1. Zdravím. Protože jste snad jedinou pořádnou a řádně fungující doom metalovou kapelou v ČR (pokud opominu Quercus, Mistress of the Dead, atd.), nedá mi to se nezeptat. Proč si myslíte, že právě v ČR je tak málo kapel tohoto stylu? Myslíte, že tvořit doom metal je hlavně o lidech a jejich touze, nebo i mentalitě, lokalitě, kde žijí, atd.?
Ahoj. Nemyslím, že prořídlé řady kapel hrajících doom metal by byly jevem, jež se týká výhradně ČR. Podobně je tomu například v sousedním Polsku nebo na Slovensku. Doom metal je specifický žánr, který se nedá dělat jinak než srdcem a pokud tomu tak není, pak se z něj vytrácí vše podstatné. Rozhodně je to o lidech. Neřekl bych, že by tento žánr byl ovlivněn lokalitou. Časy, kdy byla Severní Morava baštou doom metalu, jsou už nenávratně pryč a stále existuje minimálně 50% těch, kterým se u tohoto žánru dobře chrápe, ačkoliv absolutní většina je naprosto nesmyslně přesvědčena, že u tohoto stylu se dají provozovat i jiné věci.
2. Pozastavme se u určitě ještě stále aktuálního tématu, kterým je vaše poslední CD „Štvanice“. Pokud se postupně podívám na všechna alba DISSOLVING OF PRODIGY, prakticky vždy bylo vaše CD ozdobeno zajímavým obalem s myšlenkou. Dáváte si na této stránce prezentace kapely hodně záležet? A jací lidé se podíleli za vaši historii na tvorbě obalů (a hlavně na posledním albu)?
Tak asi jako každá kapela se snažíme, aby obal byl zajímavý. Kdysi jsme hledali v knihách o umění. Poprvé jsme použili obraz na obal cd "Time Ruins Also Beauty". Jeho autorem je orlovský malíř Sitek a tento obraz od něj koupili rodiče našeho tehdejšího zpěváka Pichloče. Od "Loučení se světem pozemským" si obrazy necháváme dělat na zakázku. "LOUČENÍ" malovala přítelkyně tehdejšího basáka Helenka Veselá. Je to nádherná olejomalba, která působí trojrozměrně. Škoda, že obal v tiskárně krapet zmršili a ten trojrozměrný efekt se tím vytrácí. "Štvanice" je uhel od Tomáše "Fomana" Milaty z Havířova. S Fomanem jsme už domluveni na stabilní spolupráci. Jinak design digipacku je prací "Anxura".
3. K albu jste natočili i videoklip, který patří ke skladbě „Rozmluva s větrem“. Co bys o něm pověděl bližšího? Není to váš první videoklip, takže mě napadá, jak vy vlastně jako umělci vnímáte klipy? Přijdou vám důležité k dokreslení atmosféry a poselství? Nebo je to zbytečnost?
Raritkou určitě je, že jsme "Rozmluvu s větrem" točili dva roky. Točilo se ve třech lokalitách a v klipu jsou použity záběry ze tří koncertů. Krom toho, že jsme si u toho užili spoustu srandy a vylepšili fyzičku, tak se nám taky podařilo tvůrce klipu Lukáše dohnat k šílenství. Točení videoklipu určitě není zbytečností. Časy, kdy se klipy metalových kapel točily do šuplíku, jsou naštěstí pryč. Naše klipy se objevily na Óčku a ČT2, což je paráda, ale i kdyby nebyly odvysílány v televizi, stále je zde internet. O významu videoklipu není třeba polemizovat. Zářným příkladem je třeba poslední klip od Behemoth nebo Lucky Vondráčkové. Rozdíl je jen v tom, že každý mě dostává na kolena z jiného důvodu. Před jedním smekám a u druhého se obávám, abych nezaneřádil prostor okolo mísy věcmi, které obvykle jdou ven druhou stranou.
4. Vaše sestava se v průběhu let hodně vyvíjela, kombinovala a obměňovala. Když se nyní ohlédnete zpět, jak tyto personální změny vnímáte? Jako pozitivní? A co současná sestava, přijde vám skutečně silná a kompaktní?
