Jakoby to předpověděly samotné Parky, sídlící v horách. Píše se rok 2010 a bratři Tolisové se svými kumpány představují svou jubilejní desátou nahrávku. Po mnoho let ROTTING CHRIST proplouvali hudebním průmyslem tak, jako chrabrý Aeneas se svými druhy brázdil moře na své věrné Argo.
Řekové již od počátku tvořili svou hudbu s grácií a rok od roku posunovali svůj vývoj o chlup dále.
Ač nikdy neoplývali titánskými zástupy fanoušků, dokázali řadu posluchačů oslovit takovým způsobem, že každou další nahrávku očekávali s obrovským nadšením. Letos tomu nebylo jinak. Očekávání novinky „Aealo“ bylo ze strany hladových fanoušků o to větší, že prakticky nevěděli, co od kapely můžou očekávat, a to především díky hudebnímu vývoji řeckého kvarteta.ROTTING CHRIST si tentokrát přizvali k nahrávání několik speciálních hostů. Na seznamu „pomocníků“ figurují jména jako Alan A. Nemtheanga (PRIMORDIAL), Spyros Giasafakis (DAEMONIA NYMPHE), Diamanda Galas a především všudypřítomný sbor Pliades. Právě zádumčivý chorál Pliades otevírá „Aealo“, kterému velmi záhy sekunduje hřmící vokál Sakise Tolise. Při prvním poslechu jsem nebyl z nově objevených kytar a celkovému pojetí kapely příliš nadšený. Ba naopak, po vynikající „Theogonii“ jsem očekával spíše black metalově laděnou spršku agrese s exotickým kořeníčkem a nesmlouvavě éterickou atmosférou.
S úvodním zklamáním jsem se však nemínil jen tak srovnat a dal nahrávce ještě další šanci před tím, než by byla vykázána do vyhnanství. V jedné chvíli se mi zatmělo před očima. Možná mě nakopla právě ona múza, co napovídala muzikantům z ROTTING CHRIST. V onu chvíli jsem začal vnímat veškeré maličkosti, vše do sebe najednou zapadalo a já měl pocit, že jsem právě objevil vchod do podzemní říše „Aealo“.
Na první pohled se může zdát, ostatně i já byl toho názoru, že se kapela jednoduše zbláznila a natočila snad nejvíce kýčovitou nahrávku, jakou může spatřit světlo světa. Vždyť nijak nevybočují z kolejí stereotypních kapel, které se prezentují kombinací melodického metalu s příměsí několika dalších odnoží. Ač se to může zdát jakkoliv zarážející, to všechno je naprostá pravda! Chybí pouze podotknout jedna malá a zásadní maličkost, která zní: „ROTTING CHRIST jsou geniální muzikanti!“ I z obyčejných hudebních postupů a tradic dokážou vykouzlit pomocí svého nezaměnitelného charismatu úžasné kompozice. V největší míře jsou na desce zastoupeny skladby ubírající se ve středním tempu. Čas od času se blýskne k jiným časům a chlapi přidají na rychlosti a intenzitě. Velmi zásadními prvky jsou zde kytary, které potvrzují, že ROTTING CHRIST skutečně patří na absolutní vrchol hudebního průmyslu. Kapela naprosto nenuceně a zároveň decentně prokládá svou muziku dennodenními reáliemi z života člověka starověkého i dnešního. Najdeme zde starší bohabojnost i dnešní bezprostřednost, tak typickou pro člověka žijícího v této epoše.
Chci tím říct, že „Aealo“ je fantastickým dílem po všech stránkách. Mohla by se prezentovat jako zkouška…Třeba upadnete hned na začátku, ale máte možnost volby- zůstat ležet, či pozvednout hlavu a pokračovat v cestě. Jako bonbónek pro skutečné bojovníky zůstává závěrečná cover verze všestranné umělkyně Diamandy Galas.
Tentokrát skutečně poklekám pod velikostí Řecké dokonalosti.
