Sejtn s vámi! Už letmý přejezd zrakem po bookletu prvního nosiče mladé pražské smečky NAURRAKAR je jasným znamením, s čím že to tentokrát budeme mít tu čest. Čtyři raraši, jmenovitě Bathor, BMKrieger, Revan a Mornath do nás tentokráte nahustí obludnou a zvrácenou formu toho nejpodlejšího a nejhlubšího Zla. Někomu to přijde k duhu, zvlášť třeba tomu, kdo se několik týdnů předtím vrtal v nahrávkách doom metalových kapel a jiný spráskne ruce a se výkřikem „klišé“ udeří s nahrávkou o zem. Takový už je svět.Ano, klišé. Tak to je přesně to, co mě při brouzdání seznamem skladeb napadlo jako první. Satana najdete snad úplně všude v textech a věřím tomu, že spoustu lidí tahle věc odradí hned na začátku. Osobně jsem s tím měl taky celkem problém, ale časem se to obrátilo. Jistě, nejde o básnické kousky nejvyšší úrovně, ovšem taky ne o úplné nesmysly. A z jakého důvodu bych měl stříbrný kotouč obětovat ohni plamenů pekelných, když to tak kapela chce mít a když cítím, že ne snad uplně všechno v tomto směru je myšleno na dřeň vážně. Hodně mě pobavilo třeba: „Adam a Eva sodomii páchali, na cestu Zla společně se vydali.“ („Prazáklad veškerého zla“). Z toho cítím přinejmenším nadhled, a tato skutečnost je o to důležitější, že kluci nejsou zpola vyhořelí třicátníci, ale všichni mají kolem dvaceti let. Od textů se tedy můžu pohodlně dostat k věcem dalším, a dost možná mnohem podstatnějším. Spojovacím článkem lyriky a hudební náplně je vždy vokál, tedy proč nezačít jím. Na svědomí ho má Bathor a musím říct, že hledat na něm nějaké nedostatky by bylo házením hrachu na zeď. Vokalista je evidentně mužem na správném místě a přijde mi úplně jedno, zda se nachází ve většinových pasážích skřehotu, výrazných výkřicích (které mi vůbec nevadí a v „Synové České Temnoty“ mne doslova hypnotizují), či si zahrává s čistými tóny, jako třeba hned v úvodní „Imperium Satana“ nebo v páté „Satan Storm“, kde své čisté vokály okamžitě pohřbívá skřeky nejtvrdšího hnusu. Tam je snad vokál ještě lepší a ozvlášťňuje už i tak zvláštní muziku. Celkem by mě ale zajímalo, zda nezřídka slyšitelné hally byly záměrem, nebo se jen Bathorův hlas odrážel od stěn pokoje. Vidím to spíš na variantu druhou.
Hudba NAURRAKAR je postavena především na propracovaných kytarách pánů BMKriegera a Revana. Značná instrumentální zručnost jim umožňuje v rámci alba poměrně variabilní rozkmit, aniž by nějak narušovali celistvost celého materiálu, a tak si lze leckde užívat velmi zajímavých sólových fines („Doba Temnoty“, „Kakofonie Světa“), jinde se pohroužit do atmosféry raných 90tých let, která není hraná a dost možná ani chtěná, ale díky možnostem pánů kytaristů a zároveň i díky domácím podmínkám nahrávání prostě a jednoduše vznikla. Krásnou ukázkou zdá se býti „Běsnění válečné“. Poněkud horší situace nastane, dotkne-li se zvuk té garáže až moc, pak vše v kouli zaniká, což je slyšitelné především v „Infernal Howl“. Naštěstí je tahle skladba spíše výjimkou, takže až tak zlé to opravdu není. Výlety do končin sólových a atmosféru jsem zmínil, obojího je na desce tak akorát a pak je tu ještě jedna samostatná kategorie, do které patří hlavně a především „Rise of Blasphemy“, která působí trochu jak z jiného světa a šlape si punkově bigbeatovou cestou se špetkou thrashe. Co by na to asi řekli tehdejší Kryptor, zvlášť v refrénových pasážích mě určité asociace napadají. A dost možná i v úvodu „Satan Storm“, leč věřím tomu, že podobnost je čistě náhodná. Každopádně se jedná o rytmicky zajímavé skladby, a když jsme u toho, dosti mě mrzí, že Mornathova basová kytara vystupuje na povrch pouze v klidnějších a tišších pasážích (a oproti všem zákonům akustiky ve zvukově nejstrašnější „Infernal Howl“), ale i tady by nejspíš bylo co chválit, jenomže v sypačkách bicího automatu není slyšet, Satanžel, dohromady nic. Jinak musím uznat, že bubeník plný čipů album nepohřbívá a je programován poměrně s citem, jen kopáky bych raději slyšel výraznější, ale zase na druhou stranu chápu to, co slyším, protože „výrazné elektro kopáky“ mohou přinést i více škody než užitku.
Běžně nemám potřebu hledat mouchy za každou cenu, ale asi bych měl v rámci objektivity přiznat, že až tak úplně se vším jsem spokojený nebyl. Největší problém pro mě znamená kombinace angličtiny s mateřštinou. Je to zvěrstvo a já se nikdy netajil tím, že to nemám rád. Buď jedno, nebo druhé, pánové… Ovšem dalo by se nad tím i oko přimhouřit, vzhledem k tomu, že jde o debutní materiál obsahující pravděpodobně věci vznikající v horizontu dvou let. Zvuk jsem zmínil, tak to prostě je, ovšem na domácí podmínky se nejedná o žádnou tragédii, a to je potřeba otevřeně konstatovat. Ve výsledku tak nakonec převládají pocity spokojenosti. Kluci mají nakročeno velmi nadějným směrem a přál bych jim, aby to vydrželo a oni přišlápli paty „české BM scéně“ ještě silněji, třeba s podporou nějakého labelu. Potenciál jdoucí ruku v ruce s konkurenceschopností by tu byl. A navíc ještě něco – NAURRAKAR skutečně hrát chtějí, chtějí se zviditelnit a jdou si jasně za svým cílem. No považte, kolik kapel natočí „demo“ o délce 45 minut, obsahu 12 skladeb a opatří jej jednoduchým, ale přitom vkusným obalem vyvedeným na křídovém papíře a rozjede si tak vlastní propagandu…
