Švédské vydavatelství Regain records má ve svém stádu nemálo kapel, jež se pyšní zvučnými jmény. Mezi ty zvučnější patří i švédští antichristi DARK FUNERAL. Z dnešního pohledu na „Regain“ by se dalo usoudit, že právě tato kapela bude pro label tím nejzásadnějším koněm. Ať už přihlédneme na počet prodaných desek nebo nespočetnou fanouškovskou základnu, která se neustále rozrůstá po celém světě.

Po čtyřech letech se „Attera Totus Sanctus“ konečně dočkala svého následovatele. A že jde o následovatele i pokračovatele v jedné osobě, musí být všem jasné již po prvním poslechu. Je těžké říci, odkud kapela vycházela a v čem nacházela inspiraci pro tvorbou své nynější novinky. Po několika desítkách vyposlechnutí se nabízí jedna velice trefná volba a tou je právě předchozí nahrávka „Attera Totus Sanctus“. Veškeré zásadní okamžiky velice nápaditě pasují do již jednou vytvořené šablony. Je sice fakt, že „Angelus Exuro pro Eternus“ nabízí několik málo takzvaných vylepšení, se kterýma nebylo v starší tvorbě kapely možno počítat. Lord Ahriman skrze rozhovory prorokoval světu odlišnou nahrávku s notnou dávkou brutality a dokonce i ptáčci ve vzduchu švitořili, že by tomu tak opravdu mohlo být.

DARK FUNERAL vnesli do své nynější tvorby především odlišný způsob podávaní klíčových melodií, které se schovávají za poněkud temnější aurou. Jsou velmi dobře patrné, ale přesto si k nim musíte nalézt poněkud odlišnou cestu. Jako velice dobrý příklad poslouží skladba „Stigmata“, která je zcela protkána takovýmito „mystickými“ melodiemi. Je jednoduché zde pozorovat odlišné kytarové vrstvení a dokonce i „heavy“ metalová sóla, což nebylo pro kapelu podobného zaměření zrovna příznačné.

Nahrávka naštěstí až na drobné výjimky opět pokračuje v extrémně rychlé black metalové palbě, jak tomu bylo zvykem. Co však zamrzí je ztráta dynamiky, jež byla pro DARK FUNERAL více, než-li klíčová. Neznamená to, že by jednotlivé skladby nebyly dobré to ne, spíš naopak, dalo by se říci, že jde o opravdu našlapané zářezy, ale chybí jim ten poslední chlup, který by je posunul dále. „Angelus Exuro pro Eternus“ sice vychází z „Attera Totus Sanctus“, ale zároveň postrádá všechny ty zázraky, které předchozí nahrávka měla. S dalším výčtem můžeme začít u bicích, které jsou sice extra rychlé, strojově přesné, ale přesto extra nudné. Když si vzpomenete na „Matteho Modina“, který byl skutečně vynikajícím bubeníkem, dokázal neskutečně prožívat každou maličkost, každý úder paličkou. Jeho bicí jednoznačně dominovaly každé nahrávce. A to nezmiňuji jeho koncertní nasazení! V případě současného bicmana „Dominatora“ lze hovořit o brutální práci, která ale sedí spíš do jeho death metalové projektu „Aeon“, kde jeho styl v bicí vyloženě sedí.
Dalším nedostatkem se pro mě stal celkový zvuk nahrávky. Působí vyloženě čistě, sterilně, postrádá jakoukoliv agresivitu, brutalitu. Takhle je to jen plytká louže s krystalicky čistou vodou.
Několikrát sem si říkal, že Caligula svým ještě démoničtějším vokálem posunul skladby DARK FUNERAL ještě dál dokonalosti. Po několika týdnech mi však začal jeho agresivní vokál v porovnání s „mírumilovnými“ skladbami vadit a začal jsem si ho představovat raději někde jinde.


Na úkor celkového pojetí „Angelus Exuro pro Eternus“ je pro mě nahrávka velkým zklamáním. Starší fanoušek dnes lomí rukama a ten nový se diví a říká si, že jde o naprosto nejlepší desku, kterou kdy slyšel a nadobro se zamiluje do předposlední skladby „In my Dreams“. Upřímně, mám z toho spíše pocit jakéhosi měkčení ve prospěch kalkulu, viz. Cradle of Filth (obrazně). Je tedy potřeba udělat si vlastní obrázek…