AN AUTUMN FOR CRIPPLED CHILDREN. Kombinace slov hodná Davida Lynche, a přesto to ve spojitosti s hudbou dává docela dobrý smysl. Nizozemská kapela skládající se ze tří členů kombinuje prvky depresivního black metalu, tahavého doom metalu a melancholického post rocku. Výsledek je pak více než zdařilý.
První poslech novinky "Lost" byl složitý až nezáživný. Skladby mi splývaly v jeden celistvý, těžko definovatelný útvar, který leč působil poněkud monotónně, neustále mne nutil poslech opakovat. Postupně jsem však začal objevovat dvě naprosto rozdílné tváře alba, ve kterých se odráží smutný pohled zmrzačených dětí přecházející do nevinnosti a naivity bezbranných ratolestí. Album je hodně emocionálně koncipované, depresivní pasáže sahají svými melodiemi do hlubokého nitra posluchačovi mysli, přesný opak následně plní akustické party doprovázené klavírem, které se dotýkají hranic s Alcestovskou rozjařeností a melancholií. Z válné části se zde vyskytuje depresivní vokál, což je to jedině dobře. Absence čistého hlasového projevu mi zde vůbec nevadí, naopak jsem rád, že se autoři vyhnuli klasickému, dnes často používanému zpěvnému klišé alá "kráska a zvíře". Zvláštní pozornost bych zde rád věnoval také přechodům mezi těmito dvěma světy, které jsou velmi intenzivní a často umocňují atmosféru při poslechu. Svou různorodostí dodávají albu opravdový punc kvality, který se odráží v posluchačově náladě. Někdy si zkrátka připadám, že jen tak blouzním a hledám tu správnou cestu na druhý břeh, jindy zase jako zcela vytržený z psychické rovnováhy upadám do mentálního deliria a topím se v minulosti. Opravdu nevím, zda bych mohl něco vytknout.
Deska mne bezesporu vzala, je to výjimečný kousek a doporučuji ji každému, kdo v hudbě nehledá rohaté satanáše a jiná podobná témata. Pokud má posluchač náladu, tato hudba ho donutí zamyslet se nad děním kolem, a to jestli skončíte na straně deprese nebo euforie, už nechají AAFCCH na vás.
