Když jsem zjistil, že se věci v THROES OF DAWN daly po letech opět do pohybu, byl jsem nadšený! Jak by také ne, když „Binding of the Spirit“ pro mě byla jednu dobu snad nejposlouchanější nahrávka. Je to ale už skutečně dlouho... Fini pro mě vždy měli kouzlo. Jejich hudba byla na jednu stranu autentická, při druhém pohledu se ale nahrávku od nahrávky měnila. „Binding of the Spirit“ bylo bezpochyby milníkem, na kterém byl black metal jedním z hlavních poznávacích znaků, avšak již tehdy zde byla cítit jistá dávka nadhledu, díky kterému kapela inklinovala k dalším žánrům. Pokud bychom tedy chtěli škatulkovat, THROES OF DAWN v té době produkovali jakousi formu dark metalu. „Quicksilver Clouds“, které vyšlo čtyři roky po „Binding of the Spirit“, bylo však o mnoho jiné. K dark metalu se přidala větší dávka melodiky a čistých vokálů. A album jako celek zdaleka nepůsobilo tak silně. Abych se ale nevěnoval jen minulosti, pojďme se podívat, co THROES OF DAWN vypustili do světa nyní – šest let od vydání posledního alba. Po prvním poslechu „The Great Fleet of Echoes“ se mi honilo hlavou jedno slovíčko: „soft“. S dalšími a dalšími poslechy, které jsem absolvoval jak doma, tak v práci i autě, jsem pochopil, že tato prvotní domněnka byla zcela opodstatněná. THROES OF DAWN vyprodukovali album, které je nejen velmi kompaktní, ale i decentní. Black metalové tendence z minulosti se zcela vytratily a hudba je nyní jen velmi těžko zaškatulkovatelná. Říkejme jí třeba atmosférický metal. Pro lepší představu: „The Great Fleet of Echoes“ nenabízí příliš rychlých pasáží, vesměs se totiž jedná o budování atmosféry. 90% všech vokálů tvoří ty čisté a nutno říci, že vynikající! Album má velmi ucelený zvuk, do kterého vokál zcela přirozeně zapadá a je součástí skvěle rozjetého vlaku (upozorňuji každého, že zvuk z CD je skutečně v tomto případě mnohem hodnotnější).
„The Great Fleet of Echoes“ je jedním z mála počinů, který mě dokázal zaujmout jinými instrumenty více než kytarami. Zde je to totiž rozděleno cca 50 na 50. Velkou plochu hrací doby se do hudby mísí různé zvuky, které nepůsobí ani trochu rušivě a syntetizátory odvádí skutečně skvělou práci. To zřejmě neocení posluchači, kteří si potrpěli ve starší tvorbě na výrazné a dominantní kytary, ale těm ani není tato nahrávka dle všeho určena. Když si poslechnete například „Soft Whispers of the Chemical Sun“, zjistíte, jak moc se THROES OF DAWN vyvinuli, přesto bezpečně poznáte, že se jedná o tuto kapelu (pokud jste s ní v minulosti přišli do styku). S trochou nadsázky by se dalo říci, že se jedná o logické pokračování „Quicksilver Clouds“, hlavně co se klávesové melodiky týče. Je to velmi specifická a těžce zaměnitelná práce. Má výhodu i v tom, že na to jak není „hlučná“ a působí klidně, si dokáže posluchačovu pozornost získat velmi snadno. A to považuji za největší plus.
A jaký je tedy výsledný dojem? Vyloženě dobrý. Původně jsem čekal, že se Fini vydají trochu jiným směrem, ale čím víc album poslouchám, uvědomuji si a začínám chápat, jaký byl úmysl. Jedná se o přirozený vývoj. „The Great Fleet of Echoes“ je materiálem, který zaujme velmi variabilními a promyšlenými vokály (ty metalové jsou slabší), které se však nesnaží o žádnou převratnost, ale perfektně sedí do myšlenky a konceptu alba. Zbytek už je na posluchači, aby posoudil, zdali mu podobný šálek kávy chutná. Mně tedy velmi, a to hlavně proto, jak decentně koncept zní. Nesnaží se být zbytečně hlučný, ale dbá na atmosféru a pocit z poslechu.
K recenzi poskytl: Firebox Records
