1. Postupně přibývá všemožných žánrů, stylů a odnoží… Co pro tebe znamená škatulka "neofolk", popř. "darkfolk"? Vidíš v takových označeních smysl, nebo jsou to pro tebe prázdná slova, která novináři používají, aby nemuseli přemýšlet, jak popsat muziku?
Opravdu se nestarám o žánry jako takové. Jen když se mě na to ptají v rozhovorech. Řekl bych, že za touto cestou se skrývá mnohem více, než co by sedalo popsat dvěma slovy. Podívej se na kapely jako Death In June, Blood Axis, Current 93, Derniere Volante, Spiritual Front, všechny jsou velice odlišné, co se týče přístupu a zvuku. Ale když to lidi potřebují pojmenovat, tak co by ne.
2. Když vezmeme vývoj v hudbě za posledních patnáct let, tak ty "nové" žánry často vznikaly a vznikají sloučením již existujícího, nikoli vyloženě něčím revolučním. Kavárenský mudrlant by prohlásil, že všechno zásadní už bylo vymyšleno. Bylo?
Znovu, nezabývám se definováním či přemítáním o tom, co bylo dříve a kdo byl originálnější. Když to zní dobře, tak to zní dobře. Tečka!
3. A když to vztáhneme na tvoji tvorbu, cítíš se pokračovatelem ultraklasik typu Johnnyho Cashe, nebo se snažíš o úplně nový svět?
No, Johnyho Cashe opravdu miluju a jeho hudbu poslouchám často, ale neřadil bych se do jeho kategorie. On je třída sám o sobě. Doufám, že s mým novým albem se rozvinu trošku novým směrem za využití svého vlastního vyjádření.
4. V jednom rozhovoru jsi na otázku, jaká je tvá inspirace, textový koncept a pozadí :OF THE WAND & THE MOON: obecně, odpověděl: „Alcohol, runes and misanthropy.“ Co se týče misantropie – je to pro tebe negativní věc, odchylka a svým způsobem zkušenost, ze které se "vyzpíváváš", nebo každodenní realita, natolik ukotvená ve tvém životě, že není možné ji nepoužít při tvorbě?
Co se týče misantropie a alkoholu, řekl bych, že to je ten základ, co se mě stále drží.
Runy také, avšak nyní spíš na osobnější úrovni, již nějak necítím potřebu se o ně se všemi dělit. Alespoň ne na novém albu, na kterém pracuji. Ale dříve zmíněná témata mají dvě strany mince.
5. Hudebníci se často holedbají, že "temně" laděná muzika dovede posílit stejně jako ta "veselá", avšak u většiny lidí (stejně jako muzikantů) bychom nejspíš přišli na to, že poslouchají pestrou škálu kapel a nikoli pouze to "depresivní" nebo "veselé". Někdo si ale pouští muziku vyloženě do nálady – něco špatného se stane, a on to ještě podtrhne náležitou hudbou. Osobně si v takovém případě nedovedu představit to "nabíjení" skrze negativismus. Co ty jako posluchač?
S otázkami tohoto typu jsem se v minulosti často setkával a stále opravdu nevím, co na to říct. Nevím, proč si domněle vybírám“temnou“ či “depresivní“ hudbu a umění.
Spíše mě deptá, když vidím a slyším, jak je dav udělaný z bezpočtu různých Superstar/X faktorů/ne-reality show a z další prachobyčejné prázdnoty, kterou produkují. Zním snad zatrpkle?
To protože jsem…
6. Pojďme se nejdříve zaměřit na :OF THE WAND & THE MOON:. Poslední deska vyšla v roce 2005, kdy mohou fanoušci očekávat nějaký nový materiál?
Tvrdě makám ve studiu a album spatří „temno“ světa snad na sklonku tohoto roku.
7. Všímáš si nějaké tendence v oblíbenosti desek :OF THE WAND & THE MOON:? Mají například lidé nejraději "Sonnenheim"?
Upřímně nevím a je mi to naprosto jedno. Řekl bych, že se to liší od člověka k člověku. Nevedu si o tom žádné statistiky. I když se to album prodává celkem dobře. To se týká živých vystoupení.
