1. Skús pre začiatok projekt GRANDMOTHER IS DEAD, prípadne aj seba, predstaviť. Kedy si s babičkou začal a prečo práve niečo takéto, keďže predtým si pôsobil v thrashovej kapele LOBOTOMIA, čo mi príde predsa len dosť vzdialené od smerovania GID.

Letos mi bylo 38 let a tak je mi s Babičkou dobře :), každým rokem se jí nezadržitelné přibližuju. S LOBOTOMIÍ jsem zažil parádní léta thrash metalu, šílených koncertů a alkoholických mejdanů. Potom jsem se trochu uklidnil, usadil, začal vymýšlet něco jiného a něco mě táhlo k tomuhle projektu. Chtěl jsem vytvořit něco, co tady ještě nikdo moc nedělá. Zpěvák z LOBOTOMIE se stejně zbláznil z nadměrného používání LSD a k dalšímu působení v kapele neměl rozum tam, kde má být. LOBOTOMIE se rozpadla a já se od té doby věnuju jen Babičce.

2. Prvý album GRANDMOTHER IS DEAD sa datuje do roku 1997, čiže ak sa nemýlim, GID už existuje vyše 11 rokov. Ako vidíš svoj hudobný posun, ako skladateľa a ako sa dívaš na vývoj GID od „Ashes From The Sobibor“ až po „Trust Christ Today“.

Vývoj vidím především v kvalitě nahrávání a vybavení studia. Jsem samouk jak v hraní na kytaru, tak i jako zvukař. Sobibor a Alchemy jsem nahrával na 8mistopý analogový rekordér v ložnici a dnes mám doma malinké studio a všechno jede přes PC. Pořád se učím a jsem rád, že s každým albem roste i kvalita nahrávky a doufám, že i kvalita hudební stránky.

3. Prejdime hneď k novinke „Trust Christ Today“, keď ju porovnáš napríklad s „The Camp“, alebo s „Book Of Legionary“ vyznieva dosť agresívnejšie a technickejšie, trúfnem si povedať, že miestami thrashové a ja tam občas vidím aj black/death metalové postupy. Prečo táto zmena? Prejavili sa nejako tvoje thrash metalové „korene“?

Určitě. Já jsem na thrash metalu vyrůstal. Takže to musí být znát. Když jsem s GID začínal, chtěl jsem, aby to znělo trochu jinak, než thrash metalová LOBOTOMIA, ale i na prvním CD jsou určitě thrashové kořeny slyšet, i když ne tak moc. Navíc k atomovému tématu jsem to takhle cítil. Tohle CD musí být daleko silnější a tvrdší než to předcházející.

4. GID je označený ako scénická hudba. Ešte nikdy predtým som sa s podobným pojmom nestretol a to som už počul kadečo :). V čom si myslíš, že je tvoja hudba práve scénická?

Po prvním CD „The Ashes From The Sobibor“, napsali někde v recenzi, že je to scénický doom metal a přirovnávali mě ke kapele Decoryah, a tak jsem se toho chytil, abych měl nějaký titulek na webu :). Je mi ale jedno, jaký kdo vymyslí styl, já si prostě hraju, co mě baví, a jsem rád, že se najdou i nějací fanoušci, kteří si GID poslechnou znovu. Podle mě je to takový film bez obrazu. Nedávno jsem objevil kapelu Microfilm z Francie, která hraje hudbu a do toho dává právě monology z filmů. Takže GID je vlastně takový Mikrofilm :)


5. Podľa mňa sa pridaním tej techniky a zvýšením agresie tak kúsok vytratila tá spomínaná scénickosť z nového albumu. Zámer?

Jak už jsem napsal, hudba o atomové bombě musí znít tvrdě a agresivně. Tak jsem to cítil. A hlavně jsem cítil potřebu trochu si na novém materiálu připomenout staré časy, když jsem hrával thrash metal. Ta agrese mi dost chyběla a už teď se těším, jak se vyblbnu na dalším CD. Asi máš pravdu, že se vytratila trocha té scénické atmosféry, ale zase přibyl death metal :) Jeden můj fanoušek byl překvapený a po prvním poslechu zklamán. Nemohl uvěřit tomu, že poslouchá GID. Až po několikátém poslechu mi napsal, že je to „fakt pestrý a vychytaný album“ :)).

6. Na novinke si sa rozhodol venovať tematike atómových bômb. Čím ťa táto téma tak fascinuje? Bolo cieľom zanechať u poslucháčovi nejaký odkaz, alebo varovanie? Alebo si chcel len vyjadriť istú kritiku voči tomu?

Rád dělám hudbu k nějakému tématu nebo příběhu a především k tomu válečnému. Ve válce najdu všechno, co k téhle muzice potřebuju. Všechny pocity bolesti a utrpení, zmaru a beznaděje. Byla tu 1. světová válka na „The Book Of Legionary“, 2. světová na „The Camp“ a tak trochu logicky musela přijít atomová bomba, která je začátkem války třetí. Na nějaký odkaz a varování jsem nemyslel. Na to je stejně pozdě. Podle mě tuhle planetu jednou zničíme. A nukleární zbraň je na to nejlepší. „Trust Christ Today“.

