Po dlouhých šesti letech čekání nás autorské duo Ivan Zara a Riccardo Conforti, alias VOID OF SILENCE, konečně poctilo svou novou deskou. Zprávy, které z tábora této italské doomové formace po vydání jejich alba „Human Antithesis“ přicházely, byly totiž velice kusé, až se zdálo, že pokračování jejich melancholické hudební pouti je v nedohlednu. Z letargie ovšem všechny fanoušky záhrobního žánru jistě před nedávnem vybudila zpráva o tom, že VOID OF SILENCE mají konečně nového vokalistu, a to leadera kultovní anglické formace The Axis of Perdition, Brookea Johnsona. No a jak tedy dopadla jejich aktuální studiová anabáze?
Jak u této partičky bývá zvykem, nové album „The Grave of Civilization“ má úplně odlišnou atmosféru, než jejich předchozí počiny. Mé očekávání, že spoluprací s frontmanem psychopatických černo-industrialistů z Anglie dojde k výraznému přidání temně elektronické brutality a misantropických samplů, se nevyplnilo. Právě naopak, poslední je deska možná tím nejvíce melodickým a zasněným počinem v celé diskografii kapely. Již na první poslech určitě upoutá nezvykle čistý ambientní rozjezd celé desky, za který by se nemusel stydět ani takový Robert Rich, kdy za doprovodu syntetizátorových ploch jemně hraný klavír otevírá cestu až možná překvapivě čistým kytarám, které sice neztratily nic ze své naléhavosti, ale určitě ani vzdáleně nepřipomínají syrový, black metalový zvuk z předchozího alba. Vůbec klavír a akustická kytara spolu s předtočenými sbory dostaly na celé desce spoustu prostoru, čímž nahrávku posouvají do více tradičních vod doom metalu, kdy si člověk spíše než Esoteric vybaví takové My Dying Bride a nebo naopak zástupce některých norských avantgardních spolků typu Ved Buens Ende či Age of Silence. Od všech výše zmíněných spolků se však VOID OF SILENCE odlišují jasným hudebně-myšlenkovým konceptem, ze kterého během více než hodinové stopáže neustoupí ani o píď. Celkově si myslím, že jednotlivé skladby spojuje slovo výpravnost.
Výpravný je i vokál Brookea Johnsona, jehož čistá podoba byla pro mne asi největším překvapením alba, neb na deskách TAOP jsou jeho hlasivky prohnány takovým množstvím efektů a procesorů, že si snad člověk ani neumí představit, jak by tenhle démonický android mohl čistě zpívat. A přece se povedlo, a pokud mne uši neklamou, tak jeho projev osciluje někde mezi Khvostem (Code, ex-DHG, Void), Vortexem (Borknagar, ex-Dimmu Borgir, ex-Arcturus, Lamented Souls) a Aldrahnovými (Thorns, ex-Zyklon B, ex-DHG) deklamacemi. Jeho hlas tak dodává tklivým melodiím na úžasné plasticitě a vyprávění o zkáze lidstva, pronášené na ostatcích kdysi hrdé civilizace, se stává naprosto uvěřitelným.
Jak jsem již napsal výše, VOID OF SILENCE si drží jasný hudebně-zvukový koncept po celou dobu, a tak je epitaf lidstva velmi umně představen všemi dostupnými prostředky žánru. Od jemného vybrnkávání akordů, kdy jsou temné a pomalé kytarové litanie vyneseny nad celou scénu zkázy církevními chorály, až po metalovou tvář tohoto smutečního orchestru s chladně přesnou rytmikou a masivní kytarovou stěnou, kdy naléhavý Johnsonův hlas tlumočí pozůstalým poslední odkaz již zmizelého lidstva. Nahrávka je celkově až překvapivě melodická a zvuk krystalicky čistý, což sice ubírá na násilnosti celého materiálu, ale naopak přidává na uvěřitelnosti a upřímnosti proklamovaných emocí. Je vidět, že nejenom hráčské umění, ale i práce ve studiu, byla během těch dlouhých šesti let soustavně vybrušována..
Co by se dalo desce vytknout je maximálně skutečnost, že skladatelské duo dává někdy přílišný prostor sólové kytaře, která sice k tomuto žánru patří, ovšem dlouhé a táhlé melodie stále v jedné tónině po nějakých pěti minutách kladou na posluchače značné nároky, co se pozornosti týče, nicméně nepochybuji, že je tento až hypnotizující efekt záměrným prostředkem pro dokreslení atmosféry post apokalyptických ruin lidských velkoměst. Zároveň bych možná přivítal více industriálních samplů a ruchů, jako třeba na desce „Toward the Dusk“, které by určitě atmosféře neuškodily a naopak by mohly být takovým pikantním kořením celého materiálu.
Poslední deska VOID OF SILENCE ukázala, že pánové jsou skutečně těžce předvídatelní a můžeme se jenom těšit, kdo se za mikrofon postaví příště a jaký materiál svým zpěvem obohatí. Doufejme jenom, že to bude dříve, než za 6 let!
