Nepředpokládám, že by se již někdo z vás, co právě čtete tyto řádky, někdy v minulosti setkal s kapelou NORNS, pocházející z Finska. Popravdě řečeno, i já jsem se setkal s touto tříčlennou sebrankou až ve chvíli, kdy mi v ruce uvízla jejich nahrávka „In Fog They Appear“. Abych vše uvedl na pravou míru. „In Fog They Appear“ je pouhopouhé demo vzniknuvší na jaře roku 2005. Od té doby však vyšlo ještě ve dvou vydáních, což dost dobře nechápu. V roce 2008 se o znovuoživení nahrávky postaralo „Wolfsvuur Records“, společně se 150. kusy kazet. NORNS jsou buďto vskutku dobrými manipulátory, nebo je jejich nahrávka natolik chytlavá, že musela být z pomyslné smrti vytažena ještě jednou. Tentokrát se o to postarala „Voldsom production“. V současné a zatím poslední verzi byl re-masterován zvuk, vytvořen nový přebal a nahrávka se dostala ven v podobě cd nosiče. Poněkud dlouhá a náročná cesta, když přihlédneme k tomu, že jde o pouhou demonahrávku. Tímto samozřejmě neotupuji vážnost demosnímku, vždyť v nemálo případech jsou právě dema slavnější svých nástupců. Přejděme tedy raději k samotné nahrávce. „In Fog They Appear“ obsahuje pouze trojici skladeb. Ty ovšem čítají přes půl hodiny hrajícího času. V podstatě je toto dílko velice jednoduché podstaty. Všechny tři skladby jsou založeny na velice podobném principu. V celé své délce se prakticky vše staví na jedné dalekosáhlé melodii, která se jen velmi zřídka přetransformovává do jiné - bohužel však na druhou polovinu skladby. Tento způsob kompozice není zcela jistě tím nejvhodnějším, a to především pro pozici posluchače. Ten nemá k této muzice žádné vazby a nechápe, proč své úmysly autor zesumíroval zrovna tímto způsobem.
Kapela se odvolává k přírodní stránce věci a tvrdí, že i jejich hudba vychází z hlubokých lesů Finska. Možné je všechno. Ve své podstatě si dokážu představit člověka, který usedne na stráň a trsá na kytaru dalekosáhlé melodie, jež vykreslují jeho nejhlubší emoce. Tvorba NORNS má však i poněkud meditativně-uchopující charakter. I přesto, že se melodie točí stále dokola, bicí hrají pouze dva rytmy a vokál také není zrovna ukázkou zpívajícího profesionála, má deska jedno veliké a nepřehlédnutelné, tedy spíše nepřeslechnutelné, plus. Nabízí velmi upřímnou atmosféru, která s přesností dravce člověka doslova uloví a nepustí ze svých spárů.
Pokud si tuto nahrávku seženete a věnujete jí několik poslechů, neprohloupíte. Nenabízím Vám v žádném případě autorskou genialitu či revoluční hráčské postupy, ale spíše neskrytou naivitu a čistotu pojetí black metalu. V několika bodech je tento opus dokonalým nástřelem finského podzemního blacku. Jsem z této nahrávky natolik nesvůj, že se neodvažuji tvrdit, že toto vydání je posledním krokem z její dlouhé cesty.
