Epikurejci jsou někdy nazýváni „zahradními filosofy.“ Zakladatelem je Epikúros (4.-3. st. př. n l.), vycházel z Démokritova atomismu. V Athénách založil školu - Zahradu Epikurovu. Jeho matka byla vědma, která ho jako chlapce vodila do domů nemocných a dala mu tak poznat drastické obrazy lidské bídy, zostřené temnotou pověr, vyvěrajících z lidového náboženství. To byl také jeden z jeho hlavních plánů - osvobodit člověka z tohoto nedobrovolného otroctví.Titus Lucretius Carus [Lukrécius] (okolo 97 př. n. l. – 55 př. n. l.) byl římský básník a filosof.
De rervm natvra je jeho didakticko-epická báseň (6 knih), zachovala se. Snažil se vylíčit Epikúrovo učení. Dokazuje, že příroda se řídí odvěkými zákony, kde vše vzniká, trvá a zaniká. Bohové nemohou zasahovat do světa, který povstal z atomů. Podle něj neexistuje ani podsvětí a bohové žijí v nečinnosti v nebesích, kde se radují ze své blaženosti. (wikipedie.cz)
Trocha teorie nikoho nezabije. Mohl jsem si ji odpustit, ovšem z hlediska právě recenzované nahrávky „De Rervm Natvra“ italských SOKROVENNO se jedná o pojmy základní, filosofický směr, prezentovaný v lyrice alba je právě epikureismus. Ba co víc, album je dle mého v podstatě věnováno právě Lukretiovi. O textovou náplň alba se takřka rovným dílem dělí zakladatel a zpěvák skupiny Autumno a zcela mimoděk sám Lukretius, jenž je v dobré polovině písní citován. Tedy nevím to zcela přesně, protože italsky a ani latinsky nerozumím, nicméně dosti se dá v tomto směru vyčíst z jednoduchého, ale vzorně zpracovaného bookletu.
Tradiční úvodník bychom tedy měli za sebou a nyní je potřeba věnovat se hudební náplni. Album se nese téměř celé ve středních tempech. Nedá se říci, že by to bylo úplně na škodu, ovšem v jistých momentech, uvážím-li délku některých skladeb, na mne působí poněkud nudně. Naštěstí se však nejedná o zásadní problém celé desky. Jen bych možná uvítal nějakou tu ránu během sladkého rozjímání vedoucího ke spánku. Neškodilo by tedy trošičku šlápnout na krky kytarám, mimochodem leckde velmi ostře nabroušeným a přitlačit na tempu. Těžko ovšem soudit, zda by to muzikantům zapadalo do konceptu „De Rervm Natvra“. No konceptu. Jak se to vezme, z hlediska textů je to jasné. Z hlediska hudební produkce až tak moc ne, rozhodně se to netýká prvních dvou, třech poslechů. Myslím, že zásadní otázkou je, zda se dostanete až do tohoto stádia, či desku zavrhnete hned na začátku. V prvních fázích poslechu mě totiž napadlo, že kapela v podstatě střídá vyvedené momenty s těmi daleko horšími. Až v průběhu času začalo album působit jako celek. Zásadní podíl na určité rozpolcenosti (myšleno v rovině začátku poslouchání) má střídání jakýchsi standardních výplní postavených na rytmické práci bicích jedoucích stále ve stejném rytmu, doplněných kytarami. Dalo by se říci, že jde o úplně standardní black metal, bez výchylek ať už směrem nahoru nebo naopak dolu. Standardní až fádní BM s čistým zvukem je ovšem tu a tam protnut pasážemi akustické kytary se spoustou krásných melodií a zajímavých nápadů. Chce to ovšem poměrně soustředěný poslech, při otočení kotouče podruhé až potřetí. Než mi došlo, že „rozpolcenost“ není tím čím se zdá být a vše má své místo na stříbrném kotouči stejně tak jako v přírodě, poslechů na to padlo mnoho a epická práce čtveřice Autumno, Maleficus, Vartide a Sin vystupovala pomalu, stejně pomalu jako logo této formace vystupuje z větví. Postupně jsem se naučil název kapely napsat i z paměti. Tady je důkaz – SOKROVENNO. Jak je to jednoduché a při tom jsem měl zpočátku problém tohle paslovo byť jen vyslovit. A postupně jsem objevil ještě jednu věc. Pokud se na „De Rervm Natvra“ nalézá něco výjimečného, tak je to rozhodně basová kytara. Nádherná práce v nádherném zvuku. A kdo myslíte, že tento nástroj obsluhuje? Hlavní mozek skupiny – Autumno. Basa hraje jednoznačně prim na celém albu a dost možná právě ona spojuje desku v epickém celku.
Z objektivního hlediska „De Rervm Natvra“ po hudební stránce nepřináší nic nového, přesto se jedná o kvalitně odvedenou práci s určitou (i když uměřenou) dávkou vlastní invence a filosofickým, ovšem úplně jinak filosofickým obsahem. Dozajista jeden z nejoriginálnějších prvků v black metalových textech, se kterými jsem se setkal. Basovou kytaru už jsem vychválil, ta jediná má skutečně status výjimečnosti na jinak lehce nadprůměrném albu. Stejně je mi ale tahle nahrávka nějakým nevysvětlitelným způsobem sympatická a poslechům „De Rervm Natvra“ se hodlám věnovat i v budoucnu.
K recenzi poskytl: Bleak Art Records
