Je zajímavé, jak rozdíl mezi dvojitým a jednoduchým písmenem dokáže působit zrovna u slova hel(l). Obě slova máme z germánských jazyků, obě znamenají v podstatě to samé (když nepočítáme slečnu z podzemí), a přitom hel (tedy podsvětí, jak ho známe od „vikingů“) působí tvrději a chlapštěji, zatímco hell (tedy peklo, místo nejvyššího zatracení bohabojných křesťanů) je slovem tak trochu komickým, zvláště při pokusu ho vyslovit tak, aby znělo pekelně. Měl bych pak být rád, že se ke mně dostává album zpracovávající tu méně ženskou možnost, ale neztrácejme ostražitost, zpracováno je ženou.... Prvním dojmem z alba je basové bruumm, pár okamžiků po něm nastupují pady a další běžné nutnosti potřebné k rozběhnutí temně atmosférického kolosu. V nejednom momentě (a zvláště na onom počátku, zde rovnou u stromu Yggdrasil) na mě působí album jaksi… německy. Není divu, neboť Nina Kernicke skutečně pochází právě z bývalé Svaté Říše Římské. Z míst, kde působí na svět svými kompozicemi třeba Vinterriket, kterého v „německých“ částech domněle slyším.
Počátek (strom) na mě působí vůbec poněkud vesele, ale je naštěstí jediný, ostatní stopy se snaží (jak jsem se dočetl) za pomocí kytary, basy, bubnů a umného samplování vytvářet tlusté vrstvy hlubokých emocí... Asi nejsem dost citlivý nebo dost pohansky založený, neb mě se album nedotýká takřka vůbec, což vidím jako chybu dosti zásadní. Možná také jedinou, album je vyvedeno zvukově i řemeslně na velice slušné úrovni (jak se ovšem dá od současného elektronického díla čekat).
Vraťme se k pocitům. Má formulace „takřka vůbec“ za použití trochy nenáročné výrokové logiky jasně říká, že lehké překonání tření na synapsích přece jen proběhlo a nějaký ten moment donutil hypofýzu pustit do oběhu pár endorfinů... Je tomu tak, plavba po řece Gjöll a setkání s kohoutem Fjalar (s trochou jazykových znalostí, sexismu a mentální retardace bych se mohl smát tomu, že se ženě povedla zrovna část o kohoutovi) jsou oni vydírači obyvatel tureckého sedla.
Další částí našeho pomyslného rozkladu na prvočísla bude stránka grafická. Půlku bookletu zabírá fotka soumračných oblak evokující plameny pekelné. Obal pak celou představu rozvíjí, připomíná majestátní hory, pod kterými se pekelné magma rozlévá do vstupního jezírka, ale bohužel tam chybí strom... Škoda.
Celkově mi přijde celá deska poněkud plochá, nevýrazná. Počínaje nápadem, pokračuje sonicky a celkovým dojmem konče. Buď mám dojem „někde jsem to už slyšel“, nebo „mohlo by to být hlučnější“, popřípadě „je to minimální, ale ne dostatečně“. Víme, že tu máme interpreta s nějakým potenciálem, ale ve špatném žánru. Dovolte mi tedy oznámit, že slečna Nina působí pod pseudonymem All Sides, kde se projevuje hlasitěji, agresivněji a pro mě celkově zajímavěji. Kromě toho také spolupracovala s krajany Troum, a já upřu svou pozornost spíše tímto směrem.