Každá personální změna bolí, ať už jsou její příčiny jakékoliv. Vždy to kapelu přibrzdí. Jako pozitivum vnímám hlavně to, že jsme se s nikým nerozešli ve zlém. Sehnat hráče oddané tomuto stylu není vůbec jednoduché. Nechci mít v D.O.P. nikoho, kdo tuhle muziku nemiluje. Půl roku nám trvalo obsazení postu basáka, ale trpělivost se vyplatila. Bzuček je srdcař a hlavně skvělý člověk. Nedávno nás zaskočilo rozhodnutí kytaristy Paaxe odejít z D.O.P.. Určitě je to ztráta, ale nedá se nic dělat. Snad se podaří Frodysovi, kterého Bzuček zlanařil z Ill Crow, nahradit Paaxovu preciznost mladickým nadšením. Hodnotit sílu a kompaktnost je momentálně asi předčasné.
5. Jako kapela určitě vnímáte ohlasy na svou tvorbu. Zajímalo by mě tedy, jaké jste zaregistrovali na „Štvanici“? Dle last.fm, youtube, atd. jste velice oblíbeni i ve světě…
Osobně jsem rád, že "Štvanice" byla přijata lépe než "Loučení", ale našlo se i pár recenzí, které mě zklamaly. Podstatné však je, jak ji přijali fans a tady není, co řešit. Mile nás překvapují reakce na koncertech. Co se týče živého hraní, tak Štvanice je v tomto směru asi to nejlepší, co jsme zatím ze sebe dostali a doufáme, že o tom budeme moci přesvědčit i fanoušky za hranicemi naší vlasti.
6. Co Dissolving of Prodigy a koncerty? Vnímáte ohlasy posluchačů při/po vystoupení? Přijde vám, že vaše popularita roste? Měli jste teď malé tour, jaké jste si z něj odnesli pocity?
Koncerty nás baví hrát asi jako nikdy předtím. Je skvělé vidět, jak publikum zpívá naše texty a baví se. O tyhle pocity jsme byli kdysi ochuzeni. Letos jsme odehráli nejvíce koncertů za dobu naší existence. Dokonce jsme některé nabídky museli odmítnout, což je pro nás novinkou. Průserem je klesající návštěvnost koncertů. Připadá mi to, že hůř už být nemůže. V době krize je nutné, aby každý fanoušek s sebou na koncert přibral alespoň babku s dědou, aby se pořadateli zaplatily veškeré náklady na uspořádání akce. V českých zemích pšenka nekvete, o to více se chceme zaměřit na zahraničí. Letošní tour bylo šito horkou jehlou a ne vše bylo vyladěno tak, jak by mělo být. Snad jsme se z toho poučili a to příští bude nadupané ve všech směrech.
7. Aby to neznělo moc okatě, záměrně jsem na koncerty narážel, neboť mi přijde, že je to rok od roku v naší republice horší. Lidé pro hudbu nedokážou prakticky nic obětovat… Vnímáte tento propad taky nějak?
Jak jsem říkal, horší to snad už být ani nemůže. Pociťuje to snad každý. Dělal jsem letos pár koncertů a vždycky jsem musel sáhnout do vlastní kapsy. Nemíním tady pobékávat. Je to každého věc, aby si uvědomil, jestli mu to za to stojí. Příčin, proč tomu tak je, je mnoho. Bezvýsledné remcání s rukama v klíně je tím nejsmutnějším a zároveň nejčastějším sportem obyvatel našich luhů a hájů.
8. Pojďme zase zpět k vaší diskografii. Nyní položím otázku, kterou mám velice rád, protože je pro čtenáře informativní. Chci vás poprosit, zdali byste ke každému ze čtyř alb z vaší diskografie napsali, čím je dané album zvláštní, jaké období vám evokuje, nějaké zvláštnosti, odlišnosti… Prostě životní příběh alba:
Otázka je to vskutku originální, ale nevím, jak je oblíbená pro dotazovaného. Sám jsem zvědavý, co ze sebe vypotím, každopádně si na to musím nalít skleničku.
