Uplynul právě rok, co tahle dvojice muzikantů pohybující se na poli ukrajinské podzemní muziky vydala svou poslední nahrávku „Sacrilegium“. Z mého pohledu šlo o desku, jež v sobě ukrývala široké spektrum kvalit.

Roční pauza v životě kapely nemusí znamenat mnoho. V některých případech je totiž činnost spolku pozastavena na mnoho let, poté vstanou z popela jako bájný Fénix (vzpomeňme TROLL) a dokáží světu i sobě, že ještě nepatří do starého železa, jak si již mnozí mohli myslet.

Žádný z předchozích příkladů však není popisem situace GROMM. Nabath, jakožto hlavní mozek dvojice, ze sebe vyplodil pětici pěkně ožehavých skladeb, které aktuálně posloužily jako materiál k vydání minialba „Pilgrimage amidst the Catacombs of Negativism“. Ve své podstatě nejde o žádné žánrové vybočení ze starých dobrých kolejí či nějaký posun. GROMM se vždy prezentovali jako ortodoxní black metal, a tak to zůstalo dodnes. Nabath s Baalberithem patří jednoznačně k zarytým fanouškům black metalu, kteří tuto hudbu nejen tvoří, ale také jejím prostřednictvím žijí. Většina životních postojů se dá vydedukovat jak z textové stránky nahrávky, tak i z hudby samotné. Je tomu tak dobře, kapela si na nic a nikoho nehraje. Prakticky již od svého začátku si drhne svůj dobře našlápnutý black metal a to přímo od podlahy. Celému zachycenému materiálu vládnou skladby s jednoduchou stavbou. Ve většině případů jde o jednu – záměrně podotýkám nápaditou - kytarovou linku. Nebojím se říct, že jde o jakýsi skoro tradiční či šablonovitý přístup k věci. Ale v tomto případě je to jen a jen dobře. Kapela neodkazuje k žádnému určitému hudebnímu tělesu, pouze charakterizuje určitou dějovou periodu v hudebním stylu. S GROMM se tak dostaneme do doby let devadesátých, kdy byl black metal mnohem sevřenějším stylem, než je tomu dnes (bohužel). „Pilgrimage amidst the Catacombs of Negativism“ je charakteristická především svou agresivností. Jde však o jakousi přirozenou agresivitu, která nenuceně vychází z jednotlivých skladeb. Celistvě tento opus působí velmi nenáročně a vstřícně.
Samozřejmě, jací by to byli GROMM, kdyby i dnes neukázali svou sílu ve formě neopakovatelných melodií, jenž jsou typické jen a jen pro ně. Jde o hudební vír, který vás nutí k pohybu, neuvěřitelná sílá popohání emoce a vy se stáváte pouhou ovcí, která jen tupě kráčí na porážku…
Tentokrát kapela tvrdě zapracovala na zvuku, čímž se neuvěřitelně posunula kupředu. Onen postup kupředu jde zde opravdu „hmatatelný“ v každé maličkosti. Nahrávka je vytvořena s maximální precizností - GROMM se nedopouštějí chyb, tak jako před lety (Happiness - It's When You Are Dead).


I přes všechny vymoženosti dnešní doby se kapela drží svého stylu, který bravurně předvádí především v posledních letech. Chlapi sou zatraceně sví, nenechávají si vtlačit moderní shit vidění světa a drží se starých dobrých zásad. Jen takto může být vytvořeno opravdové black metalové ZLO.

Nechť je tato deska plivancem do obličeje všem přívrženců různých „Šajninků“ a podobných s**ček, které vnášejí do black metalu nepatřičné esence a tím tuto scénu záměrně poškozují !