8. Což souvisí i s živým vystupováním – je deska, která má při koncertech větší ohlas než ostatní? A necháváš se strhnout takovou potenciální oblibou, nebo si hraješ, co si sám přeješ, nehledě na tužby publika?
Nejsem si jistý, které album má naživo největší odezvu. Opět si myslím, že se to liší podle individualit, nálady či země. Vybírám jen skladby, které chci hrát a ty které zahrát jdou, i když za posledních pár let mě několik lidí žádalo o skladbu „Lucifer“.
Potom mi došlo, že jsem nikdy nehrál nic z alba „Lucifer“. Tak jsem tuhle skladbu přidal do playlistu a myslím, že do budoucna jich z toho alba ještě pár přibude.
9. Je pro tebe, jako pro muzikanta, nějakou inspirací to, že jsi vytvořil a tvoříš s Of the Wand alba, jež jsou ojedinělá a hodně oblíbená? Směřuješ hudbu poslední léta nějakým jiným směrem, nebo jsi stále stejný a děláš hlavně to, co se líbí tobě?
Řekl bych, že nálada zůstala stejná, jelikož se jedná o velice osobní projekt, se kterým se vždy s každou novou deskou snažím o hudební postup.
Nudí mě vydávat neustále ta stejná alba. Hádám, že si lidi povšimnou rozdílu také na další desce. Oceňuji, že se lidem líbí má hudba, ale pokračoval bych v ní sám pro sebe, i kdyby ji nikdo nechtěl poslouchat. Má hudba je součásti mne samého a já jsem částí mé hudby. To je jasné.
10. Kdyby nějakého čtenáře zajímalo, s jakým účelem jsi Of the Wand založil, dokázal bys to říct? Letos je to 11 let od založení… Jak se cítíš, když se ohlédneš zpět? Byly to dobré roky?
Hrával jsem v doom metalové kapele Saturnus, pro kterou jsem psal hudbu a spoustu textů. Hned z počátku jsem se zamiloval do apocalyptic/dark/neofolku a psal pro Saturnus spoustu akustických věcí. Ale jak čas postupoval, mé akustické a folkem ovlivněné nápady se začaly hromadit. A když ostatní členy kapely nezajímala tahle hudební témata, rozhodl jsem se vytvořit vlastní projekt, jímž se stal :OF THE WAND & THE MOON:. Když se ohlédnu, cítím, že to bylo nevyhnutelné a po odchodu ze Saturnus to dokonce považuji za nezbytný a úmyslný krok, kterého jsem nikdy nelitoval.
11. Nyní na chvíli k SOLANACEAE. Za jakým účelem tento projekt vznikl? Minulý rok ti vyšlo album; nevyužil jsi pro SOLANACEAE nějaké věci, které jsi měl přichystané pro :OF THE WAND & THE MOON:?
Počátek SOLANACEAE spadá ve skutečnosti do doby před 15-16 lety, jelikož tři skladby jsem napsal ve stejné době jako „Paradise Belongs to You“ od Saturnus. Chtěl jsem je použít na prvním albu :OF THE WAND & THE MOON:, ale pak jsem rozhodl směřovat se zvukem jinam. Tak jsem je hodil do šuplíku. A byly tam do doby, než jsem narazil na americké kapely Novemthree a Arrowwood, které mě inspirovaly tyto skladby opět vytáhnout. Takže bych řekl, že za to musím poděkovat Pythagumovi a Chelsea. Také jsem ve stejnou dobu psal materiál pro :OF THE WAND & THE MOON:, ale měl jsem dobrou představu, kam se s :OF THE WAND & THE MOON: i se SOLANACEAE vydat a zdá se, že oba projekty následují svou vlastní cestu. Nové album :OF THE WAND & THE MOON: se také ukázalo být mnohem osobnější a potřeboval jsem to tak udržet. A SOLANACEAE mi připadá spíše jako spojené úsilí spolupracujících přátel.
12. Je zde nějaký princip, dle kterého skládáš hudbu pro své projekty? Jak rozdělíš, co kde využiješ atd.… Nemusí to být zrovna jednoduché z pohledu nezaujatého člověka.
Hlavním principem je sebeuspokojení. Materiál vybírám podle toho, jak se mi to zdá přirozené.