Lamentations of innocents
Radost a zklamání. Radost z toho, že si nás konečně všimla česká firma, která přišla s nabídkou na CD. Měli jsme nabídky i ze zahraničí, ale buď se jednalo o vydání MC, nebo jsme se nebyli schopni dohodnout na financích. Abych byl konkrétní, naše nabídka zněla 30 tisíc za studio. Sheer Rec. přišla s tím, že to vydá jako digipack (předvoj oficiálního CD) a podpis smlouvy na vydání nového matroše. Skutečnost byla však taková, že nahrávky pořízené z démačů se šířily co by oficiální cedlo. Která kapela by chtěla, aby její první cd bylo polepené ze dvou demo nahrávek se zvukem sice ne špatným, ale odpovídajícím finančním možnostem jakéhosi samizdatu. S odstupem času vidím vše kapku jinak = minimální náklady nám vydělaly na další desku. Zájem zahraničních firem snad i Sheer utvrdil v tom, že to co děláme, děláme dobře. Neptal ses na dema, proto se má odpověď zaobírá čistě touto stránkou věci.
Time ruins also beauty
Absolutní vrchol. Přesně jsme věděli, co chceme. Nechtěli jsme znít jako naše modly. Dělali jsme vše, aby tomu tak nebylo. Plně jsme si uvědomovali silnou konkurenci a měli jasno v tom, že na prvním místě jsou věci, které ovlivňují kapelu. Všechno jsme si dělali podle sebe a nebrali ohledy na nic. Jen jsme viděli stoprocentní výsledek naší práce. V půlce natáčení bylo jasné, že do původního rozpočtu se vlezeme leda bez míchačky a bylo na Jurovi Krejčím přesvědčit Sváťu o tom, že to má smysl. Moc dobře jsme věděli, že za "Lamentations" nemůže mít čisté svědomí a že teď z toho můžeme vytěžit maximum. Dle mého názoru se to povedlo a Sváťa si taky nestěžoval, tak snad byla spokojenost na obou stranách, přesně tak, jak by to mělo vypadat. Strašně mě sere, co se mu pak stalo. Viděl jsem tu kauzu v televizi a vlastně s ním ani o tom nemluvil, připadalo mi to tehdy trapné - rýpat do živého.
Loučení se světem pozemským
Návrat a rozčarování. Nikomu bych nepřál něco podobného. Nahradit Pichloče byla moje noční můra a ta se potvrdila. Dalším zklamáním pro fans byla již dávno avizovaná věc, že další deska nebude ve stejném duchu jako předešlá. Sázka na české texty byla jednoznačně dobrou volbou, i když v podstatně nezbytnou. Pro mě strašně důležitá deska, kterou ale strávili snad jen opravdoví patrioti. Ani se nedivím. Koho baví poslouchat zpěváka, který se teprve hledá. Na druhou stranu mám tu nahrávku spojenou se spoustou melodií a nápadů, které mě fakt i dneska chytají za srdce a texty, o kterých si myslím, že v češtině nezní stupidně.
Štvanice
Tedy návrat číslo dvě. Je celkem jednoduché spočítat si, kolik lidí to rozčarování ustálo. Netvrdím, že to byl následek "Loučení", ale kdyby ta deska sklidila jiné ohlasy, tak by to asi nemělo až takový dopad. Marné, úspěch je tmelem kolektivu. Máme si na něco hrát, nebo se k tomu postavit čelem a dělat to, co nás baví, tak jak to cítíme? Když se mě Dalibor ptal, jak to vypadá s novou deskou a jak to vypadá s náma, tak jsem mu řekl pravdu: "Nemůžu ti zaručit, že se zase něco neposere." Jak se můžu zaručit za to, že se někdo na to nečekaně nevyjebe. Styl, který hrajeme, není masová záležitost a já si z držky nemíním dělat prdel. Na "Štvanici" jsem četl různé recenze, každopádně předčily "Loučení", ale stejně si z toho vezmu jenom to, co chci. Není to žádná namachrovanost, protože za dobu naší existence není na co být hrdý. Jen vím, že je to spíš zoufalství, kterému celý život unikám díky tomu, že mám možnost tomu uniknout tímto způsobem. Lidi, kteří dělali "Štvanici", mě přesvědčili o tom, že má cenu pokračovat a lidé, se kterýma hraju dneska, jsou mou neutuchající vírou.
9. Někdo by mohl říci, že na téměř 17 let jsou čtyři řadová alba málo. Jak byste argumentovali? Jak vlastně probíhá proces skládání skladeb a alb u DISSOLVING OF PRODIGY? Jsou to chvíle plné napětí, roztržek a hledání ideálu? V jaké fázi se rozhodujete o tom, o čem by album mělo vlastně pojednávat?
