Před nedávnem jsem slíbil, že se v nejbližší době podívám na zoubek druhé části splitu Blacklodge s rakouskými kolegy ABIGOR. Tři roky po vydání přelomového (chápej v rámci kapely) alba "Fractal Possession" tu jsou tito tři šílenci zpět s další zvrhlostí, kterou pojmenovali "Time Is the Sulphur in the Veins of the Saint...". Krkolomný název je pouze počátkem celé této 38minutové úchylárny, rozdělené na dva mohutné bloky šílenství.

Možná si říkáte, že jsem to s těmi přirovnáními přehnal, ale obávám se, že zde jsou skutečně na místě. V jistém slova smyslu samozřejmě. Kdo slyšel předchozí desku, je si nejspíše vědom, jakou cestou ABIGOR postupují. Novinka je opět více vzdálena obecné formě industriálního blacku, natož BM obecně. Metalu jakoby "ubylo". Ale to není žádná vada na kráse, spíše naopak. Hlavní dominantou a nejvíce vnímaným prvkem jsou bezpochyby bicí a basa. O žádný drum´n´bass však nepůjde. Na tyto dva elementy se přibalí mohutná dávka syntetizátorových ploch a zvuků, a až na závěr bude kytara vytvářet jakousi melodiku této "kosmické" nahrávce. Záměrně jsem vynechal vokál, neboť ten je kapitolou sám o sobě.

Jak jsem naznačil, deska je rozdělena do dvou nepojmenovaných skladeb, což posluchači hned od začátku způsobí dost problémů. Ono by se bez problémů dalo těch 38 minut rozdělit do více songů (v nejlepším případě pojmenovaných) s kratší stopáží, ale okamžitě byste přišli o možnost tápat ve tmě, nevědouce o tom, s čím máte tu čest. Dlouhá stopáž i absence názvů skladeb totiž od počátku trošku ztrpčuje poslech. Než dokážete pobrat tyhle dvě, téměř dvacetiminutové, stopy industriálního evangelia, budete několikrát solidně uvažovat nad kariérou profesionálního blázna ve svěrací kazajce. To, co nám chtějí ABIGOR tentokrát sdělit a hlavně jakou formou to dělají, je na míle vzdálená formě, kterou se prezentovali na "FP". ABIGOR už nejedou podle žádných pravidel. Vytváří si vlastní architekturu, která dělá jejich výtvor natolik odlišným od ostatních. To samé se vlastně dá říct i o "T/ME" od Blacklodge. Avšak ABIGOR se do toho opřeli s větší vervou a výsledek je o poznání výše.


S přibývajícím počtem poslechů se dere na povrch čím dál více souvislostí, které již nepůsobí jako útržkovité pasáže buď z první, nebo druhé skladby. Časem se vám daří nejen chápat návaznost, ale i vnímat odlišnost těchto dvou skladeb. "Part I" je oproti dvojce jen jakýmsi pomyslným startem, letmým tréninkem na to, co nás ještě potká. "Part II" pak vše dotahuje téměř do zdárného konce. Nemohu se totiž ubránit pocitu, jakoby to sdělení zůstalo nevyřčeno. Zadní vrátka zůstala otevřená, aby se zlo mohlo vrátit (to zní jako z nějakého hollywoodského bijáku) ve formě dalšího poselství na další desce.

Čekáte-li nějaké další přiblížení desky po hudební stránce, zklamu vás. Na ně ať si každý přijde sám. Nerad bych vás okradl o tuto možnost. Milovníci avantgardy, industriálu a metalového šílenství budou jistě rádi, že jim tento moment překvapení nezkazím. Připravte se pouze na ostrou jízdu plnou nástrah, nečekaných událostí a zvratů. Možná to v závěru přeženu, ale dle mého ABIGOR vytvořili desku, která by se dala považovat za milník. Nikoliv v žánru, ale v rámci kapely. Přelomovost "Fractal Possession" nyní ztratila smysl. "Time Is the Sulphur in the Veins of the Saint..." přebírá toto žezlo. Král je mrtev. Ať žije král...