13. Abychom ale nezůstali jen u tvých dvou dítek, pojďme se věnovat i BLACK WREATH. Ačkoli máte oficiální datum založení již v roce 2002, debut vyšel až minulý rok. Proč?
No, myšlenka začít funeral doomovou kapelu se zjevila v roce 2002 mně, Peterovi (Blazing Eternity) a Daveovi (Chasing Eudaimonia). Ale trvalo to až do roku 2007, než jsem dokončil hudbu. Mezitím jsem se přestěhoval do Kopenhagenu, a tak jsme se příliš nestýkali. Takže zatím byl pro mě tento projekt spíše studiovým. Možná v budoucnu zahrajeme pár koncertů. Uvidíme.
14. Dá se říci, že BLACK WREATH je pro tebe truhlou nápadů, které máš nashromážděné po svém odchodu ze Saturnus?
Ano. Ve skutečnosti tam je několik kousků, které jsem složil mezi prvním albem Saturnus „Paradise Belongs to You“ a druhým „For the Loveless Libely Nights“. A taktéž kousky původně napsané pro můj další projekt The Loveless. Řekl bych, že poslední roky byly o upravování těchto starých kompozic.
15. Když se podíváš do budoucnosti, očekáváš, že natočíte více alb, nebo necháváte věcem volný průběh?
Bavili jsme se o tom, že uděláme více alb BLACK WREATH, ale momentálně se soustředím na další album :OF THE WAND & THE MOON: a během roku se objeví i pár nových skladeb pro SOLANACEAE. Ale čas poví, kdy bude vše hotové.
16. Dánsko je jednou ze zemí, kam jsem se vždy toužil podívat. Jak bys ji popsal člověku, který se ji chystá navštívit? Co by neměl určitě minout? Jak jsi spokojený se svým životem právě v této zemi?
No, řekl bych, že v Dánsku je spousta míst, která stojí za to navštívit. Mezi těch několik, co bych vytýčil, patří ostrov Bornholm v Baltském moři. Žil jsem tam pár let a je to vskutku magický a nádherný ostrov se spoustou starověkých oblastí, folklórem a úžasnou přírodou. V Kopenhagenu je Národní Muzeum, Ny Carlsberg Glyptoték, Nyhavn a také se projdi po místním hipísáckém městě Christania, kde je vždy kam zapadnout, když víš, kam jít. A ještě musím doporučit klub mých přátel „Faust“, kde, když budeš mít štěstí (nebo smůlu, záleží na tvé náladě) narazíš občas na mě, jak zvracím po záchodech, po všech těch panácích, co do mě zdarma nalili. A pokud tě zajímá pouze metal, je tu nedaleko klub nazvaný „The Rock“.
17. Dokážeš se hudbou uživit, a pokud ne, napadla tě někdy myšlenka, že bys takto chtěl žít? Máš nějaké jiné zájmy kromě psaní hudby, které jsou však s hudbou svázány?
Ne, nežiji zcela ze své hudby, ale věci se vyvíjejí správným směrem. Snažím se robotě vyhýbat, haha…
„Práce ničí charakter“, jak mi jednou někdo řekl. No, kromě hudby rád pracuji s artworky a editací filmů. Býval jsem dobrý v kreslení a malování… No, už ale asi ne… Možná se toho opět chytím, až má slibná hudební kariéra padne. :)
18. Když se podíváš na Kima Larsena v devadesátých letech a Kima Larsena dnes, kde vidíš hlavní rozdíl? Změnil ses jako člověk hodně, mělo toto i nějaký dopad na tvůj přístup k hudbě?
Samozřejmě, že se vyvíjíš, ale nedávno jsem rozmlouval s jistým člověkem, o tom jak se věci, které si pamatuješ z dětství a dospívání, snažíš znovu prožít. Nejsem si jist, zda to je úplně pravda, ale vidím spoustu odkazů z mého života v přítomnosti. Takže, samozřejmě se věci mění, ale základ zůstává stejný.
19. To je z naší strany vše, díky za rozhovor a těšíme se na jakékoli zprávy o novinkách z tvého tábora. Ať se daří.
Na zdraví!
Váš
- Kim
