Po více jak čtyřech letech se do ČR vrací v rámci vlastního koncertu švédští DARK FUNERAL. Co víc, dokonce na stejné místo činu. Ve zlínském Masters of Rock Café tak den před velikonocemi vypukla akce, která slibovala temnou a přímo "killing" show. Jako support se k DF přidali kapely ZONARIA, NEFARIUM a CARACH ANGREN. Zběsilé turné k nové desce " Angelus Exuro pro Eternus" je tedy připraveno zlikvidovat všechny, kteří se DF postaví do cesty. Tudíž hurá do Zlína.
Předvelikonoční neděle pro mne byla ve znamení výletu. Do Zlína jsem vyrazil již brzo ráno, neboť mě před temným pohřbem čekala slunná návštěva tamní Zoo v Lešné. Po prohlídce a výborném obědě v přilehlé restauraci jsem vyrazil vyzvednout kolegu Undera a zamířili jsme přímo k místu konání. Po kávě a několika cigaretách se otvírají dveře MoR café a i my vstupujeme dovnitř více než známého klubu. Musím na sebe prásknout, že se sem vždy velice rád vracím, neboť všechny akce, na kterých jsem zde byl, mě potěšily nejen kapelami, které zde hrály, ale hlavně vždy velice povedeným zvukem. Jak už jsem říkal, DF zde hráli před čtyřmi lety a byl to jeden z těch nejintenzivnějších koncertů, které jsem zažil. Doufal jsem tedy, že i letos předvedou pekelnou show.
Jako první se chystají holandští CARACH ANGREN. Velice mladá a podle Undera velice nadějná kapela, kterou jsem měl čest slyšet už někdy kolem čtvrté hodiny, kdy jsem parkoval auto v blízkosti MoR café (ano, už tak brzo se zvučilo). Krátká ukázka se mi nejen líbila, ale těšil jsem se, že večer bude opravdu vyšperkovaný zvuk. CA začali asi největší peckou z nového alba, což nakonec nebyl nejlepší nápad. Jednak byl během prvního songu ještě lehce rozhozený zvuk a jednak začal jejich set po čase trošku nudit. Z původně (pro mne) překvapivého začátku se totiž půlhodinka CA změnila na trošku fádní nudu v "borgiovském" stylu. Kluci z CARACH ANGREN si při živém vystoupení hodně potrpí na divadélko a choreografii, což jistě zabíralo na několik patnáctiletých gotiček v první řadě, ale mně to připadlo spíše k smíchu. Avšak i tak byl paradoxně jejich set tím nejméně zkaženým z celého večera. Další odstavce vám prozradí proč.
Časový harmonogram sliboval jen desetiminutové pauzy mezi jednotlivými kapelami. Což je samozřejmě velice příjemné, koncert měl skončit těsně před dvanáctou hodinou večerní. A skutečně po necelých deseti minutách se na podiu začíná něco dít. Všímám si pohybu několika italských rarachů v čele s Carnifexem. Na řadě nemůže být nikdo jiný než NEFARIUM. Doma sice jejich muzice nijak extra neholduji, ale rád se podívám v jaké formě nyní koncertují. Pompézní nástup je opět utopený v rozhozeném zvuku. Blastbeaty zní jako jeden mohutný hučící hluk a jediné, co jde z bicích rozeznat, jsou činely. Rychlejší pasáže však neprospívají ani kytarové hře, která lehce splývá. Pomalejší pasáže jsou už v pohodě. Během dalších skladeb se to ještě lehce zlepší, ale skutečný šok přichází až na konci. Nevím, zda zvukaři zkoušeli nervy posluchačů, či zda byli ožralí nebo prostě jen nahluchlí, ale konec setu NEFARIUM byl otřesným příkladem odfláknuté práce zvukaře. Basa začala vystupovat tak na povrch, že ubila vše ostatní. Kytary lítaly nahoru a dolů a při poslední skladbě je tedy radši ani nepustil. Několikrát jsem z davu zaslechl: „Co to, kurva, je?" a podobné nechvalné fráze na adresu zvukařů. Můžeme být však rádi, že začátek setu byl v porovnání s jeho koncem v pohodě. Naštěstí nikdo z členů kapely si špatného zvuku v hledišti nevšiml (jak by taky mohl, že?), takže alespoň jejich výkon a nasazení nemělo chybu. Carnifex nezklamal. Opět odehrál set ve svém rudém šatu s typicky šíleným malováním. NEFARIUM jsem viděl podruhé živě a kdyby nebylo tak špatného zvuku, rozhodně by to bylo lepší vystoupení. Takto bude jejich premiéra nepřekonaná...
