Vítám všechny u druhého rozhovoru s NACHTMYSTIUM, který na Mortem zinu zveřejňujeme. Myslím, že každý, kdo někdy přišel do styku s touto US kapelou, obzvláště pak s novější tvorbou, musel "Addicts" netrpělivě očekávat. Blake byl tak ochotný, že i v závalu rozhovorů, které se na něj navalily po tour, odpověděl na ten náš vskutku obratem. Snad tedy poodkryje něco, co ještě nevíte, či vás případně navnadí na koupi nového alba.

1. Zdar pane. Naposledy jsem s tebou dělal rozhovor před více než třemi lety. Když nad tím tak přemýšlím, je to hodně dlouhá doba. Co zajímavého se u tebe od roku 2007 událo?

Jo, od roku 2007 se toto stalo dost, hehe. Nahráli jsme pár alb, dost koncertovali atd. Přinejmenším to bylo pár horlivých let.

2. Pojďme se věnovat hlavně NACHTMYSTIUM, nerad bych se zaobíral omáčkami kolem… V posledních letech jste se hudebně hodně změnili. Prakticky žádné z posledních tří alb si není podobné. Jak mohou posluchači tento vývoj chápat, respektive co bys k němu řekl ty jakožto hlavní mozek NACHTMYSTIUM?

Nejsem si moc jistý tím, jak posluchači vývoj pochopí, ne, že by mě to nějak trápilo, jen doufám, že lidi, kteří na nahrávku narazí, si ji užijí… Toť vše co žádám. Vývoj je pro nás docela přirozený a nikoho, kdo nás za poslední pět nebo tak nějak let sledoval, by neměl vývoj našeho zvuku/stylu nějak překvapit.

3. Rozhodli jste se nahrát trilogii (pokud se nemýlím). Co tě k tomuhle kroku vedlo? Ke kroku, kdy s každým albem budete prezentovat něco jiného, soustředit se na jiné téma atd.? Je to něco, co jsi měl v hlavě už dlouhou dobu?

Ve skutečnosti to je dvoudílná série (Black Medle Pt. I a Black Medle Pt. II). Myšlenka těchto dvou nahrávek je založena na centrálním tématu věcí okolo rock and rollu. Sex, drogy a hudba. Všechny tyto tři věci mají tendenci převládat v myslích a životech lidí okolo NACHTMYSTIUM a o tom pojednává téma desky. Povětšinou se zabývají těmi negativními věcmi s tímto spjatými. Není to nutně nic, o čem bych přemýšlel příliš dlouho, pouze od doby, kdy jsme začali dělat na „Assasins: Black Meddle Pt. I“. Teď, když už je „Addicts: Black Meddle Pt. II“ hotovo, budeme pokračovat v tvorbě samostatných desek, nepropojených s touto sérií.

4. Lehce odbočíme. Minulý rok jste vydali EP „Doomsday Derelicts“, kde jste představili vaši agresivnější a více metalovou tvář. Co bylo popudem pro toto EP? Jednalo se o nový materiál nebo songy schované již z minulosti?

EP „Doomsday Derelicts“ bylo prostě po-koncertním Epčkem, které jsme nahráli v sestavě, jež jela turné v roce 2008. Hrají na něm Zack Simmons (Goatwhore) a Jon Necromancer (ex-Usurper), kteří jsou oba velcí fanoušci old-schoolového metalu (stejně jako já a Jeff Wilson). Rozhodli jsme bezprostředně po našem prvním a šíleným turné po Evropě (které bylo zvrhlé na i za pódiem), že potřebujeme jet domů a nahrát totálně metalové EP jako poctu našeho společného turné. Tohle EP absolutně nebylo ideologicky součástí série „Black Meddle“. Prostě to bylo vzdání holdu našim metalovým kořenům, inspirováni kapelami jako Autopsy, Blasphemy, rannými Slayer, Bathory a dalšími.

5. Nyní k tomu nejzásadnějšímu – „Addicts: Black Meddle Pt. 2“. Dokázal bys říci, jaké kapely či věci tě při psaní hudby nejvíce ovlivňovaly (k hlubšímu zkoumání se dostaneme v dalších otázkách)? Dle mě je totiž novinka mnohem více o kytarách, což jedině kvituji!

