I přes šest let trvající aktivitu a jedno dlouhohrající album je pro mnohé norská kapela GALAR stále velkou neznámou. Abych se přiznal, donedávna jsem na tom byl naprosto stejně. K hudební produkci téhle viking metalové kapely jsem se dostal až pomocí několika známých indícií. Tou první bylo samozřejmě vydavatelství Dark Essence Records (Helheim, Taake, Aeternus...). Když jsem se dále dozvěděl o faktu, že studiovou produkci má na svědomí Bjørnar E. Nilsen (Vulture Industries, Black Hole Generator), nebyla už jiná možnost, než si aktuální nahrávku “Til alle heimsens endar” opatřit a podrobit ji nekompromisní kritice.

Pod skutečně vydařeným bookletem se skrývá osmero vcelku jednoduše, avšak úderně postavených písní s velice osobitou atmosférou. Nikdo by pod záštitou viking metalové škatule neměl od GALAR čekat v poslední době tak populární melodickou odrhovačku, pro kterou není na prvním místě ideové poselství, ani hudební hloubka a serióznost, ale skákavý potenciál jednotlivých skladeb a také množství fanoušků po celém širém světě. “Til alles heimsens endar” staví především na kombinaci kytarového základu mírně evokujícího kupříkladu belgičany NATAN, dost možná i staré VREID, atmosférických kláves, houslí i klidných akustických pasáží. To vše Norové zahalili do osobitě tajemné atmosféry, kterou bych desítkou přídavných jmen ani z poloviny nepřiblížil. Hlavním poznávacím znamením je umění GALAR přirozeně přecházet mezi větrnými pasážemi, u kterých hrají hlavní roli black metalové riffy se skřehotavým vokálem, a klavírně-houslovým klidem. To vše podporují bravurně zvládnuté vrstvené vokály, které obsáhnou jak metalovou klasiku, tak i čisté pozice, u nichž se frázování přiblíží až k severskému folklóru.

Velikým pozitivem celého „Til alle heimsens endar“ je schopnost udržet si po celých dvaačtyřicet minut svoji kvalitativní laťku tam, kde byla v prvních minutách desky nastavena. V první polovině se posluchač dočká skladeb melodičtějších, které si lze relativně snadno zapamatovat. Pátá „Det graa riket“ pomyslně rozděluje album svojí potemnělou akustikou. GALAR v této baladě dali prostor všem svým nemetalovým prvkům, které jsou po celou desku spíše doplňkem, a ukázali, že by mohli uživit i takto. Poslední dvojice před závěrečným outrem je pak hutnější, kytary zde již nejsou tak čitelné a kapela se v nich více přibližuje black metalovým kořenům. Právě proto „Til alle heimsens endar“ baví od začátku do konce – změna přijde vždy v tu pravou chvíli.


Pokud bych se měl ještě tradičně zmínit o studiové práci, v tomto případě Bjørnara E. Nilsena, nenašel bych větších výhrad. Jedná se o příjemně znějící, vyváženou a celkově kvalitní práci s lehce undergroundovým nádechem, avšak splňující přísná kritéria dnešní doby. Lehce zašpiněné kytary podpořené výraznou bicí soupravou nejsou nijak uhlazené ani sterilní, naopak se mohou pyšnit chtěnou živelností.

I přesto, že GALAR a jejich novinku „Til alle heimsens endar“ nepovažuji za naprosté top v dané kategorii, určitě se jedná o čerstvý vítr do viking metalových plachet. Zejména schopnost udržet si posluchačovu pozornost po celou dobu nahrávky, neopakovatelnou atmosféru celé desky a symbiózu, se kterou se Norům podařilo dát album dohromady, považuji za veliké plus.