Každá kapela se snaží něčím upoutat, jedni na to jdou cestou propracovaných webových stránek, množstvím informací, propracovaných promo fotografií atd., zatímco jiní razí heslo: „hudba mluví za vše“. Vy, jakožto posluchač, o kapele nic nevíte, ničeho se ani nedopátráte, a to Vás nutí přemýšlet. Přesně takto jsem se cítil u prvního poslechu dnes recenzovaných FIDES INVERSA. Jak hrstka oficiálních informací prozrazuje, kapela pochází z Itálie, působí jako duo (Void A.D. – kytara, basa; Omega A.D. – bicí, vokály) a „Hanc Aciem Sola Retundit Virtus (The Algolagnia Divine)“ je jejich prvním počinem, ačkoli se rok vzniku datuje k roku 2006. Co mě ale přinutilo přemýšlet nad tím, že by na této kapele mohlo něco být? Ať to zní jakkoli povrchně, byl to label – Osmose Productions. Neznám sice všechny nahrávky, které label kdy vydal, ale myslím, že s totálním plevelem by kontrakt nepodepsal.Ihned po dohrání první skladby jsem byl velmi mile překvapen zvukem kytar a jejich stylem hry. Samozřejmě, většinu času se jedná o rychle zahrané riffy, které by mohly časem znít fádně – uvažte, album obsahuje čtyři skladby, přičemž každá má přes deset minut – nicméně FIDES INVERSA se podařila maličkost, která často chybí spoustě (i známějších) kapel. A tou maličkostí je rozmanitost. Není třeba přílišných změn v tempu, aby nahrávka nezačala nudit, stačí rozumně volit mezi dobrým a průměrným a nepoužívat každý plebs, který zní relativně dobře, což se bohužel v black metalu stává často. FIDES INVERSA mají v každé skladbě nespočet momentů, které člověku parádně rozhýbou tělo, takže si ani neuvědomujete, že v podobném tempu se pohybujete více minut. Ano, „Hanc Aciem Sola Retundit Virtus (The Algolagnia Divine)“ je skutečně na poslech příjemné a nápadité album. Co ale jednomu přijde příjemné, může druhému připadat odpudivé a zvrhlé. Proč na tuto skutečnost narážím? FIDES INVERSA totiž nemají sebemenší servítky, vokál je skutečně hluboký a místy vyluzuje skoro až Attila-like skřeky. A i když se poloha až tak zásadně a často nemění, právě tyto „bonusy“ a lehká vokální zvěrstva člověka v pravý moment neskutečně potěší a zahřejí na duši. Vokál totiž silně koresponduje se zvukem nahrávky, ta je stejně hluboká a temná, bicí zní místy sice trochu nepřirozeně, což vidím jako jediné mínus, ale právě fakt, že sound není přehnaně čistý, dává možnost rozvinout drive, který by se jinak neprojevil. A když už dojde k nějaké té vyhrávce nebo zvolnění a vy máte hudbu hodně zesílenou, obstoupí vás a nepustí, dokud nedozní poslední tóny…
Abych byl upřímný, zpočátku jsem vůbec nevěřil, že bych byl „Hanc Aciem Sola Retundit Virtus (The Algolagnia Divine)“ tak mile potěšen. První poslech mě sice překvapil, ale nebyl jsem nijak nadšený. S přibývajícími poslechy jsem však začínal chápat struktury skladeb a postupně ze sebe odstranil veškeré předsudky k délce skladeb a dalším skutečnostem.
Nyní, po třech týdnech intenzivního poslechu, se cítím hudbou naplněn a pouštím si ji prakticky při každé náladě, neboť když jsem nasraný, nakopne mě, když jsem bez nálady, vlije do mě život… Ale ať je to, jak chce, vždy odejdu plný nenávisti a hnusu a ještě dlouho poté přemítám o tom, kdy mě některá kapela dokázala takto naplnit. Pokud bychom se bavili o stylově podobných spolcích, jako první mě hned napadnou Dead Shell of Universe. Styl, kterým je nahrávka podána, může místy evokovat sever, na tom ale nesejde. Pokud jste po přečtení recenze zvědaví a chybí vám již delší dobu kus poctivé práce se skvělými melodiemi, zvrhlou atmosférou a propracovanou strukturou, není lepší volby. A pokud se vám nebude zpočátku zvuk líbit, garantuju, že si ho časem oblíbíte. Sedí totiž všem elementům jako prdel na hrnec!
