Hudba KRATEIN by měla stylově zapadat kamsi mezi depressive BM, ambient a tu a tam slibuje příměsi alternativy. Pokud jde o ambient, zaznamenal jsem ho asi na dvou místech. Nevšední je určitě intro „I“, které díky odříkávaným pasážím s překladem do němčiny působí celkem originálním dojmem a doslova dýchá skličující atmosférou. Druhým songem, kde se blýskne stopa ambientu, je „IV“; kapání vody je toho jasným důkazem. Na ambient navazuje velmi příjemná pasáž akustické kytary protkaná kvílením větru a velmi pravděpodobně i druhé kytary. Jedná se o velmi pocitovou záležitost, více k tomu těžko říkat, tuhle skladbu je potřeba poslouchat a udělat si o ní nějaký obrázek na základě vlastního úsudku. Podle mě jde o nejúžasnější kus na albu, za nímž zbytek „Traumatu“ poněkud zaostává. Zbývají tu totiž ještě dvě zmíněné složky. Za prvé depresivní BM, který reprezentují písně „II“, „III“ a „V“ a „VI“. Vezmu je netradičně na přeskáčku, abych mohl plynule navázat na složku poslední, totiž alternativní. V pořadí pátá navazuje bez problémů na zmíněnou nejlepší čtyřku a nese se ve středních tempech; jakoby chtěla potvrzovat mé mínění o tom, že Němci rozhodně znějí mnohem lépe v partiích pomalých a teskných. Určitě skladbě přidává bonusové body v mých očích i fakt, že nejde o věc s klasickým uřvaným BM vokálem. Zpívané party se omezují na šepot, odříkávání… zkrátka hlasy znějící z povzdálí. U „V“ tedy můžete celkem spokojeně rozjímat. Část parametrů podědila i závěrečná „VI“ především ve své druhé (a zase o poznání pomalejší) polovině. Najdete zde celkem pestrou škálu nápadů včetně skluzu až někam k rockové kytaře, místy je to velezajímavé.
O dost horší je to s první polovinou, ta totiž reprezentuje největší problém celého alba. Tam, kde hudba KRATEIN nabírá na obrátkách, se projevují alespoň dle mého mínění nedostatky. Přijde mi, že chlapi tlačí na pilu mnohem více, než by bylo zdrávo a jejich hudba se mění v neuvěřitelný a těžko čitelný chaos. To není případ jen právě rozebírané „VI“, o tom celém je právě „III“. Nevylučuji, že šlo o záměr hudebníků, ale na mě to působí nepříjemně, skoro bych řekl rušivě. Vyloučit nemůžu ani možnost, že některé posluchače naopak bude ta „rozčepýřená“ tvář KRATEIN bavit, ale mé maličkosti to v podstatě vůbec nejde pod nos a přes práh ušních bubínků. Své na tom odvádí zcela určitě i zvuková stránka věci, totiž ne úplně dotažená kombinace zastřenosti s vytažením výšek, která sice umožňuje vychutnat si dynamiku bicích, především u přechodových bubnů, virblu a činelů (Lord Asgoroth mimochodem umí), na druhou stranu obrací zvuky kytar, basy a vokál do víru nečitelné nicoty. Na konec jsem si nechal „II“, která nese všechny znaky uvedené v článku, navíc disponuje i složkou alternativní. Tedy vlastně složkou, kterou lze za alternativní považovat, a tou je trhané brnkání kytary, které celou skladbou prostupuje. Tahá to neuvěřitelně za uši a nebál bych se pro některé tóny použít přídomku falešné. Nicméně je to prvek, který posunuje druhou skladbu do poněkud jinačích vod než ty ostatní. Působí to znepokojivě avšak zároveň neotřele. Jednoznačně dobře míněný a provedený záměr KRATEIN.
Folter vydávají album mladé německé kapely a podporují tak domácí UG, což jednoznačně považuji za správné. KRATEIN dostali šanci vydat debut u solidní firmy a jak se předvedou v budoucnu, záleží jen na nich. „Trauma“ je prvotinou na slušné úrovni, určitě se dá poslouchat a především v těch středních tempech i velice dobře. Uznávám, že držet vše právě v oněch tempech by mohlo posluchače nudit, jenomže v těch rychlejších cítím velký nesoulad i přílišný „tlaku na pilu“, kterýžto mi výsledný dojem z poslechu „Trauma“ kazí. Dle mého by se vyplatilo alespoň občas ubrat na razanci a zcela určitě si do budoucna pohrát se zvukem.
