Pozdě, ale přece – slova přesně vystihující tento článek. Bylo by nemístné nedat prostor této polské black/death metalové kapele, když na sklonku minulého roku přišla po čtyřleté pauze s horkou novinkou “Triumf”. Následovník vcelku vydařené řadovky “Imperium Slonca” tak nějak zapadl mezi kupou desek, které se snažily prodrat na pomyslný metalový trůn takříkajíc těsně před koncem uzávěrek výročních anket jednotlivých hudebních periodik. A zapadl neprávem, jelikož je triumfem nejen v diskografii kapely samotné, ale pro mnohé posluchače i na metalové scéně obecně.„Triumf“ je na rozdíl od svého předchůdce materiálem jednoznačně vytříbenějším a po všech stránkách dotaženějším. Těžko spekulovat o tom, jak moc se na hudebním postupu podepsaly personální otřesy, které SALTUS po roce 2005 potkaly. Fakt, že kapela nabrala nový vítr do plachet, je však nejen neoddiskutovatelný, ale také na první poslech slyšitelný. Pokud dáte Polákům v roce 2010 prostor, odvděčí se vrchovatou měrou melodického death metalu jasně inspirovaného severní Evropou, kde rychlost, melodie, agresivita a tah na branku hrají ruku v ruce pro celkový výsledek. Nemusíte mít pražádný strach z toho, že by se SALTUS vydali cestou líbivosti a melodií násilně se vrývajících pod kůži, které (jak už se každý trochu pozornější posluchač dovtípil – pozn. autor) začnou být po relativně krátké době skutečně otravné. Sagathovi se společně s kolegy z kapely podařilo vytvořit desatero skladeb o celkové délce čtyřiceti minut, které sice nejsou kdovíjakým průlomem v death metalové, popřípadě melo-death metalové škatulce, ba naopak. Hlavní devízou „Triumf“ je však jeho celková funkčnost. Nelze přehlédnout, jak nikde nic neskřípe, jak SALTUS dokáží hravě přeskočit z agresivního vyznění do akustických pasáží podbarvených dusotem kopyt.
Až doteď to celé může působit tak, že kluci složili a nahráli dílko sice funkční, ale do velké míry neoriginální – jinými slovy „dobře poslepovaná vykrádačka švédské death metalové školy“. To by však byl omyl. Dost prostoru na „Triumf“ dostává i produkce známá z let minulých, ani black metalové škatule se nedokázali (nikdo také netvrdí, že by se o něco takového snažili – pozn. autor) tak úplně zbavit. Krom parádně šlapavých death metalových partů SALTUS v méně či více pravidelných intervalech zdařile sklouzávají k přímočařejším black metalovým vodám. Nejen tímhle krokem si udrželi jasně rozpoznatelnou tvář. Dobře známou je totiž také atmosféra, která celou deskou prostupuje. Zpočátku se jí posluchači příliš nedostane, kluci zde sázejí na zmiňovaný tah na branku a melodie, s ubíhající stopáží se ale stále více, avšak nenásilně a téměř nevědomky posouváme k probádaným vodám prostoupeným přírodními živly a věrně známou pohanskou atmosférou SALTUS.
Aktuální studiová nahrávka polské kapely SALTUS mě překvapila mnohem více, než jsem si v době jejího vydání dokázal připustit. Počáteční severoevropské death metalové běsnění ke konci desky takřka neznatelně tíhne k pagan metalovým končinám. Absolutorium neuděluji pouze proto, že jsem si téměř jistý, že se klukům příště podaří oba světy ještě lépe propojit. Ale kdo ví, třeba se za další čtveřici let rozhodnou namísto pilování „Triumf“ k dokonalosti vydat zase trochu jiným směrem. Ať tak či onak, budu jim v tom fandit.
