Česká black metalová obce se v posledních pár letech rozrostla o mnoho dalších členů a kapel. Mezi takovéto kapely patří například Sator Marte, Valraukar, Sekhmet, Semai, Hypeborean Desire a i takoví Svardenvyrd, od kterých se zanedlouho odtrhli Kverd a Varnag a dříve pouhý projekt Heiden se stal plnohodnotnou kapelou. Po vydání dema v roce 2004, jež neslo název V Moudrosti Stromů, přišla o nějaký ten měsíc později řada na první dlouhohrající desku věnovanou Potomkům Pozemského Soumraku. Deska to nebyla vyloženě špatná, ale spousta lidí prostě nepřekousla fakt, že PPS bylo dost a dost inspirováno tvorbou plzeňské legendy Trollech. Musím se přiznat, že ani mne PPS z tohoto pohledu nějak nenadchla. Je tu ale další rok a Heiden zvěčnili další sbírku svých přírodních výjevů a pocitů přenesených do hudební podoby. Tentokráte Kverd s Varnagem dali dohromady celých sedm kompozic pod názvem Tinne, jenž vám zaberou lehce přes půl hodinky příjemného poslechu panensky přírodních a pohanských motivů.
Instrumentální forma tvorby Heiden se naštěstí znatelně vzdálila od formy trojice opěvující Kodské polesí. Pánové si pohráli s kompozicí skladeb a atmosférou a rázem je z hudby Heiden plzeňská pagan/black metalová formace cítit mnohem méně. Ano některé postupy se shodují, ale není to v žádném případě tak markantní jako na PPS. Už tak vynikající zvuk minulého alba se na Tinne ještě prohloubil, zhutněl a vyčistil, což je dobrá zpráva snad pro všechny. Z atmosférické části je Tinne o fous temnější a kdybych měl přirovnat PPS či V Rachotu Hromů k rannímu či polednímu lesu, tuto desku bych musel přirovnat k lesu těsně před západem slunce či lehce po něm. Heiden dnes opravdu působí temněji než kdykoli dříve.
Při intru Ngetal otevře vaše sluchovody tekoucí potok, podmaněn překrásnou pohanskou melodií jež po chvíli doplní i elektrická kytara. Výborný začátek. Ohňová Noc příjemně překvapí nejen krásně čitelným vokálem, ale i frázování je opravdu povedené. Jedna z nejlepších věcí na Tinne. Pomalá a atmosférická Proměna je velmi pomalou procítěnou a velmi atmosférickou věcí. Přímo mi to evokuje konec existence. Poslední agónii, poslední zbytečný a již velmi slabý odpor před smrtí. Chladný Dech Podzimu je příjemná hlavně v melodičtější a pomalejší části a je jako ten nepříjemnější moment uprostřed noci. Když Lesy Spí je instrumentální věc. Má jen dvě minuty a jedná se o celkem slabší věc. To Hněv Nebes Nesmrtelných, jež šla už nějakou dobu stáhnout na webu Heiden je právem další z absolutorií alba. Opět výborné a neotřelé frázování, atmosféra přímo vybízející k představě bouřky točící se kolem dokola a nechtějíc odejít. Album zakončuje Polární Den a mne se pomalu uzavírá názor na tohle album.
Tinne je opravdu překvapením jistě nejen pro mne. Po nemastných neslaných "potomcích" přišlo album, jež mne opravdu potěšilo a i přes své mouchy, jež tvoří sem tam nějaká ta vycpávka, se jedná o jedno z nejlepších českých black metalových alb letošního roku. Chce si to jen sednout večer do křesla nebo si vyjít v pozdním odpoledni do přírody s discmanem a nechat se Tinne zcela pohltit. Procítit každou melodii, každý kousíček celého alba. Odměnou vám bude výborný pocit jednoty a symbiózy s tou nádhernou věcí, obklopující nás a nesoucí název příroda. Nakonec se musím zmínit o nádherném přebalu desky, jenž mne spolu s Obyčejem Slunovratu opravdu dostal na kolena. Výborná práce Kverde a spol. Předčili jste má očekávání.
