Dovtípit se vzniku projektu OV HELL není pro člověka alespoň trochu zběhlého v norské, potažmo celosvětové, black metalové scéně žádným problémem. Po tolikrát omílané aféře kolem kapely GORGOROTH měl King Ov Hell v záloze materiál na další dlouhohrající desku. Ten však logicky nemohl zveřejnit pod původní zamýšlenou značkou, a tak dal dohromady s Gaahlem projekt pojmenovaný GOD SEED. Když jej „opustil“ i jeho charismatický kolega, vypadaly všechny plány na vydání jeho práce jaksepatří utopicky. Ale jen do doby, než mu na nabídku spolupráce kývla další ikona norské metalové scény. A nebyl jí nikdo menší než frontman DIMMU BORGIR – Shagrath. Pak už jen stačilo oslovit další významné osobnosti – Ice Dale (Enslaved), Teloch (1349) a Frost (Satyricon, 1349...) - a kompletní all-star sestava mohla odcestovat do stidua Livingroom, kde prvotina projektu OV HELL „The Underworld Regime“ vznikla.Skutečně by mě zajímalo, kolik vteřin první skladby „Devil`s Harlot“ bude posluchači stačit k tomu, aby v hudbě zaznamenal charakteristický rukopis posledních desek GORGOROTH. Věřím, že jich nebude mnoho. A i přesto, že je to fakt naprosto logický a přirozený nejen po přečtení úvodního ostavce, ale také za použití zdravého selského rozumu (protože nyní už je nad slunce jasné, kdo materiál na poslední tři, pominu-li to naprosto aktuální, alba skládal), je třeba se mu v následujících řádcích náležitě věnovat. Po čtyřech letech je tu opět ona hutná a zlem prostoupená atmosféra, která je zřejmě hlavní devízou „The Underworld Regime“. Stejně tak jsou zpět Kingovy charakteristické riffy, ke kterým nestačí zvládat pouze klasický, nejen black metalový, dvojhmat a v neposlední řadě staré známé nazvučení kytar. Problém je ale jinde... Tu a tam kluci sice vystřihnou pasáž, kterou byste možná ne úplně čekali, nicméně je potřeba nastražit uši a hlavně na produkci řádně upnout pozornost. Jinak je totiž novinka od začátku až do konce lehce předvídatelná. Pravdou je, že se v OV HELL vyskykují relativně často napjaté samply, které lemují téměř každou z osmi skladeb. Ty však zběhlého posluchače nemůžou jakýmkoli způsobem ohromit, vlastně stejně tak, jako celý hudební aspekt „The Underworld Regime“. Kritikou totiž neprochází hlavně Kingova tvůrčí invence, jež debut sráží k zemi. Chybí mi zde prostor pro silnější a nápaditější momenty, který je mnohdy vyplněn vatou, která jakoby se u GORGOROTH neuchytila.
Se svým dílem na albu však nenaložil příliš pozitivně ani Shagrath. Proti barvě a kvatitě jeho hrdelního projevu nebudu mít zřejmě nikdy podstatnějších námitek, avšak s frázováním, které by mohlo za jistých okolností „The Underworld Regime“ vytáhnout z šedi průměrnosti, se příliš nepochlapil. Ano, musí se mu nechat, že jeho častý šepot dodává skladbám na atmosféře, ve zbytku by jej ale mohl zastoupit kdokoli jiný. Stejně jako u Kingovy skladatelské činnosti se i zde jedná pouze o průměr, či lehký nadprůměr, Shagrath si zřejmě svá esa v rukávu (pokud tedy vůbec nějaká má – pon. autor) nechává na chystané album své domovské kapely a v OV HELL působí mnohem více jako dobrý prodejní artikl než vokální přínos kapele. Stejně tak se to má i s dalšími hudebníky, kteří se na nahrávání desky podíleli. Uniká mi fakt, proč Ice Dale a Teloch jeli do Livingroom-u nahrávat kytarové linky, které stejně nesložili, zahrát je tedy umí i King Ov Hell sám a regulérními členy kapely jednoduše nejsou. Jakkoli přínosnou práci z OV HELL tak odvedl snad jen Frost za bicí soupravou.
Hlavním problémem celé debutové nahrávky tohoto norského projektu jsou velkolepá slova při jejím formování a ještě velkolepější sestava, která „The Underworld Regime“ nahrála. Pokud tyto atributy postavíte vedle nepříliš oslnivého, nenápaditého a vyčpělého výsledku, najdete zábavu sotva na několik letmých poslechů. Být OV HELL a jeho sestava novým pojmem na extrémní metalové scéně, zřejmě bych v tomto článku debutové nahrávce lichotil, přirovnával a hlavně se těšil kvalitnějším zítřkům. Na „norwegian black metal supergroup“ - jak se kapela nechává se samolibostí 'škatulkovat' - je to ale podezřele málo.
