Debemur Morti mě poslední dobou pěkně zásobuje materiálem na recenze. Mezi mnoha kotouči, které mi před koncem roku dorazili, bylo i první demo americké kapely VETUS OBSCURUM. Kratičký materiál s kýčovitým názvem „Blood Revelations“ putoval po chvíli do přehrávače, kde čekal na vhodný okamžik. O několik hodin později se začíná stmívat. Sílící vítr šlehá do oken a přináší záplavu sněhových vloček, které pohřbívají pod svůj chladný závoj vše co se nestačilo schovat do bezpečí. Pouštím první skladbu s názvem „Vetus Obscurum“ a doufám, že zimní atmosféru podrhnu právě tímto dílem. V kapele působí trojice maniaků, kteří mimo jiné figurují v dalších asi dvaceti kapelách. Podobná zjištění nemám moc v oblibě. Buď jde o all-star projekty, které málokdy naplní mé očekávání nebo jde o neúspěšné muzikanty, co se pachtí od ničeho k ničemu v různých UG bandách a tvoří jedno pofidérní demo za druhým. Když jsem však projel ostatní kapely, prakticky žádnou jsem neznal. Takže all-star team se nekoná. To mi na náladě a nadšení moc nepřidalo. Kapela navíc vznikla už 95. roce a po roce se rozpadla. A co čert nechtěl, pánové se po 12 letech rozhodli kapelu zformovat nanovo. Jestli to byl dobrý nápad, však už nechám na vás.
Většinou říkám, že co je mrtvé, už mrtvé má i zůstat. Sice existují světlé výjimky, které se na scénu vrátili s grácií a pokud byl ďábel na jejich straně, i s povedeným materiálem na comeback. Ale některé kapely tolik štěstí neměli. VETUS OBSUCURUM je i po týdnu poslouchání nezajímavou, ničím výjimečnou a hlavně po čase monotónní kapelou, která se pokouší skloubit tíživost black metalu s lehce depresivním nádechem a občasnými sebevražednými sklony. Od pomalejších pasáží, v nichž máte pocit, že se vám zastaví krev v žilách až po rychlejší výprask, který je jako pěstí na oku topmodelky, je hudba VETUS OBSCURUM téměř ubíjející. Často mi vyznění a zvuk desky evokuje též americkou kapelu AVICHI, kterou jsem měl čest kdysi dávno taktéž recenzovat. Rozdíl je však v tom, že Aamonael se svou „The Divine Tragedy“ alespoň popustil uzdu své fantazie a obohatil nahrávku několika zajímavými momenty, riffy a nápady. To se VO nepovedlo, ať se snaží jak se snaží.
Jelikož jde jen o pouhý demo materiál, nebudu samozřejmě nahrávku hodnotit body a ani se nehodlám dlouze rozepisovat. V záplavě kvalitních nahrávek, které se mi tu na konci roku sešli, je toto opravdu slabým odvarem, který nemá šanci obstát v nabité konkurenci. Jestli má být „Blood Revelations“ nějakým startovním bodem po čtrnácti letech, je to buď hodně blbý fórek nebo ještě chabější pokus. S politováním tak musím konstatovat, že jde o velmi, ale velmi průměrnou desku.
K recenzi poskytl: Debemur Morti Prod.