S tím, že je album kytarově založené, nesouhlasím. Album bylo ve skutečnosti napsané s basovými a rytmickými linkami v mé mysli, což bylo pro nás něco nového. Kapely, které nás na tomto albu ovlivnily nejvíce, jsou následující: Ministry, Queens of the Stone Age, Killing Joke, Joy Division a Editors. Všechny mají s metalem velice málo dočinění, ale poslouchám je poslední dobou hodně často.


6. „Addicts“ je bez debat nejvíce psychedelickým počinem NACHTMYSTIUM. Některé samply či celé skladby mi evokují stavy feťáka, který je právě v tom nejlepším. Drogy nejsou v dnešní době celosvětově nijak oblíbeným tématem, nicméně, jen tak mezi námi, jaké s nimi máte vy zkušenosti? Byly, ať již lehčí či tvrdší, alespoň částečnou inspirací pro tvorbu nových skladeb? :)

Opět nesouhlasím… Nesnažili jsme se předělat „Assassins“ a vědomě jsme vynechali spoustu věcí, které by album činily „psychedelickým“. Jestli si všimneš, tak kupříkladu z velké části ubyly Moog syntezátory. Tyhle zvuky byly nahrazeny osmdesátkovějším new wave stylem synťákového a kytarového zvuku. Co se týče drog, tak ty jsou velikou částí mého života. Nejsem feťák nebo něco takového. Myslím si, že to stát se feťáckou troskou, je na výběru každého uživatele drog. Rád používám drogy jako způsob útěku před vlastní myslí a jak se dívat na svůj život, řekněme chvíli jinýma očima. Hodně rád je užívám, když jsem kreativní a dělám na hudbě či textech. Pomáhají mi pohlížet na svou práci objektivněji, což je myslím důležitá věc pro každého umělce. Neříkám, že by k tomuto měli všichni používat drogy, ale pro mne to je nejlepší metoda. Avšak, používání drog mělo v mém životě veliký dopad na hudbu a textový obsah alba.

7. Ačkoli mám promo od labelu, texty jsem zatím jen tak prolétl… Nicméně vím, že texty jsou ve vašem podání stejně tak důležité jako hudba. Výhodou však je, že dokážete skladby přizpůsobit tomu, o čem v dané skladbě zpíváš. Dokázal bys mi, prosím, nějak rozsáhleji popsat příběh „Addicts“? Nevím, jestli se jedná o koncepční album, nicméně bych nebyl sám, kdo by byl rád za nějaký hlubší rozbor právě od tebe! O textech, skrytých myšlenkách, poslání…

Sex, drogy a Rock n’roll, o tom vlastně album je. Jako dítě jsem si vždycky přál být profesionálním hudebníkem cestujícím po světě a užívající si všechny výdobytky života „rock n’rollového maníka“. No a teď jsem zde a dělám přesně tohle. S těmi všemi skvělými aspekty tohoto živobytí se pojí i ty velmi temné stránky tohoto splněného snu. Dynamika tvých osobních vztahů se úplně změní. Může být kupříkladu extrémně náročné mít „normální“ vztah s přítelkyní. Drogy, které s tebou cestují celou dobu, tě mohou kdykoliv dostihnout a stát se docela noční můrou, pokud to dovolíš, což se čas od času stane. Tímto řečeno je „Addicts“ velice zaměřeno na mou závislost na ženách, drogách a hudbě… tři elementy, které tvoří rock´n’rollový životní styl. Má to i svou velice temnou část, kterou by jeden neočekával mezi těmi všemi zářícími věcmi a tahle nahrávka je právě o temné součásti tohoto způsobu života.

8. Na novince jsi využil hned několik zajímavých hostů. Jak tyto kooperace vznikly? Byl jsi ty tím, kdo dotyčné oslovil, nebo přišli oni, či to vzniklo nějak přirozeně? Je nějaká spolupráce, které si ceníš nejvíce?

Hosty na nahrávce jsem si samozřejmě vybral zcela jasně. Will Lindsay a Jef Whitehead (neboli Wrest) jsou mí dva nejbližší přátelé v mém osobním životě a jak asi víš, s Wrestem jsme zapojení i v projektu Twilight. Takže bylo docela jednoduché tyhle chlapíky oslovit. Důvod, proč jsem se rozhodl je přizvat, byl, že jsem cítil, že to jsou mě dostupní muzikanti, kteří nejlépe pochopili cíle alba a také mají oba dva zdravou úctu k mému „fuck you“ přístupu vůči black metalové komunitě a klišé, které z ní vycházejí. Takže bylo opravdu lehké tuto spolupráci uskutečnit jak hudebně tak společensky.