7. „Trust Christ Today“. Mám dnes veriť Kristovi? Ako si prišiel k tomuto názvu a ako vlastne súvisí s atómovými bombami?

Na to jsem narazil náhodou, při hledání podkladů pro nové CD. Je to z knihy „The Atomic Bomb And The End Of The World“ od W.D.Herrstroma z roku 1945, kde se mimo jiné píše: „Nedovolte nikomu vystrašit vás tím, že vám říkají: „Atomová bomba nezpůsobí konec světa. To se nestane! Nebojte se další světové války! Upřete se jen na jednu jedinou věc, na váš vlastní vztah k Pánubohu. Dnes věřte Kristovi.“ To mě zaujalo a pobavilo zároveň. Říkal jsem si, že tohle musí být název pro CD o atomové bombě. Člověk nejdříve vynalezne zbraň, kterou se může zničit celá planeta a potom hledá spásu u Boha. Sranda.

8. Vec, ktorú som v mojej recenzii na novinku mierne skritizoval bol fakt, že na albume sú použité monológy v anglickom jazyku. Nie, že by som nevedel po anglicky, ale predsa len, keď som počul tie na „The Camp“ v češtine, prišlo mi to viac zrozumiteľnejšie a robilo to omnoho väčší dojem. Nemáš z toho podobný pocit? Každopádne máš teraz „jedinečnú“ možnosť na recenziu reagovať :).

Myslím, že na „The Camp“ se po poslechu nedá jen tak zapomenout a to ani ne kvůli hudbě, ale především kvůli vyprávění lidí, kteří to opravdu zažili a přežili. Ještě teď mě mrazí v zádech, když to slyším. Tu atmosféru koncentračních táborů se mi asi nepodaří překonat. A samozřejmě to vyprávění v češtině na člověka udělá opravdu větší dojem, ať už to bylo vyprávění českých legionářů na „The Book Of Legionary“ anebo vězňů z koncentračního tábora na „The Camp“. „Trust Christ Today“ je prostě o atomové bombě a jako první s ní udeřili Američani, a proto jsou na tomhle CD monology anglické, případně japonské a ruské. Je to logické, protože těžko najdeš nějakého Čecha nebo Slováka, který zažil Hirošimu. Je pravdou, že nedosahují takové síly jako ty české na „The Camp“, ale když si třeba poslechneš v refrénu skladby „Now We Are All Bitches“ kousek z americké hymny při přednesu o účinnosti atomové bomby, taky to zanechá opravdu dobrý zážitek.


9. Keď už som spomínal tú gitarovú techniku. Ako dlho hráš na gitare a ako si sa k tomuto nástroju dostal? Aké boli tvoje hudobné začiatky, si samouk?

Jsem samouk a hraju tak od 15-ti let. Moje první kytara vůbec, byla otlučená, stará akustická španělka. V té době tak jediná dostupná kytara. Mluvím o letech 1987-88 (tedy za komunistů), kdy dobrá elektrická kytara byla drahá a hlavně nedostupná věc. Kamarád vymyslel, že když dáme mikrofon z telefonu pod struny a zapojíme do rádia, bude to dělat rachot. A takhle vypadala moje první elektrická kytara:). Určitě se směješ, ale byl to nářez.

10. Pokús sa nám objasniť tvoj kreatívny proces. Ako skladáš piesne, na čo kladieš najväčší dôraz?

Vždy musím mít nějaká impuls v podobě dobrého příběhu nebo námětu, tak jako třeba koncentrační tábory, čeští legionáři atd. Vždy si seženu co možná nejvíc dokumentace a různého materiálu k danému tématu a pak už je tvořím hudbu. Začínám různě, někdy kytarou, jindy nějakým samplem nebo jen mluveným slovem a podle nálady a nápadů to dávám dohromady. Nahrávám většinou o víkendech, protože jinak chodím do práce.

11. Nechcel by si GID rozšíriť na regulérnu kapelu, ktorá by vedela svoje vystúpenia prezentovať aj naživo? S dobrou projekciou by to mohol byť naozaj silný zážitok. Viem, že tvoja hudba ponúka naozaj široké spektrum nástrojov, ale veľa z nich sa dá nahradiť samplerom v prípade živých vystúpení, veľa projektov takto funguje.

Ne, že bych o tom nepřemýšlel, ale už po skončení s kapelou LOBOTOMIA jsem si řekl, že už živě hrát nebudu. Hlavně bych na to neměl čas. Jsem rád, že si můžu najít chvilku na Babičku. V novém roce chci s bubeníkem z LOBOTOMIE zajít do studia, aby mi nahrál živé bicí pro CD „Trust Christ Today“ a možná udělám nějaké best of s živým bubeníkem, takže práce budu mít dost. Ale nikdy neříkej nikdy. Tak se možná uvidíme...

12. Dík za Tvoj čas a záverečné slová patria len tebe.

Především ti děkuji za přízeň a zájem o GID. Pro fanoušky tvrdé muziky tady mám jeden vzkaz: „Dnes věřte v death metal, nikdy nevíte, co bude zítra!“ :))))