1 Nazdar! Daří se dobře? Jak se cítíš poté, co ti vyšlo nové album? Řekl bych, že jsi spokojený, mám pravdu?
Kromě rýmičky a jistého incidentu při surfování dva dny zpátky (holka si to najela se svým prknem přímo do mojí tváře a teď mám krásně modré a opuchlé oko) se mám hodně dobře, díky.
Sakra, že jsem spokojený s novým albem! Po měsících (někdy docela zdlouhavé a náročné) práce je album konečně venku a také jsem už dostal svoji kopii sem do Sydney, kde momentálně žiji. Je to úžasný pocit a jsem na konečný výsledek pyšný.
2. Artwork „16[485]“ se zdá být koncepční prací. Také samotný název vypadá záhadně. Má album nějaké pozadí? Možná by ses mohl trochu rozpovídat o textech, názvech skladeb, když je vše v němčině, tudíž… ;-)
Žádný problém. No, album neobsahuje žádný příběh (co se týče myšlenky koncepčního alba). Každá skladba má své vlastní téma. Všechny texty (kromě „Brücke aus Glas“) jsem napsal já a zabývají se mými myšlenkami, věcmi, které mě štvou, rozesmutní, zkušenostmi, co jsem prožil a tak dále. Neberou mě příliš ty typické „zlo-black metalové“ věci jako satanismus/pohanství atd. Mé texty jsou o opuštění, depresích, nočních můrách (i o spánku obecně) a o téhle zkurvené společnosti… Myslím, že svět je hodně chladné a zlé místo a moderní společnost je odsouzená ke zkáze. Ničíme sami sebe a nejsme schopni své chování zarazit. Hodně mě sere/děsí to, co dennodenně čtu a vidím v novinách. Některé texty jsou o téhle každodenní šílenosti a mých zkušenostech s ní.
V mém životě jsou také období s opravdu intenzivními nočními můrami či období beze spánku (insomnie = agrypnie). Některé texty jsou o těchto nocích. Je opravdu vzrušující, jak velké důsledky tyto věci mají. Někdy se stane, že celý následující den se zdá být nereálným, protože jsi stále uvězněn ve snu (nebo jeho části) z předešlé noci.
Název alba je velice osobním příběhem a ten nevysvětlím. Dlouho jsem hledal dobrý název a měl jsem pár nápadů, ale žádný mě úplně neuspokojil. A jednu noc se tohle číslo náhodou objevilo na mé obrazovce a já věděl, že tohle bude název alba. Divné, já vím:). Ale je to zatím ten nejosobnější název alba AGRYPNIE.
3. Co je důvodem, že zpíváš v němčině? Vyjadřují se ti tak tvé představy lépe, nebo prostě máš rád němčinu?
Vlastně ano. Je to nejlepší způsob, jak vyjádřit své nápady a myšlenky. Nevím proč, ale nikdy jsem neuvažoval o anglických textech. A řekl bych, že nikdy nebudu. Jsem ke svým textům hodně kritický a je pro mě důležité, psát ty dobré. Věnuji jim hodně pozornosti a než dokončím text, trvá mi to věky.
4. „Exit“ získalo spoustu dobrých reakci po celém světě. Byly inspirací pro skládání nových skladeb? Změnil si něco během tvého pracovního procesu?
No, zkrátka miluju hraní na kytaru a skládání písní. Takže i kdyby reakce na „Exit“ nestály za moc, pořád bych psal nové skladby a vydával je, hehe. Je to má vášeň a jediný způsob, jak vyjádřit sebe sama vlastním a intimním způsobem. Můžu psát skladby a texty o myšlenkách, které bych nikdy nevyjádřil v přímé komunikaci s dalšími lidmi. Ale můžu se jimi zabývat v mé hudbě. Je to hodně osvobozující proces. Skončil bych se skládáním hudby hned teď, pokud by mě to přestalo bavit, či bych nebyl schopen tvořit dobré písničky. Pokud se nic takového nestane, asi budu s hudbou pokračovat po zbytek mého života. Možná to nebude black metal, ale skládat určitě budu.
Ne, během skládání jsem nic neměnil. Pořád stejný proces jako u každého alba. Sednu si (většinou večer či v noci) a hraju tak dlouho, dokud nemám riffy hodné nahrání. Začnu dělat na základní struktuře, dalších riffech a základech bicích, abych zjistil, jaký druh bubnování sedí k určitým sekvencím. Přidám hlavní kytary, či je smažu, pokud si myslím, že stačí jenom ta rytmická. A dříve či později dojdu k bodu, kdy si povím „tak tahle skladba svinsky válí!“. Potom začnu dělat na klávesách a textech. Někdy už mám o lyrice představu, zatímco dělám na skladbě. Poté si sepíšu kostru příběhu nebo hodně, hodně holou verzi textu. Ale většinou začínám s texty až poté, co je hotová skladba.
