Každý z nás se jistě někdy setkal s filmovou scénou, kde mladý podnikatel v hotelovém pokoji oblečen do hedvábného županu, protřepávajíc sklenku whisky, sedí a přemýšlí. O několik málo vteřin letí whisky vzduchem, následuje lampa, starožitný telefon a další předměty, které jsou po ruce. Nakonec se hlavní aktér svíjí v koutě místnosti mezi naprostým nepořádkem, oči upřeně hledí do prázdna a výraz na obličeji dává jasně najevo, že jeho majitel je silně frustrovaný. I takto by se dalo popsat moje vnímání "An Age Among Them". RINOA od samého začátku alba nesmírným způsobem tlačí na pilu, rázné melodie střídá naprostá agrese, a aby toho nebylo málo, všechno tohle běsnění je prošpikované zmiňovanými stavy naprostého tranzu, které jsou dokonalým způsobem zhudebněny a interpretovány posluchači. RINOA se pohybuje někde mezi post-HC a screamo žánrem. Ztvárnění celého alba a kompozicí, které jsou na něm nahrané, jsou však více než originální, a proto by kapela rozhodně neměla zůstat bez povšimnutí. Velice sympaticky na mě působí vokální projev, a to z jednoho prostého důvodu - spousta kapel podobného ražení používá na deskách různé vrstvení, míchání několika poloh hlasu a další efekty, které sice vyzní dobře, ale jakmile dojde na živé hraní, vokály stojí za starou bačkoru a samotná kapela tak spíš zaujme zcela zrudlým, těžko dýchajícím zpěvákem, který polyká každé třetí slovo, aby se nadechl. Na albu je tedy pouze jeden screaming, což je možná trošičku škoda, kdyby se totiž do hlasů angažoval i nějaký ten kytarista či basák, určitě by to nebylo na škodu a hned by se tak zvýšila určitá rozmanitost. Další velké plus má u mě kapela za kytarové kompozice. V tomto směru se jedná o opravdu profesionální práci. "An Age Among Them" je protkané velice originálními melodiemi a nic tak není ponecháno náhodě. Každá pasáž je propracovaná do nejmenších detailů a není třeba diskutovat o tom, že kluci prostě umí.
Jedním z negativních faktů, který mě přeci jen napadá, je bezpochyby délka. Hodina je na můj vkus vzhledem k žánru až moc. Ze začátku mi to přišlo jako naprostá bomba, ale čím více se blížil konec, tím se zesiloval můj pocit, že deska už jakoby neměla co říci. Dále mne trošku vadí monotónnost "brutálních" pasáží. Často mi to připadá, že většina skladeb postupně padá do stejného bodu, ale vždy jinou cestou. Pokud se nad tím tak zamyslím, tak tohle je nemoc celého žánru a málokterým kapelám se povede tomu vyvarovat (ehm... Rosetta).
"An Age Among Them" bych nazval bez váhání skvostným a kvalitním albem, které by rozhodně nemělo chybět ve sbírce vyznavačů post metalových kapel. Jsem velice zvědavý, jakým směrem se bude RINOA vyvíjet a již teď se těším na další materiál této brutální partičky.
