Vzpomínáte si, jak jsem se rozplýval asi před necelým půlrokem nad třetí deskou CELESTE? Ještě jsem se z „Misanthrope(s)“ nestačil ani pořádně vzpamatovat a z francouzského Lyonu se znova ozývá hardcorové běsnění a black metalový nihilismus v podobě nové desky „Morte(s) Nee(s)“. Frantíci si udržují svůj trend - každý rok vydat jednu desku. Letos mákli a vypustili ji už v březnu. Již několik týdnů se věnuji jejímu poslechu a jako minule to není žádná sranda. S urputnou vážností a těžkostí se k vám nezastavitelně valí zvukový buldozer ničící i ty nejneprostupnější zvukové stěny. Není radno mu lézt do cesty. Zpočátku jsem si říkal, že jsem už na CELESTE „zvyklý“, a tak mi novinka nebude dělat tolik problémů, ale šeredně jsem se zmýlil. Opět si připadám jako Alenka v říši divů, jen s tím rozdílem, že ležím zamáčknutý v blátě se stopou pásu přes hrudník. Asi tak jsem si připadal při prvním poslechu. Postupem času se mi daří tomuto monstru vyhnout a nenechat se přejet. I tak se však zmateně pohybuji před reproduktory, z kterých na mě řve (ne)hudba, kterou valná většina lidí pokládá za výplach ušních kanálků. Patříte-li k hrstce lidí, kteří jsou alergičtí na vatová čistítka uší a dáváte přednost hlasité reprodukci, doporučil bych CELESTE jako vhodný čisticí prostředek. Sedmero skladeb vám do ušních bubínků vypálí díru. Na vině však nebude samotná hudba. Spíše půjde o úroveň hlasitosti. „Morte(s) Nee(s)“ tak jako předchozí počin nutí posluchače, aby kolečko s hlasitostí tak dlouho otáčel doprava, než se urve a sousedi na vás zavolají policii pro rušení (nejen nočního) klidu. Čím víc nahlas, tím lépe! K takové muzice totiž hlasitost patří. To jsem si ověřil už na předchozím počinu. A jaký je mezi nimi rozdíl? Složitá otázka i pro mne, který se již několik týdnů trápí jejím poslechem a zkoumáním. Muzika CELESTE je tak náročná na poslech, že byste raději zkusili doskládat Rubikovu kostku s jednou rukou za zády, než vyřknout nějaké závěry. Možná i proto je „Morte(s) Nee(s)“ o deset minut kratší než loňské dílo. Což samozřejmě lehce napomáhá rychlejšímu vstřebávání. Ale nejásejte předčasně. I tak vám zabere dlouhou dobu, než budete schopni jen rozlišit jednotlivé skladby od sebe, a to jich je na desce pouze sedm. Budete se krčit v rohu místnosti, opírat si bradu o kolena, nervózně se pohupovat a okusovat si kůži na kloubech vašich prstů. Podobně jako holčička na přebalu desky. Nátlak, neúprosnost, netrpělivost a nekompromisní nutkání neznámého původu vás bude provázet po celých čtyřicet minut hracího času.
Oproti loňskému počinu se mi „Morte(s) Nee(s)“ zdá opět o krok hektičtější a více blackmetalová (v jistém ohledu). Avšak na rozdíl od „Misanthrope(s)“ mě tolik nešokovala. Asi proto, že loni šlo o první setkání s kapelou. A sex na prvním rande nikdy nedělá dobrotu. Tentokrát chvíli trvá, než na vás CELESTE vybalí kompletní nádobíčko. Kompozice jsou chaotičtější a dramatičtější. Avšak pak to stojí za to. Stojíte před uragánem, který jde vašim směrem. Ať se pohnete kamkoliv, pronásleduje vás a blíží se – nevyhnutelně. O to víc mě mrzí, že CELESTE hodlají v květnu navštívit ČR a já nebudu mít čas na ně zajet. Věřím, že živá prezentace musí být ještě větší běsnění a šílenost.
Zachovám se jako minule a recenzi utnu, aniž bych dopodrobna rozpitvával jednotlivé skladby. Opět se zachovám jako bezcharakterní tvor, který vás nechá topit v bažině zoufalství a nevědomosti. O to lépe se budete cítit, až se z ní dostanete. Není jednoduché čelit takovému protivníkovi, jakým jsou CELESTE. Vítězstvím je, že přežijete. Ani prohra není v tomto střetu hanbou. Nechte se zničit. Pusťte si „Morte(s) Nee(s)“!