Ale i když je skladba kompletně hotová, některé části změním ve studiu během nahrávání. Náhle dostanu nějaký nový nápad, který zní fakt skvěle. Mám tyhle nové nápady moc rád a pro konečnou verzi to je něco oživujícího. Je to hodně plynulý proces, miluju to!
5. Práce na „16[485]“ začala hned po vydání „Exit“-u, nebo ne? Kolik času jsi strávil nad skládáním a nahráváním? Je „16[485]“ tou nejnáročnější deskou?
Ano, práce na „16[485]“ začala víceméně hned po „Exit“… Takže jsem neměl žádnou pauzu nebo něco takového. Ale jak jsem řekl už v předchozí odpovědi… miluju psaní muziky a nevydržím bez toho dlouho. Svrbí mě pak prsty. :)
Ale pamatuju si, že mi nějakou dobu trvalo, než jsem pro „16[485]“ dostal první dobré nápady (začal jsem od nuly a nepoužil jsem žádné riffy z nahrávání „Exit“). Na albu jsem pracoval přibližně rok (od zrození prvního riffu po závěrečné nahrávání), ale nahrál jsem více skladeb, než jsem nakonec vydal. Takže pár zbylých skladeb vyjde na dalších albech.
Co se týče času, který jsem nad albem strávil… Ano, byla to zatím ta nejnáročnější práce. A díky mým plánům se stěhováním do Sydney jsem si kvůli tomu vytrpěl dost nervů. Oboje naráz…. Věř mi, míval jsem dny a noci, kdy jsem se téměř zcvoknul z toho všeho tlaku a přemýšlel jsem, že práci na albu utnu do doby, než se vrátím z Austrálie. Jsem moc rád, že jsem pokračoval. ;)
„16[485]“ jsme nahrávali ve studiu dva týdny víceméně v kuse. Někdy i deset hodin denně. René hrál na bicí, já nahrál všechny kytary a vokály. Doma jsem už připravil klávesy, abych ušetřil čas a producent Phil nahrál basu, protože Carsten (tehdejší basák) měl moc práce. Mezitím jsem začal mít opět problémy s hrdlem a musel jsem si dát pauzu, kterou jsme ale stejně potřebovali, protože jsme měli na Summer Breeze open air festu poslechové sezení s tiskem. Za pár dnů, než jsem odjel z Německa (měl jsem ty dny spíše strávit se svou milovanou přítelkyní), jsem se vrátil do studia, abych dokončil vokály. Byl jsem už v Sydney, když jsem poslouchal pre-mix a Philovi jsem musel zaslat všechny své změny po internetu místo toho, abych seděl vedle něj. Bylo to sakra stresující, ale miluju každou vteřinu na albu!
6. Jaký je dle tebe největší rozdíl mezi „Exit“ a „16[485]“? Rozhodně si vyspělejší muzikant a skladatel, takže si možná pozměnil i svůj přístup k jistým věcem. ;)
Tuhle otázku kurevsky nesnáším, haha. (Nekecej. :o) – pozn. Fastred) Myslím, že „16[485]“ je agresivnější a má temnější atmosféru než „Exit“. Na „Exit“ jsou dvě skladby s docela „pozitivními“ texty a pocity, zatímco na novince nic takového není. Taky si myslím, že vokály jsou o kus brutálnější. Ale to je jen můj osobní pohled. Opravdu tuhle otázku nemám rád, protože se o to vůbec nestarám a neuvažuju nad rozdílem mezi alby X a Y. Prostě to pro mě není důležité. Také mi chybí odstup, abych mohl nabídnout odlišný názor.
Ale co se týče zákulisních věcí… Tohle je první album, kde jsem sám napsal všechny texty (s výjimkou „Brücke aus Glas“), kytary jsme naladili níže než kdykoliv předtím (což bylo pro agresivitu a temnotu atmosféry dobrou volbou) a ve studiu jsem taky všechny kytary nahrál. (Dříve jsme je nahráli předem, abychom ve studiu ušetřili čas a peníze). Takže z technického hlediska je album jistě krokem vpřed…
7. Představuje AGRYPNIE pro tebe nějaký druh sebevyjádření? Zobrazují texty, hudba atd. tvé životní zkušenosti? Ať dobré či špatné? Jsi vedoucím členem AGRYPNIE, že?
