Na moment se opět vrátíme časem do loňského roku, do středu podzimu, kdy spatřila temnotu světa deska „L'Eterno Maligno Silenzio“ od italského uskupení TENEBRAE IN PERPETUUM. Neříká vám to nic? Z toho si nic nedělejte, kdyby mi nedošlo promo, taky bych tuto bandu asi neobjevil. Po krátkém zjišťování informací jsem našel jedinou spojitost a to s kapelou Absentia Lunae, kde působí tamní vokalista Ildanach. „L'Eterno Maligno Silenzio“ je v pořadí už třetí deskou a po letmém poslechu jsem se těšil na nějakou pořádnou nesvatost. Deska obsahuje celkem osm skladeb, všechny v rodné italštině (jen název kapely je latinsky, a k mému překvapení i správně), což bylo standardem i na předchozích deskách. Ty se dočkaly vcelku slušných hodnocení. Novinka na tom však už tak dobře není. Několik poslechů vás okamžitě uvede do obrazu, proč „L'Eterno Maligno Silenzio“ nesahá svým starším bratříčkům ani po paty. Prvním hodně slyšitelným kamenem úrazu je produkce. Ta ve mne budí pocit jakéhosi pokusu o low-fi produkci ranného black metalu let devadesátých. Pod ostře vytaženou kytarou se kdesi v pozadí snaží drát na povrch bicí. Ty však většinou přeřvává právě Ildanach. Práce baskytaristy je totálně pohřbená pod tím vším. Ať se snažím, jak se snažím, neslyším z basových partů snad nic. Možná však baskytara na albu ani není :D. Když tedy opomenu několik poměrně povedených rifů, nic víc z desky nevycucnete. Je pravdou, že zde je citelný pokus o vytvoření jakési atmosféry právě v duchu zmíněných devadesátek, ale tak ledabyle, že to nemá ani cenu zmiňovat. Osobně moc dobře nechápu tyto pokusy znít jako cosi dvacet let starého, ale bez jakéhokoliv nápadu. Leč někteří jedinci si na to potrpí. Toto chrastění a cinkání (lépe se jejich hudba snad už ani popsat nedá) však nemá nic společného s kvalitou nahrávek z ranné éry černého kovu, kde bylo vše založeno na jednoduchém nápadu a zajímavém provedení. To, že se povede vymyslet jeden dobrý riff na skladbu a zbytek vycpat nudnou vatou, nepovažuji za jakékoliv umění.
Omluvte tedy, že se mi nechce dlouze rozepisovat, ale svůj čas budu raději věnovat poslechu a psaní o deskách, které mají něco do sebe a čtenáře zaujmou. TENEBRAE IN PERPETUUM svým posledním dílem potopilo své dosavadní kvality do Mariánského příkopu black metalu. Tentokrát nestačí narychlo polepit pár rifů dohromady, přidat k nim sypačku a ohánět se zlo-nahánějícím pseudonymem. „L'Eterno Maligno Silenzio“ je nudou, která nedosahuje ani slabého průměru. Výsledný verdikt – vřele nedoporučuji!
K recenzi poskytl: Debemur Morti Productions
