Máme poslední dobou těch koncertů hodně, ne? Minulý týden k nám přijeli ze severu Taake a Horna, den po Beltisu zahráli Dark Funeral a příští týden dorazí hrdí zástupci francouzského black metalu v čele s Hell Militia (nemluvě o koncertech Alcest a Nachtmystium). To nám ještě chybí koncert s kapelami ze střední Evropy a toho se nám dostalo právě v podobě festivalu Beltis Time, Drinking Time. Z Lotyšska k nám přijeli mistři Skyforger, trochu klasického zla předvedli polští Besatt, na symfoničtější, avšak neméně rouhavou strunu, hrábli May Result, to vše proběhlo za podpory česko-slovenských spolků Avenger, Asgard, Panychida, Cruadalach, Abstract a Trollech. Sálu tradiční Tančírny byl otevřen v 14:00 a první kapela začala bez okolků hrát pár minut po třetí.
Slovenští ABSTRACT se role první kapely zhostili s frajerskou grácií. Svoji necelou půlhodinku odehráli s takovým nasazením, že v tomto ohledu pomalu zahanbili ostatní kapely. Zvláště frontman Lego svou hudbu silně prožíval a snažil se vyhecovat i nepočetné publikum k akci. K mému údivu se kapelu podařilo výtečně nazvučit. Zvuk byl sice notně přeřvaný, zato výjimečně čitelný, a tak vysoké hráčské schopnosti nepřišly nazmar.
CRUADALACH byli první kapelou, která hrála na tu veselejší a skákavější notičku. Na pódium se nasoukalo celkem sedm hudebníků (kromě klasických metalových nástrojů také housle, dudy, píšťala, violoncello) v čele s vokalistou v kostkovaném kiltu J. Počet lidí pod pódiem se o něco rozrostl a objevili se první aktivní fandové. CRUADALACH možná nebyli tak výrazní a živelní na pódiu jako Abstract, ale jejich hudba odvedla své. Zvláštní, že při prvních skladbách jsem si neustále vybavoval slovíčko Žrec, ale čiré kopírování mi na mysl nepřišlo. Tančírna se zvukově doslova překonávala a CRUADALACH byli jasně čitelní i s takovým množstvím nástrojů. Kapela se líbila lidem natolik, že si vyřvali přídavek v podobě předělávky pohádkové Zlatovlásky. Zajímavé.
Na ASGARD lidí poněkud ubylo. Upřímně řečeno, jejich set příliš záživný nebyl. Pódiová prezentace minimální, a i když je jejich kariéra velice dlouhá, ve skladbách moc rozdílů k slyšení nebylo. Jestli je to špatně nebo ne, to nechám na Vás. Rozhodně se ale ASGARD nedalo upřít jisté oldschoolové kouzlo, díky kterému jsem s jistým zájmem shlédnul téměř celý set. Doma bych si ASGARD nejspíš nepustil, ale v Tančírně mě bavili.
Je zajímavé, že plzeňskou kapelu PANYCHIDA jsem na Beltisu shlédnul po čtvrté a pokaždé to bylo s jiným vokalistou (na Blacklights s vokalistkou). Musím říci, že výkon mladého Vlčáka mě příjemně překvapil. Vokální rozsah a pódiová prezentace zkušeného frontmana J. Na rozdíl od předchozích kapel neměla PANYCHIDA příliš dobrý zvuk. Ten spíš odpovídal hlukovému standartu Tančírny. Měl jsem proto problém přijít na to, zda si kapela stále jede svůj ohraný setlist, nebo přidali něco nového.
Nebyl jsem jediným, koho u AVENGER příjemně navnadila přítomnost tympánů (Master’s Hammer, ehm ehm?). Ty zpočátku setu do hudby maximálně seděly, mocný tlukot hudbu výtečně umocňoval, jen mě zamrzelo, že později byl jejich rachot silně upozaděn. Pro mě osobně byl počátek setu sakra silný! Až jsem si pro sebe říkal, že AVENGER hráli zatím z českých kapel nejlépe. Zpočátku solidní zvuk se postupně přetavil do Tančírenské klasiky a nadšení opadlo. Ani toho coveru Mástrů jsem se nedočkal.
Jako poslední (nikoliv však kvalitou) z českých kapel nastoupili TROLLECH. Troufl bych si říci, že právě na ně se přišlo podívat nejvíce lidí. Zvuk se opět konečně vrátil do kvalitních kolejí a Asura, Throllmas, Morbivod, Sheafraidh rozjeli jízdu, jež byla hodna rozbouřené řeky. Několikrát připomněli „kultovní“ album v „Rachotu Hromů“, pak se ohlédli za albem minulým a nakonec i za alby staršími („Řeka smete, co jí patří“ zabíjela). K mému překvapení se z novinkového „Jasmuzu“ hrála pouze jediná skladba. Končilo se vyřvaným hitem „Ve stínu starých dubů“. Konečně se rozjel i zabijácký kotel, který tak trochu nezaslouženě chyběl kapelám předchozím. Trollech byli z českých kapel jasně nejlepší.
