„Nebudete to mít jednoduché, milí ELUVEITIE. Nebude vám stačit fakt, že 'Slania' byla velice vydařenou deskou, nebude vám stačit ani to, že novinka 'Everyting Remains' vychází u gigantu Nuclear Blast, pranic vám nepomohou ani jejich peněžní pobídky některým hudebním periodikům. Na tohle se u nás nehraje!“ - říkal jsem si těsně před vydáním novinkové desky této velice populární švýcarské folk metalové kapely. Vysvětlení je velice jednoduché. On totiž videoklip, který kapela k téhle novince vypustila, zní jaksi levněji a vyčpěleji – minimálně z tohoto důvodu bylo potřeba být při zkoumání „Everything Remains“ mnohem obezřetnější.Dva roky po velice úspěšném albu „Slania“ (čistě folkovou záležitost v podobě „Evocation I“ tak nějak neberu v potaz) přicházejí Švýcaři s novinkovou deskou, která by podle jejich slov měla být „more folk, more metal“. Velkohubá prohlášení v mých očích kapele téměř nikdy nepřidají a ve výsledku jsou mnohem více důvodem pro přisnější kritiku. Není potřeba příliš komentovat doprovodné atributy novinky, jakými jsou obal, grafika, celková prezentace kapely, komunikace s fanoušky a v neposlední řadě také studiová práce příslušných pánů při masteringu a mixu desky. Tohle všechno si dokáže vydavatel, jakým Nuclear Blast bezpochyby je, do posledního puntíku ošetřit. Nasnadě je zaměřit se především na hudební stránku věci, na připadném hudebním postupu a na působení výsledku na posluchače.
Pravdou je, že zhruba do poloviny desky není téměř o čem diskutovat. „Everything Remains“ po příjemném intru rozjíždí několik veskrze klasických, do velké míry slaniovských, skladeb. Ty jsou proloženy zmiňovanou 'levnější' klipovkou „Thousandfold“, akusticky uvolňující skladbou „Isara“ a zakončeny krásnou vichřicí „Kingdom Come Undone“, jednou z nejagresivnějších skladeb ELUVEITIE vůbec. Nějaké lehké změny by tu člověk určitě našel, především ve hře folklórních nástrojů. Ty jsou na „Everything Remains“ řekněme tradičnější a košatější. Jinými slovy nejsou tolik přizpůsobené metalovému základu jako v minulosti. Větší změnou stylovosti tak spíše prošla druhá polovina desky. Zde Švýcaři tak trochu vaří z již provařené vody, skladby nemají takový šmrnc, a to ani v případě, kdy se do vokálních povinností zapojí sličná Anna. Místy jsem měl pocit točení se v bludném kruhu a již u „Thousandfold“ zmiňované vyčpělosti, a to hlavně v případě „(Do)Minion“ a „Lugd'non“, kde kapela jednozačně ztrácí. Na druhou stranu v těchto momentech díky ženskému vokálu a folkovějšímu pojetí skladeb dostáváme do lehce jiných rozměrů. Posluchač si zde může udělat obrázek o tom, kam by se teoreticky mohla tvorba ELUVEITIE na příští řadovce posunout. Přesto však těmto skladbám chybí větší nápaditost.
„Everything Remains“ však určitě není špatnou deskou. Fanoušci kapelu pro několik nedostatků určitě nezavrhnou, spíše jí je odpustí. I já jsem schopen těch několik skladeb jaksi nebrat v potaz a soustředit se na vydařejnější část, která na novince zabírá nepochybně mnohem větší proproce. Je pravdou, že „Slania“ i „Spirit“ byly deskami sebevědomějšími, drzejšími. To „Everything Remains“ je spíše pokornějším a více nejistým kouskem v jejich diskografii. Nicméně už pomalu začíná prosakovat to, co by mohlo kapelu do budoucna takřka pohřbít. U stylově odlišnějších skladeb pomalu dochází invence, ty klasicky slaniovské už budou na příštím albu posluchače nudit. ELUVEITIE nyní stojí před jistým milníkem a osobně jsem velice zvědavý, jak se ke své tvorbě napříště postaví.
