SVART CROWN jsou relativně mladou, avšak průbojnou kapelou z Francie, hrající si svůj sympatický mix death a black metalu. S jejich tvorbou jsem se poprvé seznámil na turné „Plague Upon Europe“, na které vyrazili s black metalisty Otargos. Jednou ze zastávek byla i Karviná a tamější koncert byl naprosto úžasný, jak pro publikum, tak pro kapely. Set SVART CROWN mě překvapil svou energií a nasazením natolik, že jsem velice zatoužil si kapelu poslechnout doma. Nevím, zda byly na vině rumy či jen má lenost, ale zapomněl jsem a k SC jsem se opět dostal až několik týdnů zpět, kdy mě ohledně recenze kontaktoval frontman kapely JB. Nu což, na dobrou hudbu není nikdy pozdě… „Ages of Decay“ je debutem kapely, před tím SC vydali pouze jediné demo. Je až s podivem, jakými kvalitami deska oplývá; baví mě víc, než desky mnohých zkušenějších interpretů podobného ražení. Možná to je nováčkovským zápalem a nadšením něco dokázat, neobejde se to však bez několika kopanců, které desce škodí. SC nechybí schopnost vymyslet ohromně chytlavý riff, či melodii a vhodně ji do skladby zakomponovat. Vadí mi však, že poměr mezi těmi zajímavými momenty a tím zbytkem (nechci to nazývat zrovna vatou, ale asi to nejde jinak), je poněkud nepříjemný. „Výplň“ zkrátka převládá. Je však výhodou, že díky instrumentální dovednosti muzikantů a zvláště bubeníkovu „čuchu pro rytmus“ není zpravidla problém méně zajímavé části překlenout a nechat se nakopat tím lepším zbytkem. Asi teďka plácnu slušný oxymóron, avšak z těchto slabších chvilek vyčnívá i nejsilnější stránka „Ages of Decay“. Onen zmíněný čuch pro rytmus je hotovou pohromou pro krční svaly. Vždycky mi u kapel jako Belphegor vadila ta předstíraná brutalita tvořená nekončícími blastbeaty a rádoby tvrdými riffy. I když se SC sypačkám nebrání, nabízí širokou paletu našláplých rytmů. Dobrým příkladem je skladba „Caligula“. Velká část skladby ubíhá v rytmu jako stvořeném pro slušné mlácení hlavou. Občas se dostane ke slovu decentní sypačka s podmanivou, avšak energickou kytarovou linkou. V poslední třetině začne skladba více a více gradovat, zpomalovat a zrychlovat až do samotného intenzivního závěru, u kterého Vám asi nedá nezařvat si společně s vokalistou. Snad jediného zvolnění tlaku na krční svaly se dočkáte v předposlední skladbě „Onward to the Slaughter“, která svým názvem dává celkem najevo, co se bude tím na úplný závěr. Poslední skladbu „Apocalyptic Triumph“ hodnotím společně s „Tribes of the forgotten age“ jako to nejlepší, co z mého pohledu deska nabízí. Dalším plusem desky je nepochybně její zvuk. SVART CROWN nalezli vcelku dobrý poměr mezi všemi nástroji, i když možná bicí malilinko vyčnívají, což je vzhledem k výtečné rytmice jen plus. Moderní dynamický zvuk, nikoliv plastický hnůj.
Kompletní poslech desky vám zabere 45 minut. Mě osobně by nevadilo decentní zkrácení skladeb, ty by jistě nabyly na spádu a razantnosti. Občas se totiž stane, že některé skladby se vlečou až do momentu, než přijde oživení v podobně silnějšího melodického momentu. Dohromady se však jedná o silnou desku, pro mě osobně zajímavější než všechny Blackdeath metalová nasypaná nekrodeamonterrosathanzla. Pokud máte chuť okusit něco z mladické dravosti, avšak s dávkou nadhledu, jako jednu z možností doporučuji „Ages of Decay“.
K recenzi zaslali Svart Crown
