Sedím v útulné a skromné rodinné krčmě na okraji norských fjordů. Do oken šlehá silný vítr z blížící se vánice. Začínají padat první vločky, které jsou předzvěstí uragánu, jenž nás brzy obklopí. Všichni uvnitř víme, že budeme na nějaký čas odříznuti od okolního světa. Blížící se bouře totiž nebude jen tak na chvíli. Hospodská na poslední chvíli zavírá dřevěné okenice. Než však doběhne k nejvzdálenější z nich, silný vítr utrhne závlačku a okenice rozbíjí celé okno. Řinčení skla se ozve po celé krčmě a tříštící sklo se válí všude okolo. A to je jen počátek této norské bouře. Tak nějak by se daly popsat pocity, které mě jímají od prvního poslechu desky „Thorns in Existence“ od all-star projektu SULPHUR. Ten se sice dal v Bergenu dohromady už na začátku milénia, ale až předloni vydal první řadovou desku „Cursed Madness“. O dva roky později je SULPHUR zpět a svojí novinkou se snaží ukázat, že tito zkušení muzikanti ví, co chtějí hrát a dělají přesně to, co chtějí. A jde jim to!
Nebudeme však předbíhat a vezmeme to pěkně popořadě. „Thorns in Existence“ mi doporučil Fastred, jelikož jsem nevěděl co recenzovat. A už první puštění mě přesvědčilo o tom, že SULPHUR je jednou z mála kapel, která skutečně dělá přesně to, co si předsevzala. Vybrali si totiž mnou tolik neoblíbenou kombinaci death a black metalu. Kapely, jenž kombinují tyto dva zásadní styly, totiž ve výsledku jen hrají směsici nudy a kýčů - většinou. Randomizovaná kombinace BM a DM postupů narvaná do sebe v co nejzběsilejší podobě. SULPHUR na to však jdou od lesa. Z obou stylů se zaměřují spíše na více melodické podškatule a výsledkem je tedy velmi příjemně poslouchatelná muzika, která má neskutečné koule, nápad a precizní zahrání. Po pravdě bych v jejich hudbě ani moc death metalu nehledal. Dle mého je tam víc thrash metalových prvků nežli těch deathových. Ale čert vem škatule a žánry, hlavní je výsledek. Jak tedy „Thorns in Existence“ zní? Jde o velice melodickou a různorodou desku, která je protkaná epičností jednotlivých příběhů s typickou norskou mrazivostí, blackovou agresivitou a drivem. Ano, jak už jsem řekl, nahrávka má koule a dokáže je i řádně natrhnout. I přes to, že v SUPLHUR se nacházejí členové Vulture Industries a jiných „futuristických“ formací, neočekávejte nějaký výrazný progres či post-metalové postupy. Právě naopak. Kapela využívá svého umu, aby oblékla staré a zaběhnuté postupy do nového kabátu. Kombinace skvělých nápadů, preciznosti a moderního zvuku z ní dělá skutečnou vichřici, která při dostatečné hlasitosti též dokáže vymlátit sklo z vašich oken.
Album se nese na vlně středních temp, občas trošku zrychlí či zvolní. Ve většině skladeb si však drží neustálý rockový feeling, který právě nahrává na dravost a plynulost skladeb. Nemluvě o tom, co provádí Thomas Skinlo Høyven se svým hlasem. Ačkoli prozatím nehrál v žádné kapele, jedná se o velice šikovného vokalistu. Na desce se představuje v několika rozdílných polohách a myslím si, že právě on je jedním z hlavních elementů alba i samotné kapely. Různorodost vokálu totiž dokáže jednotlivé skladby posunout do úplně jiného prostoru. Dodává jim šmrnc a samozřejmě jim tiskne i vlastní xicht, který spousta dnešních kapel postrádá.
Ti z vás, kdo na SUPLHUR narazí ve spojitosti s jeho členy, nedávejte si nějaké přehnaně vysoké nároky. Mohli byste být následně zklamáni. Zkuste to jako já. Přistupujte k SUPLHUR jako ke kapele, která opět zkusila smíchat black a death metal v jedno. Pak budete rozhodně spokojení více, než kdybyste očekávali nějakou prasečinku od vysoce nadaných muzikantů. Ne, že by „Thorns in Existence“ nebyla výbornou deskou, ale je to jen „rokec“, který si chtějí zahrát staří a zkušení muzikanti, kteří již mají po krk nářezu, krve, Satana a jiných obskurit. SULPHUR útočí spíše k přímočaré zábavě a hitovosti. Proto se není ani čemu divit, že z některých postupů cítím kapely jako Dimmu Borgir, Behemoth atd., které na stará kolena taktéž zkouší prorazit do širších posluchačských mas. SULPHUR mají jen tu nevýhodu, že je stejně bude znát jen hrstka lidí a většina z nich na ně po čase stejně zapomene. Je to škoda, protože právě takové kapely posluchači dokážou nabídnout daleko víc než profláklé mega-spolky. Zkuste a uvidíte.
