PORTAL jsou australská kapela hrající něco, co by se dalo popsat jako death metal nasáklý tím nejodpornějším black metalovým odérem. Počkat! Anebo to je nezvyklý black metal s death metalovým chropotem? Moment! Kde je black metal a kde death metal? Jsou tam vůbec? Jsou všude a zároveň nikde. Tak by se možná dala hudba PORTAL, oslavující bublající zhovadilosti nestvůrných rozměrů, popsat. Pokud bych snad měl vytýčit nějakou paralelu, vzpomenu si na „Mystical beast of rebellion“ od Blut aus nord, a to díky kytarové hře, která zní, jak vtipně podotkl jeden můj přítel, jako by vítr foukal do strun. A zcela určitě i na hru starších death metalových aktů: Morbid Angel začínaje a Demilich konče. Pojato nekonvenčně až hanba.

„Swarth“ je třetí dlouhohrající deskou kapely a myslím, že mohu s klidem prohlásit, že se jedná o desku nejkvalitnější, ale také i nejpřístupnější. Po pravdě řečeno, ony jsou si všechny desky PORTAL velice podobné, avšak nyní je mnohem snazší si z desky něco odnést a zapamatovat. Atmosféra chaotického hraní zůstala zachována, avšak s lepším a čitelnějším zvukem a častějšími mrazivými melodiemi rozleptává „Swarth“ nervy posluchače podobně jako Shoggoth své oběti.

Samozřejmě, že toto album není směřováno na běžného posluchače. Dá trochu práce se prokousat zmatenou kytarovou stěnou a pochopit absolutně nezvyklou rytmickou hru bicích je snad ještě těžší. Mimochodem, od prvních dvou alb se i lehce změnila tématika textů, které nyní spíše sledují svou vlastní tajemnou cestu a nejsou už tak okatě inspirovány panem Lovecraftem. Snad drobná ukázka napoví ještě více o ujetém charakteru samotné desky. (Ano, je to anglicky a dává to smysl. I když sám si tím nejsem jist.)

Venous Stasis Fey Terminus
Lugubrious EverPuce Perforate/Disseminate
Polymouth Clotting Foul Exsanguinate
Psyphonetaneous Secrete


Avšak není vše tak hezké, jak se zdá být. U „Swarth“ mi opět vadí pocit nahodilých riffů, které nemají hlavu ani patu i při přimhouření deseti očí. Chápu, že sice pasují do charakteru hudby, avšak ani při nejzvrhlejší vůli hudebního masochisty je nemohu ocenit. „Swarth“ není určeno ke snadnému poslechu. Chaotická masa kytar sice umí stvořit příjemnou kulisu, o tom však poslech není. Je třeba trochu nadhledu a mít chuť na něco vskutku neotřelého, svojského a šíleného. Teprve pak si snad vychutnáte tuto jinak velice dobrou desku.