Po neskutečně dlouhé době, desítkách updatů a slibech, několika metrech kokainových čar a dojezdů, tu konečně máme nové album francouzských industriálních narkomanů BLACKLODGE. Ačkoliv je deska „T/ME“ prezentována jako další plnohodnotné album, ve skutečnosti jde o část splitu s kolegy ABIGOR. Obě desky však vyšly jako separovaná alba. Dnes tedy sfoukneme prach z „T/ME“ a příště se můžete těšit na „Time Is the Sulphur in the Veins of the Saint...“.

Novinka obsahující pětici skladeb, tématicky zaměřených na Alberta Einsteina a jeho teorii relativity, zahrnuje zhudebněný chaos, nekontrolovatelný zmatek a nepořádek drogových večírků. Stejně jako tomu bylo na předchozích počinech „Login:SataN“ a „Solarkult“.
Opět je slyšitelný zcela typický zvuk vokálu a kytar, doplněný o elektronické „disko“ bicí a množství samplů. Zvukově tedy BLACKLODGE odhalíte okamžitě. „T/ME“ je však mnohem více znepokojující a šílenější než jeho předchůdci. Einsteinova teorie relativity se zde ukazuje v praxi. Chápání času, prostoru a hudby se nyní zdá být zcela odlišné…

Úvodní skladba, plnící funkci intra, mísí ambientní pazvuky s kytarovým bzučením v rytmu klasického disko tucání. Do příběhu nás uvádí Vincentův chorobný vokál. Než se stačíte rozkoukat, tepe vám z reproduktorů skladba „Vector G [gravity XVI]“, kterou můžete znát z videoklipu, který kapela před nedávnem vypustila. Její struktura je zcela odlišná od následujících skladeb. Každý další song je totiž ještě více nemocný. Struktura kompozic se zdá být náhodná a variabilní. Hledáte v ní řád, ale nedaří se jej najít. Proniknout nahrávkou chce nejen hodně času, ale i pevné nervy. První poslechy totiž nejsou zrovna příjemné. Podobně jako první dojem, který jsem z „T/ME“ měl. Byl opravdu dost slabý, možná až chabý. Hlavou mi problesklo slůvko zklamání. Deska působí jako laciný výplach původních počinů.

Neztrácel jsem však svou naději. Vincent mě ujišťoval, že si novinku zamiluji, že je zcela jiná a její kouzlo objevím až časem. V tomto měl pravdu. Až po čase jsem se začal prokousávat tou šílenou strukturou a pochopil jsem i ostatní skladby. Posluchač si hned všimne rozdílů, které z počátku nevnímal. A později jsem se i já začal orientovat v tomto zatuchlém chaosu, začínal jsem chápat relativnosti kompozic. Špinavost nahrávky pomalu smíval kyselý déšť z iontového mračna na obloze. Z prachu vystoupil industriální monument, který ubil mou prvotní nevraživost. Probudil jsem se z drogového dojezdu…


Zbylé tři skladby jsou totiž přesně tím, co jsem napsal v předchozí větě. Omamný a nepříjemný hudební opar. Jeho znepokojující rytmy vás nutí mlátit se do hlavy. Předávkujete se sirným roztokem a vydáte se až na dalekou planetu Saturn. Toto a ještě víc vás čeká během poslechu „T/ME“. BLACKLODGE to tentokrát opravdu přepískali. A teď to myslím, jak v kladném, tak i záporném slova smyslu. Věřím, že se najde pár jedinců, kteří budou novinku chválit a dají ji vysoké hodnocení. Ale spíše si myslím, že bude převládat nespokojenost a remcání. Já jsem tak někde mezi. V mých očích není novinka tak zajímavá, jak bylo slibováno a v porovnání s předchozími počiny, mě natolik neuspokojuje.

První polovina onoho split alba s ABIGOR je tedy za mnou. V příští recenzi se podívám na zoubek druhé polovině. A již nyní musím lehce předběhnout a říct, že se mi„Time Is the Sulphur in the Veins of the Saint...“ líbí znatelně víc…