Přesně. Vedu AGRYPNIE a píšu všechnu hudbu a texty. AGRYPNIE je určitě sebevyjádřením a upřímně nevím, co jiného by mohlo více vyjádřit sebe sama než hudba (snad jen malování). Miluji tvorbu hudby, je to můj jediný způsob, jak se vyjádřit, vyrovnat se se sračkami kolem, s obavami, myšlenkami, přáními… S mou temnou stránkou celkově. Jak jsem řekl v odpovědi předtím, píšu velmi vážné a osobní texty. V pozadí textů leží věci, o kterých bych osobně nemluvil. Ale dovedu o tom všem psát bez toho, abych odkryl příliš. Je spousta místa pro interpretaci svojských textů, bez překrytí mých myšlenek/příběhu. Je to jako nosit masku, v níž tě nikdo nepoznává.
8. „16[485]“ je dalším albem, které vyšlo pod hlavičkou Supreme Chaos Rec. Znamená to tedy, že jste s jejich prací velmi spokojení? Label příliš neznám, mohl bys tedy Supreme Chaos Rec. trochu představit?
Znám Robbyho, který je hlavní persónou za Supreme Chaos Rec., už z dob mého působení v Nocte Obducta. Po rozpadu Nocte Obducta jsem se rozhodl začít s AGRYPNIE. Demo nevyšlo skrze SCR, ale každé další album již ano. Abych byl upřímný, práce s ním není vždy nejlehčí (promiň Robby, haha), ale pokaždé, když se hádáme, je jen otázkou několika minut, než se tomu zasmějeme. Nejsme jen spolupracovníci, ale také přátelé. No, ale pokud se chceš podívat blíže, prostě navštiv jejich stránku: http://www.s-c-r.de/.
9. Hrajete živě? Viděl jsem, že hledáš muzikanty, dočkáme se tedy turné k podpoře „16[485]“?
Ano, rozhodně hrajeme na živo! Momentálně hledáme nového baskytaristu, protože Carsten s námi naneštěstí nemůže pokračovat. Má svou vlastní kapelu Cheeno a brzy bude také tátou. Takže ho čeká spousta práce. :) Také hledáme klávesistu, protože by bylo skvělé mít na pódiu tenhle instrument. Pokud někoho takového nenajdeme, možná budou klávesy hrát z laptopu… Ještě si nejsem úplně jistý.
Na konci roku 2010 odehrajeme pár koncertů, ale nečekám, že tento rok pojedeme na turné. Jedním z důvodů je můj momentální pobyt v Sydney a do Německa se do srpna nevrátím. Taky se musím vyrovnat s novou prací, bytem atd. Nemůžu jen tak vyjet na turné nebo tak. Už zase ten tlak. :)
10. Pracuji pro německou společnost a tak jsem v tvé zemi docela často. Co si osobně myslíš o Německu a jeho rázu? Protože upřímně mám lepší zkušenosti s belgickými či britskými společnostmi a lidmi. Neber si to osobně ;)
Haha, no… Jak jsem řekl, momentálně žiju v Sydney. Takže se mě neptej na Německo. ;-) (Jo, ale žiješ tam chvíli, což se nedá říct o Německu. :) – pozn. Fastred) Upřímně řečeno, nejsem velkým fanouškem Německa. Nechápej mě zle, rozhodně to je dobré místo pro život a je tam spousta míst, která bych nevyměnil za nic na světě. Ale na druhou stranu nemiluju Německo či život v něm. Je ok, nic víc, nic míň. Když srovnám Německo s Austrálií (hlavně přírodu), rozhodně dám přednost Austrálii. Mám hrozně rád oceán a můj sydneyský byt má výhled přímo na něj. Miluju to tady a v Německu není mnoho míst, o kterých bych mohl říct něco podobného.
No a taky jsem objevil něco dalšího v Austrálii, co je tak skvělé jako psaní muziky, a tím je surfování… Zamiloval jsem si tenhle sport (předtím jsem nikdy na prkně nestál), i když ho dělám jen několik týdnů. Nikdy jsem se necítil tak volný a naživu, jako když stojím na surfařském prkně a vezu se na vlně (anebo se hrozně rozbiju o nějakou přerostlou kurvu). Je to super pocit a skvělý trénink (i když trochu nebezpečný, jak jsem zjistil dva dny zpátky). Není to zrovna black metalové, já vím, hehe. Ale raději mám plážový život než tmavou, depresivní zimu v Německu.
Ale Německo je stále mojí rodnou zemí a (naneštěstí) se budu za několik měsíců vracet… Ale nejsem si zrovna jistý, zda opravdu chci celý zbytek života strávit v Německu. Na světě je spousta pěknějších míst… A řekl bych, že můj smysl pro dobrodružství se tady v Austrálii probral k životu. :)
11. Dobrá chlape, díky za rozhovor a přeju vše nejlepší s novým albem, hrozně si užívám poslech, jelikož si stvořil něco mně velmi blízkého…
Díky moc za ta slova, kámo, stejně jako za trpělivost a rozhovor!
