1. Aktuální "Gin" je poměrně variabilní. Nedá se říct, že by se člověk nudil při motivu opakujícím se několik minut, naopak, neustále nové a nové nápady – spousta přechodů, změn temp... Vzniklo něco z toho v důsledku okamžitých nápadů, improvizace při nahrávání, nebo jste už do studia přišli s hotovou prací? ?

Album už bylo připravené, když se nahrávalo, improvizace ve studiu je velmi omezená. Vždycky to v člověku hlodá, když nahrává a slyší něco, co by mohlo znít líp, ale většina věcí už byla vymyšlená, když jsme přišli.

2. Co se týče bicích, rytmiky – ta nemá s black metalem nic společného, i v rámci metalu obecně nejde o běžný styl hraní. Ovlivnilo vás něco diametrálně odlišného? Jiný žánr?

Erika ovlivňuje spousta rozdílných věcí, pokud se jedná o bicí. Nehrajeme tak, abychom zněli jako blacková kapela. Black metal nás samozřejmě ovlivňuje, ale nesnažíme se napodobovat. Řekl bych, že když byl Erik ještě děcko, tak hodně poslouchal Nauseu. Bubeník v téhle staré crust punkové kapele byl docela zajímavý, později jsme na EP nahráli cover jedné jejich skladby. Taky vím, že si docela váží Danny Careyho z Tool. Ale ve skutečnosti nikoho nenapodobujeme, hrajeme vlastní muziku.

3. Do vaší hudby je sice zpočátku nelehké proniknout, ale po nějaké době se "lusknutím prstu" otevře svět, který je i přesto, že funguje odlišně, než praví hudební konvence, velice chytlavý a bezprostřední. Jaké v tomto směru zaznamenáváte ohlasy? Pozorujete nějaké dva tábory?

Od mnoha lidí jsme měli opravdu pozitivní ohlas. Jak publicisté, tak dost široká škála lidí nám říkala, co pro ně naše hudba znamená.
Velká část z ortodoxní blackové scény moc nevybočuje ze svého vkusu, což je pochopitelné. Já jsem taky docela konzervativní, co se metalu týče. Pravda je, že „Gin“ zní skutečně velmi temně, přímočaře a mocně. Pokud mu věnujete víc pozornosti než jen jako něčemu na pozadí, sežere vás.


4. V duchu předchozí otázky mě zajímají reakce publika při živém vystoupení. Je více nehybné a zabrané do poslechu nebo naopak? Například na festivalu by se dle mého názoru mohl hodně projevit rozdíl mezi znalými vaší tvorby a těmi, kteří přišli naslepo...

Nehráli jsme od doby krátce po vydání "War Metal". To album bylo velice agresivní a přímočaré, nahrávka typu 'Kill em all'. Každopádně vystoupení, která jsme v té době odehráli, byla drsná, plná nasranosti. Hodně rozbitých věcí, hodně poraněných těl a celkově nenávistná aura. Nicméně máme v plánu udělat turné. Představuju si ho jako plné obskurní hypnotické atmosféry, podobně jako naše současná hudba. Ale určitě nechceme být kapelou, co jen stojí na pódiu a hraje. Hudba COBALT by měla být řádně prezentována.

5. Kdo sleduje rozhovory, ví, že nežiješ na jednom místě; že si takový „dlouhodobý poutník“. Mluvil jsi o souhrnu zkušeností z určitého úseku života, které se pak otiskly na každé desce. Jde více o jakousi „kroniku“, u níž máte konkrétní části spojené s konkrétními věcmi nebo událostmi, nebo je to více abstraktní záležitost, která vyrostla na základě oněch životních zkušeností?

V podstatě jsem zažil opravdu divné, temné chvíle, okamžiky plné hněvu a plné úspěchu. Byl jsem po celém světě, nosil zbraň a žil podle vlastních pravidel. Řekl bych, že zkušenosti, které mám, mě osvítily v mnoha ohledech. Nepíšu skladby o jednom specifickém období nebo chvíli, spíš jde o amalgám obrazů, co nosím v hlavě.

6. Pokud bych měl charakterizovat rozdíl mezi Evropou a USA – u amerických kapel oproti evropským cítím jemný rozdíl v atmosféře. Zatímco starý kontinent často pracuje s tradičními motivy – ponurou náladou symbolizující zatuchlé kobky, sakrálním majestátem nebo čistě "univerzální" komorní depresí, ze Spojených států k nám vane určitá provázanost s přírodou – spiritualita a živočišná syrovost zároveň. Jakoby člověk přihlížel rituálu vedenému šamanem. Výsledný dojem se pak mnohem víc než o stereotypy spojené s black metalem opírá o bezprostřednost, o "čistý" zážitek posluchače z hudby, ne například o automatickou "hrůzostrašnost" satanské symboliky. Vnímáš ty něco takového jako posluchač? A pokud ano, napadá tě příčina, nějaký základní rozdíl v prostředí, které formuje přístup k muzice?

Souhlasím, že evropské kapely se více soustředí na duchovní stránku víc než na fyzickou. Náboženství a diskuse o bohu/satanovi a podobně jsou mi u prdele. O co se snažím, je, abych nevypadal strašidelně nebo se pokoušel být nejhrůzostrašnější chlápek na světě. Takový hovadiny mi v některých směrech připadají nedospělé. Jestli tě ideologie vede k uctívání zla, tak do toho, ale oblíkat se jako upír a snažit se působit zlověstně, je pro mě dětinské. Viděl jsem dost z té hnusné stránky života, abych poznal její pravou tvář. A není to tvář osmnáctiletého dítěte s načerno obarvenými vlasy, které vykládá o Satanovi. Je to hořící stařena, řvoucí v agónii/bolestech.


7. COBALT stejně jako mnohé jiné v současnosti úspěšné blackové (nebo blacku příbuzné) kapely nekopírují zažitá schémata (warpainty, okatý satanismus…). Do jaké míry je podle tebe tento žánr závislý na své prvotní podobě? Myslíš, že by někdy mohlo dojít k natolik výrazné proměně, že by se jeho klasická rouhačská tvář stala pouhou jednou podobou z mnoha?

Miluju black/war metal, je to moje oblíbená hudba. V jejich agresivitě nacházím hodně pravdivého, ale jak jsi říkal, není to o tom, vypadat strašidelně. U kapel jako Blasphemy, Revenge, Conqueror, Sarcofago atd. nevidím nic jiného než opravdovost. Jejich projev je kacířský a silný, jejich lidské přesvědčení dokazuje, že jde o pravdu. Kapely, co se jen snaží oživovat podobu těch starých evropských, jsou často jen děti dočasně zamilované do atmosféry. Opravdu si myslí, že je všechny ty věci provázejí, ale většina jen dočasně něco následuje. Takže ano, pro tyto lidi je neschopnost pohnout se z místa od toho, co bylo opravdu inovativní na filozofii v black metalu, ukazatelem jejich vlastní plytké oddanosti k základům tohoto žánru. Skutečně jsou tu tací, jenž to myslí opravdu vážně; jsou oddaní a "zlí". A ty já velmi respektuju.

8. Můžete fanouškům doporučit pití ginu při poslechu aktuální desky?

Ano, nebo rum Sailor Jerry!

9. Na závěr se nelze nezeptat na vaše vystupování v České republice – můžeme doufat?

Pokud pojedeme na turné po Evropě, zahrajeme hrát i v České republice. Díky za rozhovor.