Představuji Vám BLASPHEMOPHAGHER. Na kytaru hraje Atomic Incinerator of Necronuclear Collapse and Plutonium Winds , basákem a zároveň vokalistou jest R.R. Unholy Bastard and Phosgene Wargas a rytmus udává Necrovomiterror…
Sakra, tady to teda pořádně smrdí vlivem zámořských čuňačin jako „Blasphemy“, „Sarcofago“, „Von“ a dalších. Už jen z názvu je patrné, co se bude dít a hudba Vás už 100% přesvědčí, že tady se na žádnou Skandinávii nehraje. „…Of Chaos, Obscurity and Desolation…“ je vedle několika splitek a povinných demáčů druhou dlouhohrající deskou kapely. Pojďme se tedy na ten bestiální zvratek mrknout…Musím se přiznat, že z debutu „Nuclear Empire of Apocalypse“ jsem příliš nadšený nebyl. Deska sice obsahovala solidní náboj, ale riffově jsem postrádal něco chytlavějšího a energičtějšího. Také vokály debutu příliš nepomohly. R.R. Bastard je cpal i tam, kde se nehodily. I když se od minulé desky ráz hudby příliš nezměnil, mohu říci, že novinka je o slušný kus zajímavější, energičtější, údernější a já nevím co ještě. Zkrátka lepší.
Prvního překvapení se mi dostalo hned u první skladby (pokud nepočítám kýčovité intro) „Descending into Extermination“. Atmosférická melodie se pomalu přelije do death metalového riffu, dokonce i ten vokál poněkud zhrubnul (a zůstane tak víceméně po zbytek desky) a vůbec se nezdá, že by se mělo jednat o BLASPHEMOPHAGHER. Ale to je pouze ten pověstný klid před bouří. Dalších 39 minut Vás už nečeká nic jiného než agresivní rytmus a primitivní a úderné riffy. Ono to asi zní poněkud stereotypně, občas se to skutečně může opravdu tak zdát, ale věřte mi, že to z 90% funguje. Skladby se drží vcelku jednoduché konstrukce a krátké stopáže, tudíž album utíká velice rychle. Často jsem ani pořádně nezaregistroval přechody mezi skladbami a na řadu došla „Altar of Quantum Immortality“ alias nejlepší skladba alba. Ta skvěle sumarizuje celé album ve vší své násilnosti, a k tomu přidává vysoce chytlavý refrén. Není divu, že ji kapela umístila na své myspace. Jen je škoda, že i když „…Of Chaos, Obscurity and Desolation…“ nabízí více „zapamatovatelných“ momentů, žádný se nevyrovná tomu zmíněnému. Kdyby tomu bylo naopak, deska by v mých očích ohromně stoupla!
Pokud Vás alespoň trochu navnadil první odstavec (a samozřejmě i ty další), desku zkuste. Minimálně se u pár skladeb dobře pobavíte, možná i zahrozíte. V tom lepším případě Vás BLASPHEMOPHAGHER nadopují energií a uvolněním. Zvláště album doporučuji v solidních sluchátkách v narvané MHD. Pokud ale vymlátíte tramvaj nebo autobus, nesvádějte to na Mortem! :)
PS: Připadá Vám „outro“ také jako zhudebněná kocovina?
