Když mi vokalista BLASPHEMER oznámil, že mají nové CD, počítal jsem tak trochu s tím, že kapela vydala další, v pořadí již čtvrtou řadovku své kariéry. Musím za sebe říct, že předešlá produkce, která míchala prvky death/grind (a toho druhého stále víc) mi k srdci nikterak zvlášť nepřirostla. Určitá změna stylu nastala až v roce 2007 s příchodem právě zpěváka J.C. a já, protože jsem znalý koncertních vystoupení téhle smečky jsem se opravdu těšil na regulérní full-lenght počin. Když mi to pak J.C. přinesl, hlodl do mě zub pochybnosti, „cédečko“ má sice barevný přebal, ovšem poněkud skromné rozměry, jedná se o 8cm kotouček. Asi tolik k věcem obecným.

Hudební náplň tvoří čtyři skladby. Nutno říci že skladby poměrně vyrovnané, tedy především, co se týká tempa. BLASPHEMER sází na rychlost určitě nejvíc ze všeho. Hned otvírák „Strength in your hands“ je apokalyptickou jízdou, místy jdoucí za hranici chápání. Častokrát mě napadlo, že styl kapelou formulovaný jako „hyperblast“ není úplně od věci a něco na něm bude. Úvodní song toto jednoznačně potvrzuje a jasně ukazuje na skutečnost, že Tom i José své kytary ovládají i ve zběsilých tempech velmi bravurně. Potom není divu, že rytmické party je třeba programovat. Ačkoliv jsem přesvědčován o tom, že je možné použít místo automatu člověka, nejsem si jist, zda by při takto zvoleném tempu obstál, respektive jak dlouho by vydržel. S automatem je někdy těžké pořízení a ačkoliv nebyl programován jinak než je obvyklé a jde o takový standard, který můžete slyšet i v produkci zahraniční, musím říct, že někde mi přijde přinejmenším hodně umělý a tak trochu otravný. Teď mám především na mysli úvod druhé „Organist“, kde vyloženě efekt „rozsypaná rýže“ slyšet a nepřekryje ho ani kvalitní melodická pasáž, kde na jednom místě najdete celkem slušnou dávku nápadů a José a Tom se tu velmi dobře doplňují. Ani v následující „Religion of Faith“ žel ty bicí nejsou úplně košer. Obecně mám pocit, že jediná věc, ve které mi tak úplně programovaný bicmen nevadí je úvodní „Strenght…“ dost možná proto, že mi jako jediná přijde zvukově méně kvalitní, zastřená a nečitelná, na rozdíl od dvojky a trojky. Zřejmě se jedná jen o subjektivní záležitost, těžko říct. I závěrečná „My Faith“ je zvukově v pořádku a k tomu „náser“ v pravém slova smyslu, death metalová vichřice, odkazující někam ke švédské škole kovu smrti. Samostatnou kapitolou je pak vokální projev pana J.C. Silný, stabilní a velice slušného zabarvení. Možná to bude znít podivně, ale on jediný je pojítkem mezi složkami black a death, dalo by se říct. Ačkoliv oba kytaristé podle mě netrpí extrémním nedostatkem nápadů a jejich hra je plynulá, melodická a jak už jsem nejednou zmínil velmi rychlá, bez J.C. vokálu (či spíše vokálů) by se mi tohle minidílko setsakra rychle oposlouchalo, protože neholduji čistému death metalovému masakru. O to potěšitelnější je, že si zpěvák vyhrál s aranžemi a použil na několika místech hlasy zdvojené, což na živo nelze až tak úplně provozovat a je to hodně pozitivní změna, jíž ovšem ucho posluchače neznalého tvorby BLASPHEMER těžko odhalí.


Zbývá než nahrávku zhodnotit jako celek. Loňský počin BLASPHEMER nabízí slušnou porci death metalu s death/blackovými vokály. Nic převratného a objevného v tom není, ovšem k vyčištění palice je to hudba dobrá a kratší stopáž kotoučku potom až tak moc nevadí. Přesto bych si raději poslechl plnohodnotný materiál, který by mě přesvědčil o tom, že BLASPHEMER jsou nejen slušný nadprůměr (na živo určitě – mohu jen doporučit), ale blíží se ke špici alespoň v domácím měřítku. K té ovšem mají skoro stejně daleko jako k úplné žumpě, i když přece jen o nějaký ten krůček blíž.

K recenzi poskytl: Blasphemer