Když jsem ze schránky vytáhl obálku s CD BLACK SUN AEON, nestačil jsem zírat. Nejenže jsem nevěděl, že Tuomas chystal nové album, ale ani jsem netušil, že si labely mezi sebou předávají adresy. Co mě ale zarazilo po prozkoumání alba nejvíce, byl fakt, že se jedná o dvoj-album. Uff, když si zpětně vybavuji, jak byla minulá deska ke konci nudná (44 minut hracího času), byla pro mě „Routa“ velkým strašákem (80 minut hracího času). Ale výzvy se mají přijímat bez mrknutí oka, takže směle do toho. ;)„Routa“ je album, které se skládá z dvou částí: „Talviaamu“ (CD 1) a „Talviyö“ (CD 2). Nápad pro složení a nahrání této koncepční desky vznikl během zimy 2009/2010, a byla to právě jedna z nejkrutějších i nejkrásnějších zim ve Finsku za poslední roky, jež donutila Tuomase věnovat lyrickou stránku právě ji. Berme tedy „Routa“ jako popis událostí, které se ve Finsku odehrály.
Tuomas má velmi autentický rukopis, takže si již během první skladby vytvoříte obraz o tom, kdo je autorem hudby. Zčásti za to může i zvuk, jehož hutnost je oproti debutu ještě znásobena. Hudba BLACK SUN AEON tedy působí jako pomalu se valící hora; bez ohledu na to, jaká pasáž hraje. A zatímco „Darkness Walks Beside Me“ mi přišlo ještě docela dost nedotažené, „Routa“ má mnohem větší charisma. Jakmile skončí první zásek „Core of Winter“, je docela klidně možné, že si ho pustíte znovu, neboť se jedná o velmi barevnou a nápaditou skladbu. Obsahuje mnoho zajímavých, nevtíravých melodií a kromě rychlejších pasáží i klidné s čistými vokály (ty jsou mimochodem jasně nejlepší částí alba v jakémkoli momentu). Je však jasné, že si nejde napříč celým albem udržet takto zajímavou strukturu skladeb, a tak některé sází více na kytarovou hru, jiné na vokály, další na atmosféru spojenou s klávesami atd. Kdybych tyto zjištění přirovnal ke konceptu „Routa“, mohlo by se jednat o různé stupně zimy. Jednou krutá, kdy je obloha šedá a těžká, vítr tvoří jazyky a závěje. Jindy zase pozitivní, skrze mraky prosvítá slunce a sníh se přátelsky třpytí. Jen malá úvaha… každý si pod tím představí něco jiného.
Co je ale nejdůležitější? Nebýt otrávený již při tom, kdy CD vsunujete do přehrávače. Neříkat si v duchu nic o tom, že to bude osmdesátiminutová nuda. Prostě album pusťte, pracujte u něj, relaxujte, ale hlavně mu věnujte alespoň nějakou pozornost. Nejedná se totiž o nikterak těžký poslech, Tuomas se nesnaží vytvářet progresivní postupy, ale je to přinejmenším zajímavá nahrávka prošpikovaná spontánností a snad i upřímností. Pro některé posluchače bude určitě pozitivní i fakt, že na „Routa“ se vyskytuje i několik pasáží, které se otírají o black metal. Raději bych však neškatulkoval, označení „melodický metal“ by mělo být dostatečné, protože, jak jsem již řekl, je album velmi rozmanité a proměnlivé. Každý by si měl obrázek udělat tedy sám.
Na závěr bych snad jen dodal, že osvědčené spolupráce s Mikko Heikkilä si na „Routa“ užijete dosyta. Jeho čisté vokály dávají albu nezaměnitelnou náladu a tvář. Dalším hostem je i dáma jménem Janica Lönn (vokály). To je vše, co se hudebních hostů týče. Ale aby toho nebylo málo, dva pánové se podíleli na textech (každý k jedné skladbě). Jedná se o Sami Lopakka (Sentenced, Kursk) - text pro “Core of Winter” a Ville Sorvali (Moonsorrow) - text pro “Wanderer”.
Pokud nejste někým, kdo si libuje v dlouhých albech, proč hned „Routa“ odsuzovat? Co si ho takhle rozdělit na dva samostatné počiny? Určitě by totiž byla škoda, kdybyste to ani nevyzkoušeli. Jedná se o velmi příjemnou práci, která je po stránce produkce vskutku vyšperkovaná. A co se týče stránky hudební? Ta rovněž nezklame. Nejedná se o nic stoprocentního, co by člověka uzemnilo, ale i tak je to stále vysoký nadstandard, kde se hudebník nepokouší o něco, na co nemá.
K recenzi poskytl: Stay Heavy Records