Čtyři řadová alba jsou skutečně málo. Na tvoření nových věcí je třeba určitý klid a toho se nám nedostávalo. Po "Time ruins also beauty" nám bylo ukradeno takřka půl nástrojovky, což vedlo k rozpadu původní sestavy. Přičti si hledání nové optimální sestavy, kočování po zkušebnách, vykradené zkušebny, náš veskrze kladný vztah k alkoholu a podtrženo, sečteno bysme skutečně byli schopni vydat maximálně o jeden počin navíc. Nejsme děcka prachatých rodičů, kterým stačí ukázat prstem a fotrové jsou rádi, že mají klid. Se skládáním je to asi obdobné jako u spousty jiných kapel. Nějak to přichází samo. Na začátku je vždy jen jedna pasáž, od které se vše odvíjí. Vlastně ani to není tak úplně pravda, protože párkrát se stalo, že nejdříve mě napadlo, o čem by ten text měl být, ale to je pak zdlouhavější postup. Nejčastěji to je tak, že donesu část songu, někdy i celou kostru a s tím se pracuje. Pár skladeb ale vzniklo i tak, že jsme si na zkoušce jenom zajamovali. Je to vždycky různé. Muzika není matematika a člověk není robot. V jednu chvíli máš pocit, že to co děláš je geniální a za pět minut se v tom tak zaplantáš, že se sbalíš a jsi rád, že sedíš u piva, i když s výčitkami, že jsi ten největší kokot a dojebal jsi luxusní zkoušku, protože ti ruply nervy kvůli nějaké chujovině. O nějaké koncepci snad ani nemůže být řeč. Vše by měla být čistá srdeční záležitost.
10. Co DISSOLVING OF PRODIGY a plány do budoucna? Chystáte se více koncertovat nebo se soustředit na studiovou nahrávku, aby posluchači nemuseli čekat dalších několik let?
Teď se musíme soustředit na vyšperkování koncertního programu a dokonalé stmelení kapely. Nemám strach, že bysme to do konce roku nezvládli. I kdyby nedošlo ke změně na postu kytaristy, tak jsme si stejně chtěli dát koncem roku s koncerty oraz. Hrát začínáme v lednu, což nám naprosto vyhovuje. Navíc musíme udělat tři nové songy na kompilačky. Tohle jsou naše nejbližší cíle a dál se uvidí. Rádi bysme v příštím roce odehráli i nějaké fesťáky. Je fajn si ve věcech udělat kapku jasno, ale zase se z toho nemíníme posrat.
11. Je těžké sehnat label pro vydání alba v ČR nebo mimo něj?
Tak tohle fakt už neřešíme. "Štvanici" jsme si vydali sami a tím pádem už víme, co to obnáší. Všechno, co děláš poprvé, nese svoje rizika a chyby, ze kterých je potřeba se poučit. Snad jsme tedy malinko moudřejší. Rozhodně není problém si sám něco natočit a pak sehnat někoho, kdo to bude prodávat. Otázka zní jinak: kdo to bude kupovat a stojí to za to? Já osobně pamatuji doby, kdy jsem za nový Protector s Atheistem nahraný na sonce dával 120 kulí. Naše dema se prodávaly okolo půl sta + poštovné a lidi to kupovali."Štvanici" po necelém měsíci mohl kdokoliv stáhnout z netu. Nalijme si čistého vína: Kdo je dneska ochotný si cedlo koupit? Jenom fajnšmekr, který je ochoten si odtrhnout od huby. Naši vydavatelé jsou povětšinou srdcaři nebo sebevrazi, ale z muzikantů se stávají otroci. Celý český underground stojí za jedno velké hovno, nebýt takových vytrvalců jako jsi ty, my a nám podobní blázni, kteří ty věci vydávají, pořádají koncerty, fesťáky a snaží se získat kapku prostoru v médiích, které vlastně tento žánr postavily na okraj hudebního spektra. Dej lidem kilo párkového za dvě pětky a až doma je bude srát, že nejde opéct. Podobně to vidím s muzikou a vydáváním. Až klesneme na nejhlubší dno, nastane čas se odrazit, jen aby nám stačil dech doplavat až na hladinu.
