1. Hoj, Neige! Vítám u druhého rozhovoru pro Mortem zine. Brzy vyjde tvé nové album, cítíš se ohledně této skutečnosti dobře? Těšíš se na všechny ty věci spojené s datem vydání, jako jsou koncerty, názory posluchačů a tak dále?
Hola, Fastrede, doufám, že se máš dobře! Jsem s albem velice spokojený, mimo to se Prophecy postarají o nádherná vydání, tudíž se nemůžu dočkat, až se mi to vše dostane do rukou. Na nahrávce jsem tvrdě pracoval a nemám z ní žádné výčitky. Řekl bych, že se jedná o velice „cizí“ počin, jelikož to zní jako nic na světě, čistě „Alcestovská“ věc. Teď už se jen těším, až vycestuji za pár koncerty!
2. Řekl bych, že už nejsi ten samý chlapík jako v roce 2007, nemám pravdu? Zažil jsi během posledních třech let něco zásadního, co mělo vliv na tvou hudbu?
Částečně máš pravdu, ano. Víš, „Souvenirs…“ jsem nesložil v roce 2007 ale během let 2002-2006. Bylo mi 18-19 let, ale teď mi je 24, takže rozhodně nejsem tím stejným člověkem jako před 5 lety. Mohu říct, že během období „Souvenirs“ jsem byl mnohem pozitivnější, možná až naivní, ale nikoliv nutně v dobrém slova smyslu. Z osobních důvodů jsem za těch posledních pár let ztratil iluze, stal se téměř cynickým a můžu říci, že jsem se cítil opravdu špatně. Samozřejmě že to na „Écailles De Lune“ lze slyšet. Navíc jsem si začal myslet, že tady není mé místo, zažíval jsem silnou nostalgii ohledně místa z mých vizí a cítil jsem se osamocený. Hlavně kvůli tomu, že jsem se o to neměl s kým podělit. Naštěstí se od nahrání „Écailles De Lune“ cítím mnohem lépe, ani nevím proč. Zažívám jistý duševní mír a hádám, že je přede mnou omnoho šťastnější období, alespoň v to doufám!
3. Je „Écailles de Lune“ osobnějším albem než „Souvernirs d¨un Autre Monde“? Jelikož neumím francouzsky, bylo by fajn, kdybys mohl říci něco o skladbách, jejich posláních či smyslu. Také nám pověz, zda se na „Écailles de Lune“ opět objevuje nějaký příběh...
Oproti tomu, jak by se mohlo zdát, je toto album hluboce propojeno s tím posledním a vlastně konceptem ALCEST vůbec. Jak asi z předchozích rozhovorů víš, během prvních let mého života, až do cca 8-9 roku, se udály velice zvláštní věci. Míval jsem náhlé vize, jakoby záblesky, které připomínaly krásné momenty v životě se všemi emocemi, jež jsem tehdy zažíval, ale v mém případě mé vzpomínky neměly nic společného s tím, co bych kolem sebe ve skutečnosti viděl. Jiné barvy, zvuky, způsob prožívání okolí jako celku, nijak omezené pěti smysly, tak jak to známe my tady. Jakoby tvá duše byla zajedno s okolím. K tomu bylo to místo nepopsatelně nádherné a dokonalé, jako nebeská zahrada s perleťově zářícími proudy a smaragdově zelenými poli všude okolo. Nikdo si nedovede představit krásu a mír toho místa. Vše je nehybné a zároveň v pohybu, tak jako vodní vlny, vše se koupe v perlových barvách a je obýváno nějakým druhem benevolentních duchů. Byl jsem velice silný, skutečný a neměl nic společného s tím, co je k vidění na tomto světě, proto vím, že se nejednalo jen o mou fantazii.
Po spoustě zkoumání jsem došel k názoru, že by se mohlo jednat o „vzpomínky“ na to, co by se mohlo nacházet, jak by někdo řekl, „po životě“ nebo v mém případě „před životem“, jelikož jsem si všiml velice podobných aspektů, které popisují lidé, kteří zažili stav blízké smrti... Možná je to místo, kde duše spočívají mezi přechody v tělesné inkarnaci, jakýsi druh azylu. ALCEST je způsob, jak vyjádřit své pocity z této zkušenosti, popsat ji a snad i najít odpovědi na mé mnohé otázky. Zatímco „Souveniers“ bylo popisem těchto vzpomínek, „Écailles De Lune“ může být bráno jako metafora toho, jak se snažím s touto zkušeností vyrovnat v každodenním životě. Víš, bývám velice zmatený ze skutečnosti, že si připadám nepatřící na toto místo. Jako by „nelidská“ část mé duše uvnitř křičela a povzbuzovala mě k návratu do světa, kam patří.
To vysvětluje, že dalším tématem „Écailles De Lune“ je melancholie. Texty vypráví příběh o muži, jež v noci sedí u moře a přemýšlí o svém životě a o skutečnosti, že již nedovede nalézt nic zajímavého na své pozemské existenci. Nic a nikoho, kdo by jej dokázal potěšit. Zamiluje se do noci, učarován hlasem vln a do duchů moře. Plave v hloubkách, zcela obklopen vodními, duchovními ochránci, dokud neulehne v uklidňující spánek v hlubinách moře, nikdy se již nevracejíc do skutečného světa. Tento příběh skutečně není metaforou smrti, jak se může zdát. Je spíše jako průchod do jiné reality, jiného stavu bytí.