Třetí v pořadí, předposlední na řadě, jsou melodic deathoví Švédové ZONARIA. Musím na sebe prásknout dvě věci. Tou první je, že jsem kapelu nikdy neslyšel. Tou druhou je, že tyto melodic death kapely nemám vůbec rád. Tato averze pouze zesílila, když kapela nastoupila na podium. Partička mladých, dlouhovlasých krasavců, která hudebně útočí převážně na dámskou část publika. Avšak jako "profesionál" jsem i přes to všechno sedl na židličku, které byly po obou stranách sálu, a čekal jsem tedy, zda mě alespoň něčím ZONARIA zaujme. A hádejte, na čem to opět zkolabovalo. Kdo si odpověděl, že zvukem, tak měl zatracenou pravdu. Tentokrát už to zvukaři fakt posrali (omluvte ten výraz), protože to co se nyní linulo z reproduktorů, bylo otřesné. Každý nástroj si řval podle sebe, občasné výpadky a korunu tomu všemu dal chrapot, který ničil mé uši. V polovině druhé skladby jsem se tedy zvedl a odporoučel jsem se k baru, kde jsem usedl ke stolu a sledoval, jak ze sálu odchází další a další lidi, kroutí hlavou a netváří se nadšeně. Obával jsem se nejhoršího. Že podobný zvuk budou mít i DF. Když vezmu v úvahu, že ze všech kapel hrají právě DF tím nejextrémnějším způsobem, byl strach na místě.
Asi pět minut před časem, který byl udán na harmonogramu, se ze sálu začíná ozývat intro. Vypálil jsem tedy přímo pod pódium, abych stihnul příchod DARK FUNERAL. Netrvalo dlouho a za bicí soupravou se objevil Dominator. Ani jsem si ho nestačil pořádně prohlédnout a zpoza jedné z vlajek (kterých bylo podium plné) vyběhl i zbytek kapely. Jako poslední samozřejmě Emperor Magus Caligula. Kapela začíná set skladbou z aktuálního alba "Angelus Exuro pro Eternus", ke kterému jedou tour. Jelikož jsem v tu chvíli pobíhal přímo pod pódiem, neřešil jsem, s jakým zvukem DF nastoupili. Druhou skladbu, kterou ohlásili, byla zcela nečekaně "Ravenna Strigoi Mortii", skladba z druhé desky, kterou tak často živě nehrají (jedná se tedy o splněný sen, neboť tuhle skladbu miluju). Proto jsem zaujal opět místo přímo před zvukařem, abych si song vychutnal. Zvuk nebyl tak krystalický, jak si ho pamatuji z 2006, ale rozhodně lepší než jaký měla ZONARIA. Jediným prvkem, který byl víc než dokonalý, byl vokální projev Caliguly. Ten člověk má pořád lepší a lepší hlas. To snad ani není možné.
Už se tedy zdálo, že se nemůže nic pokazit. Jenže ouha. Skladby z desky "Attera Totus Sanctus" (jmenovitě "Atrum Regina" a "666 Voices Inside") byly zvukově tak v h*jzlu, že jsem je dokázal identifikovat jen podle vokálu. Kytary s basou splývaly do jednoho obřího včelího roje, který byl zespodu podpořen Dominatorovou artilerií. Jak naschvál se zvuk začal kazit i hlavní kapele. Problém nastal při rychlejších skladbách. Proto například "Goddess of Sodomy" či "Stigmata" zněla velice povedeně. Obzvlášť druhá jmenovaná byla asi nejlepší skladbou za celý set. Po cca 45 minutách se celá kapela ztratila z pódia. Podobně jako to udělala před čtyřmi roky. Jenže tehdy se vrátili a zahráli ještě asi 4 skladby a přídavek. Letos Caligula ohlásil poslední sklabu (což jsem mu nevěřil) a po odehrátí "My Funeral" se skutečně všichni sbalili a už nevrátili. Set byl tedy zkrácen o celých 20 minut. Údajně za to mohly zdravotní problémy celé kapely (kytarista Chaq Mol se dokonce v průběhu jedné skladby na chvíli vypařil).
Zklamání. Jediné slovo, které jakoby zastínilo celou akci, obzvláště když si vzpomenu na koncert, který DF odehráli v roce 2006. Jediné, co mě za celý večer dostalo do kolen, byl vokál Caliguly, který je postupem času lepší a lepší. Ostatní výkony byly sice výborné, leč utopené výkonem zvukařů. Nechápu, co bylo za problém, sál disponující výbornou akustikou a zvukaři, kteří jedou s kapelami celé turné. Že by únava po několika dnech, či v tom byl propitý předchozí večer na Slovensku? Těžko říct, ale jisté je jen jedno. Pokazilo to zatraceně dobře připravenou akci.
Přiložená fotogalerie dokumentuje slovenskou zastávku A Declaration of Hate Tour ze dne 3.4. 2010.