9. Velmi se mi líbí jedna věc; zvuk. Snad 50% dnešních kapel vsází na moderní zvuk, který je bez jakékoli dynamiky. Jednoduše sterilní hnus. Vy jste se naopak nebáli přistoupit ke decentní „špíně“, která výborně podporuje atmosféru… Máš nějaký zaručený „recept“, jak se snažíš se zvukem vždy pracovat, nebo experimentuješ?

Žádný recept sám o sobě není. Jediným receptem je být si kurva jistý tím, že dělám na albu, které nezní jako cokoliv jiného, a že se nevyhnu čemukoliv, co mě inspiruje, aby byly mé nahrávky „metalovější“. Sanford Parker je skvělý zvukový inženýr a co-producent (společně s naším dlouholetým producentem Chrisem Blackem) a perfektním receptem co se týče zvukových záležitostí. Pracovat s těmito dvěma chlapíky je minimálně požehnání, jelikož oba dva chápou, co se snažím stvořit, a pomáhají mi tomu dát život.


10. Malá odbočka k obalu – novinka má vskutku nádherný artwork. Opět máte ale jiné logo, dá se tedy říci, že se podobným změnám nebráníte, pokud jde o dobrý koncept malíře? Co má obal přesně zobrazovat a kdo je jeho autorem?

Obal je ve skutečnosti fotkou, nikoliv malbou. Je to socha hlavy modelky, vytvořená ze sádrového odlitku. Prostě jí zalili hlavu sádrou, udělali odlitek, speciálními efekty vytvořili „kůži“, oči, vlasy atd. a pak Jimmy Hubbard z magazínu Guitar World magazínu pořídil fotografii. Obal představuje ženy, drogy a rock n’ll…o kterém deska pojednává. Logo jsme ale „neměnili“, jen jsme na obalu použili odlišné logo. Naše náležité logo je stejné jako vždy.

11. Jeli jste tour po Evropě, jaké bylo? Co ti utkvělo nejvíc v paměti? Snad kromě mizerné návštěvnosti v České republice, hehe…

Evropa byla skvělá. Některá města byla lepší než jiná a Praha byla rozhodně docela zklamáním, ale co… bylo to uprostřed týdne, takže nemůžu čekat, že by všichni chtěli vypadnout a přijet uprostřed pracovního týdne. Pro mě byly nejlepší festivaly Inferno fest v Oslu, Roadburn Festival v Tilburgu, ale také Litevský Vilnius. NACHTMYSTIUM tam zažili zatím nejlepší zahraniční koncert, na kterém jsme byli hlavní kapelou. Publikum bylo šílené a přijalo nás opravdu dobře. Také jsme strávili docela dost času po koncertě se spoustou příchozích lidí a byli vůči nám úžasní. Hodně fajn lidi a MILUJÍ chlast (což fungovalo, jelikož my taky rádi chlastáme, hehehe). Rád bych se tam vrátil a někdy v budoucnu jim opět zahrál.

12. Mám na tebe poslední otázku… Co ty osobně očekáváš od NACHTMYSTIUM v nadcházejících letech? Dá se čekat ještě nějaká zásadnější změna ve vašem vyznění? Kam bys rád s NACHTMYSTIUM jednou došel a za jakých okolností si dokážeš představit, že jednou skončíš s touto kapelou?

Nejsem si vůbec jistý. Nemám žádný důvod kapelou kdykoliv budoucnu ukončit… Je možné, že budu pod jménem NACHTMYSTIUM pracovat až dokud nezemřu. Je to moje „dítko“ už od sedmnácti a vyrostlo z demo kazety v něco mnohem většího, co přitáhlo pozornost lidí ve všech místech zeměkoule, tak proč teď končit? Co se týče stylu/zvuku, nikdy nevím, jak bude další nahrávka NACHTMYSTIUM znít, takže opravdu nedovedu přesně odpovědět. Ale můžu ti říct tohle: budeme se vždy snažit tvořit zajímavé nahrávky, které jsou odlišné od předešlých.

13. OK, pane, to je ode mě všechno. Díky za skvělé album, které mě baví i po několika týdnech poslechu stále stejně. Ať se daří.

Díky za rozhovor, cheers!