4. Někteří lidé se možná obávají, zda tvá hudba nebude odlišná či naopak stejná ve srovnání s předchozí tvorbou. Osobně si myslím, že jsi do nového alba vložil nejen nové prvky, ale i třeba jisté vlivy z prvního EP. Jak bys svou hudbu, jakožto tvůrce, popsal? A jak bys ji představil těm, kteří váhají, zda koupit či nekoupit?
Ano, souhlasím s tebou, obsahuje podobně progresivní a hypnotické prvky jako ty na „Le Secret“ EP. Skladby jsou docela dlouhé, tři z nich přesahují osm minut. Je to hluboké album, propastné a éterické zároveň, je skutečně těžké jej popsat. Víš, spousta lidí kolem mě mi říká, že mají raději „Écailles De Lune“ než „Souvenirs…“ kvůli jeho hlubší atmosféře a komplexnosti. Já je mám rád obě, jen si myslím, že jsou odlišné a zároveň doplňující, jako dva pohledy na jednu věc.
5. Jak vidíš budoucnost ALCEST? Je možné, že se tvé hudební vyjádření totálně promění? Složil jsi už nějaké nové skladby?
Ano, myslím si, že další album bude velmi odlišné od toho, co jsem stvořil dříve. Je pro mne důležité, být neustále kreativní, inovativní a riskovat jako skladatel. Nemám rád ty kapely, které nahrávají stále stejná alba, lišící se jenom množstvím blastbeatů a rock´n´rollových riffů atd… Tohle je úplný opak mé představy o umění. Mám už několik riffů pro následující desku, ale nic zcela konkrétního. Vím jen jednu věc a to, že se skutečně pokusím překonat sebe sama.
6. Zpět k „Écailles de Lune“. Produkce zní čistěji, ale stále je napojená na atmosféru. Nahrával jsi album doma nebo ve studiu? Pozval sis nějaké hosty?
Na rozdíl od „Souvenirs…“, které je celé uděláno doma, jsem „Écailles…“ nahrával a míchal ve dvou různých studiích. Myslím si, že má ten nejperfektnější zvuk, jaký jsem mohl mít, jelikož obsahuje studiovou profesionalitu, ale také jsme si dali velmi záležet na texturách, emocích a oldschoolovém vyznění. Konceptem alba je moře, což je hned jasné ze zvuku kytar. Je tak… tekutý.
7. Jaký je význam obalu? Všiml jsem si, že jsou na něj Prophecy prod. velmi pyšní a musím s nimi souhlasit. Je důležité, aby obal dokresloval přesnou ideu alba? Čeho bychom si na něm měli na první pohled všimnout?
Také jsem na obal mimořádně pyšný. Fursy (malíř) perfektně vyjádřil to, co jsem měl na mysli. Obal není ničím menším, než ilustrací textů „Écailles de Lune“. Muže, jež opustil lidský svět, aby usnul věčným spánkem v náručí mořských duchů.
8. V dubnu zahrají ALCEST v České republice. Má otázka je tedy jednoduchá. ALCEST začal jako samostatný projekt, že? Osobně si myslím, že jsi na začátku na pódiovou prezentaci ani nemyslel… Co bylo důvodem, že jsi začal chtít hrát naživo? A jací hudebníci tě naživo podpoří?
Ve skutečnosti jsem se chtěl naživo nějak prezentovat už od počátků projektu. Jen jsem chtěl počkat na správný moment, mít pevnou koncertní sestavu, dostatek materiálu, dostatek vyspělosti a síly jít na pódium a zpívat o tom nejhlubším z mého nitra.
Co se týče hudebníků, jež budu mít na turné za sebou, budou to Winterhalter na bicí (Les Discrets, Amesoeurs, ex-Peste Noire), Fursy Teyssier na basu (Les Discrets, Amesoeurs) a Zero na druhou kytaru/doprovodné vokály (ZERO). Všichni to jsou mí dobří přátele a jsme hodně šťastní, že můžeme na turné vyjet spolu.
9. Tahle otázka navazuje na tu předchozí a již jsem se tě na ní chtěl zeptat v minulém rozhovoru. Co děláš v reálném životě kromě skládání hudby? Je těžké propojit osobní život s turné atd.?
Většinu času trávím s hudebními záležitostmi, jsem tím posedlým. Čtyři roky jsem studoval na konzervatoři klasickou kytaru, tudíž i mé studium bylo propojené s hudbou. Kromě toho jsem jako ostatní. Rád trávím čas s přítelkyní, po nocích popíjím s přáteli, chodím do restaurací (miluju dobré jídlo:)), navštěvuji muzea, koukám na filmy. Nemůžu se dočkat, až se zlepší počasí na procházku po Paříži, abych využil první teplé jarní dny.
10. Nechci se tě tázat na nezajímavé věci, a tak to nyní ukončíme. Díky za rozhovor, Neige. Řeknu jen jednu věc… V roce 2007, když vyšlo „Souvenirs Dun Autre Monde“, jsem se po několikaletém vztahu rozešel s přítelkyní a to album bylo jako vzpomínka na ni. A nyní, poté co v rukách držím „Écailles de Lune“, jsou ty vzpomínky zpět. Nevím, zda to je dobře či špatně, ale jednou věcí jsem si rozhodně jistý; hudba ALCEST je pro mne emocionální a osobní jako žádná jiná.
Díky za zajímavý rozhovor, Fastrede, jsem moc šťastný, že se ti nové album líbí!