První zahraniční headliner se chystal na scénu. MAY RESULT byli pro mě osobně nejočekávanější kapelou dne. Kvalita zvuku se jakžtakž držela na rozumné hladině, i když na zvuk předchozích Trollech to nemělo. Nevyhnu se taktéž srovnání s brněnským koncertem The Stone, který se odehrál o několik měsíců zpět. Obě kapely přece sdílejí téměř totožnou sestavu. Musím říci, že u MAY RESULT mi něco chybělo k dokonalosti The Stone. Nu což, stejně jako v Brně se po krátkém intru začalo se skladbou z posledního alba kapely a vrženým mrtvolných popelem (tentokrát mi však neskončil v očích, haha). „Slava Smrti“ samozřejmě dostalo největší prostor a vrchol setu pro mě nastal s „Hold This Earth In The Hands Of Sulphur“, která byla na rozdíl od alba umístěna přibližně doprostřed setu. Glad na pódiu předváděl kvalitní zlo a lidi pod pódiem se doslova mohli pozabíjet, i já jsem lítal vzduchem. Glada svým hrdlem občas doprovodil i démonický plešoun, na jehož jméno jsem se zapomněl přeptat. Dvojité vokály měly sílu! Škoda jen, že z časových důvodů byl set poněkud zkrácen. Ani nevím, zda MAY RESULT hráli skutečně tak krátce, nebo to prostě tak odsýpalo. Každopádně nechtějte vědět, co se dělo během závěrečného coveru „The Horny and the Horned“ od Impaled Nazarene. Smrt!
Na BESATT lidí dokonce ještě ubylo. Tak já nevím, zda „děcka“ měla povolené vycházky jen do půlnoci, nebo kapelu prostě neznají. Kromě klasického kotelního komanda se na Poláky dívala smutně prořídlá skupinka lidí. Když to srovnám s Apokalypsa festem… Avšak nepřímá úměra zafungovala. Tak jak bylo lidí méně ve srovnání s Apokalypsou, o to lepší předvedli BESATT vystoupení. Obrácený kříž s kozlí lebkou jasně signalizoval, co se bude dít a BESATT opravdu předvedli maximální satanské zlo. Beldaroh ani Vermin si nepotrpěli na nějaké vypracované pózičky a hecovačky. Pouze warpaint, krev, ostny a kolárek. Zvuk se opět poněkud utopil, ale hlavní bylo, že to monstrum, co sedělo za bicími, bylo pořádně slyšet. BESATT hráli spoustu osvědčených a nasypaných pecek, připomněli novou desku i tu předchozí, ale jak se už mezi skladbami ozývalo, tak vrchol setu přišel s předposlední „Ave Master Lucifer“. Beldaroh si nechal ještě několikrát vyřvat název skladby, ale pak byla už jen jatka.
Pauza mezi BESATT a SKYFORGER byla o něco delší a únava už vskutku nesnesitelná. Lotyši si však dali velice záležet se zvučením svého vybavení a na své vystoupení přilákali zbytek osazenstva, což znamenalo snad něco přes 50 lidí? Ostuda. SKYFORGER avšak nepotkalo to co Besatt (tedy 5 pařících, zbytek čumících), ale lidi se namačkali na sebe a vydali ze sebe zbytek sil. Na počátku reportu jsem ve spojení se SKYFORGER přidal i slovo mistři, které je prostě zasloužené. I nepočetnému publiku dali Lotyši mnohé, ovládli jej. Mrzí mě, že jsem už prostě nebyl schopný jít a zapařit znovu. Ale i z dálky vše znělo a vypadalo impozantně.
Na závěr patří shrnutí festivalu, ale neodpustím si i „držkování“. Za prvé děkuji organizátorům. V Tančírně už dlouho nebyl tak dobře zorganizovaný koncert. Minimální zpoždění, koncert skončil v rozumnou dobu a nikoliv na úkor hrací doby kapel. Ale co dokázali se zvukem, to jsem opravdu nechápal. Řekněme si na rovinu, že v Tančírně bývá zvuk zpravidla na houby. V sobotu, až na pár vyjímek (Besatt, Avenger), byl zvuk velice dobrý a na tamní poměry výjimečný. Po dlouhé době nebylo přítomno pouze jedno bistro, ale tři a také jsem rád, že se nezapomnělo na šatnu (jak už tomu občas bývá). Stejně však musím říct, že se asi jednalo o Beltis první a poslední. Počet platících by býval dobrý, kdyby se jednalo o akci lokálního charakteru, či by se účastnila kapela jednoho „decentního“ zahraničního jména. Ale podívejte se na soupisku a řekněte si: „Je cca 150 platících dost?“ Neřekl bych. Když jsem se bavil s Kozejlnikem o organizaci United Slavic Swords festu (Srbsko) za účasti našeho Inferna, polských Infernal War a třech dalších tamních kapel, zarazil mě s číslem 1500 návštěvníků… Přeberte si to, jak chcete, jen mám pocit, že za chvíli tady nikdo nebude mít zájem pořádat UG akce.
Fotografie do článku poskytla Phantasmagoria.
