Na přelomu tisíciletí velice nadějně rozjetá kapela, která o sobě však v posledních šesti letech takřka nedala vědět – to jsou slovenští DEPRESY. Melodická odnož death/black metalu byla v jejich rukou skutečně nebezpečnou zbraní a vědělo se o tom nejen v rámci „federace“. K tomu všemu měli v zádech realativně velké (minimálně koncertními štacemi – pozn. autor) vydavatelství Shindy Productions. Ono zmiňované šestero let je ale dobou dost dlouhou k tomu zdařile zmizet z očí většiny fanoušků extrémně metalové hudby...Píše se poslední kvartál roku 2009 a DEPRESY konečně přicházejí s novinkou „Morph (Near Death Experiences)“. Jakých změn se posluchač po dlouhé době mlčení dočká a svede-li čtvrtá studiovka těchto Slováků setřít všechna zrnka prachu, který sedl na křídla jejich hudebního umu, to se pokusíme dohledat v následujících řádcích.
Pokud jste z těch, kteří nedočkavě hned při prvním poslechu zkoumají, co že je v hudebním koncertu kapely nového, vězte, že „Morph“ oproti svému předchůdci klade větší důraz na death metal. Údernější, charakteristicky death metalové riffy a větší prostor pro klasický murmur celou nahrávku v obecném měřítku zdrsňují a tvrdí. Oproti „Psychomantium Phenomenon“ jasný krok vpřed. Kytarové linky si spolu nyní více hrají a vkusně se doplňují. Ve čtvrté „Palliative Theories“ se kupříkladu dočkáme slušně zahraného göthenburgského melo-deathu, což prospívá především pestrosti celé nahrávky. Ta šla ruku v ruce s novinkou u DEPRESY také vzhůru. Příspívají k tomu nejen zajímavější kytarové riffy, ale také barvitější klávesové party, jež působí nyní do jisté míry více psychadelicky. Nezůstávají zároveň pouze u jednoho soundu, ale během celé hrací doby několikrát nečekaně své vyznění změní. „Morph“ se těmito lehkými inovacemi a lepší dinamikou stává velice svěží záležitostí. Pryč jsou lehce utahané party minulé dlouhohrající desky, novinka je jasně nejúdernější v diskografii kapely.
Z hlediska technického nemám nejmenších námitek, „Morph“ splňuje přesně ty předpoklady, které by od ní posluchač čekal. Výsledný zvuk dokáže zdařile vyzvihnout hlavní stavební kameny celé nahrávky – nepůsobí nijak archaicky ani zašle. A co se týká umu a invence jednotlivých hudebníků, zde bych si osobně odpustil snad jen větší množství trochu monotónních sypaček, které mně poslech zpočátku zbytečně otravovaly. V neposlední řadě bych se ještě rád zmínil o digi-packu ve formě pentagramu. „Morph“ vychází pouze v tomto formátu, který je značně originální. Na jednu stranu si cenním toho, že v době, kdy většina lidí hudbu bezmyšlekovitě stahuje, se vydavatel a kapela snaží přitáhnout potencionální kupce a také tímto odlišným způsobem. Na tu druhou si musím na tu samou věc postěžovat, jelikož je tento obal značně nepraktický.
Je škoda, že DEPRESY nepřišli s „Morph“ o několik let dříve, dost možná jim takhle ujel solidně rozjetý vlak. Možná. Avšak i tak je pro mě osobně novinka z jejich černé kuchyně deskou vydařenou, která jistojistě osloví nejen starší příznivce kapely, ale také poslouchače nové. Její obsah se může dlouhodobě řadit mezi to nejlepší, co česko-slovenská, či slovensko-česká scéna má. A „Morph“ kapele v žádném případě neuškodíl, ba spíše naopak.
