Nyní dávejte pozor všichni vyznavači nelidského hudebního umění. Blíží se vlna, která hodlá smést vše, co se jí postaví do cesty. Zabíjí v celé své monstrózní velikosti! Metalová hudba pocházející z mrazivého Švédska je dnes velmi často zasažena tamní hudební školou. Tedy tradiční kytarové postupy, specifické melodie a samozřejmě pár kapek melancholie. To proto, aby si mohli citlivější posluchači pořadně zaskotačit a v další chvíli skrytě poplakat do kapesníku. Seveřané jsou bez debat mistry svého řemesla a vše dokáží zúročit do poslední kapky, tím více své hudební umění.
SADISTIC GRIMNESS jsou také kapelou pocházející ze zakaboněného Švédska, ale jakýkoliv smutek či jemnější stránku věci od nich rozhodně nečekejte. Tahle pětičlenná partička si totiž libuje v těch nejzvrácenějších stránkách života, tedy v smrti, mučení, temnotě a nenávidí snad vše dokola kromě sebe a svého jediného přítele, kytary. Veškeré své zvrácené koníčky a záliby promítli zároveň do své muziky a samotného projevu. Nyní by se mohlo zdát, že popisuji jednu z miliónu stejných a mnohdy ani ne průměrných kapel. Dnes je tomu ale jinak. SADISTIC GRIMNESS patří mezi ty úspěšnější a musím uznat, že si to jednoznačně vydřeli....
Aktuální nahrávka „Asteni“ nemá jednoznačný charakter. Hudební náplň nelze stylově zcela uchopit. Mnohdy balancuje na hraně black a death metalu s výraznou podporou starého poctivého thrashe. Když se to vezme kolem a kolem, tak celá tato nahrávka podléha hudebnímu trendu 90. let. Naštěstí si jde svou vlastní cestou a nevytváří tak pomyslné „reedice“ starším a slavnějším předchůdcům, jak to můžeme často pozorovat.
„Asteni“ nabízí mnoho zajímavých a muzikantsky labužnických momentů. Na své si přijde každý vyznavač této smrtící kombinace. Jednotlivé tracky by se daly jednoduše přirovnat k jízdě na horské dráze. Zpočátku začnete hezky zostra s opravdu hodně technicky pojatou muzikou, budete pokračovat přes pomalejší úseky, což ale neznamená, že si vydechnete. Poté, když si již budete pomalu jisti, že Vás nemůže nic zaskočit, se Vám do cesty (poslechu) postaví skutečná kytarová či bassová lahůdka. Bassová kytara v této nahrávce dostala skutečně hodně prostoru a můžeme ji tedy po zásluze považovat za jeden z dominantních prvků tohoto opusu. Ať už běsní neskrotná vichřice či fouká pouze lehčí vánek, stále si můžete být jistí maximálním nasazením kapely, která se do toho nebývale opřela. Jedním z nejpoutavějších momentů „Asteni“ jsou chvíle, kdy kapela vskutku rázně a přitom nenásilně a s elegenací sobě vlastní přechází z bezhlavých sypanic do hnacích melodií, které vždy dají podnět k tomu, vzpomenout si na to nejzdařilejší z daného žánru.
Nelze opomenout momenty, kdy přemýšlíte, jestli je vůbec možné něco podobného zachytit ve studiu a zakomponovat do toho zbylé hudební nástroje. Budu-li konkrétnější, jde o bicí, které mi zde příjdou naprosto kolosální a v několika okamžicích přímo fanatické! Bubeník jako by vypustil svět kolem něj a skrze svá bicí vyjádřil své veškeré emoce, pozoruhodné…
Za pozornost stojí také vokální projev „DD Executionera“, jež se nachází někde mezi klasickým blackovým a deathovým projevem. Mnohdy skutečně krkolomné texty zvládá s naprostou jistotou a osobitým frázováním.
Tahle perverzní sebranka vytvořila vskutku neotřelé dílo, které by si zasloužilo mnohem větší prostor a propagaci. Ať už po zvukové nebo instrumentální stránce, tato nahrávka dosahuje všech kvalit, které mají dnešní „velké“ kapely tohoto žánru. Věřím, že pokud by se této kapely ujala větší nahrávací společnost, tak by se kolem „Asteni“ začaly dít panečku věci… Určeno pro fajnšmekry!!!
K recenzi poskytlo: Daemon Worship Prod.
