Jsou tomu již tři roky, co označil kolega Fastred prvotinu téhle norské dvojice za snahu o jedinečnost, rozpoznatelnost a výraznost tak nějak zamotanou sama do sebe. V závěru článku pak motivoval GJENFERDSEL k delší stopáži, víceru akustických vyhrávek a odlišnému rozměru jejich hudební produkce. Dnes si mají možnost Norové s následovníkem zvaným „Varde“ napravit reputaci. Podaří se jim to?Faktem je, že se od minula příliš mnoho věci nezměnilo. GJENFERDSEL se při prvním letmém pohledu stále nechávají volně inspirovat krajany Kampfar, díky kterým míchají black metalový základ s výrazně šlapavými riffy. Základní poznávací kámen jejich hudebního cítění zůstal nezměněn. A já bych si dovolil tvrdit, že v tomto případě se vůbec nejedná o špatnou volbu. Iratus s Invictem po celých osmatřicet minut hrací doby kombinují rychlejší black metalové pasáže s příjemnými melodiemi na hranici pocitvého (nikoli co nejvíce melodického, skočného a vtírajícícho se po vzoru dnešního módního trendu – pozn. autor) pagan metalu, které doplňují vkusným a zdařile frázovaným vokálním projevem. To vše zabaleno ve slušivém a osobitém zvukovém hávu může leckomu lehce evokovat blegické Natan, případně švédské Istapp. Každá z těchto kapel uchopila kovové otěže za jiný konec – Natan sází především na pohanské cítění, Istapp naopak vynikají agresivitou a mrazivou atmosférou. Ve zmiňovaných šlapavých pasážích jsou si však do jisté míry podobné...
GJENFERDSEL se v bludných kruzích nemotají. Tato norská dvojice prezentuje klasický střednětempý black metal „laget i Norge“, který se nebojí lehce kampfarovsky proložit osobitými pohanskými motivy. Pravda, výsledek může působit trochu zaprášeně a rýpalové mohou namítat, že dnes už se dělá black metal jinak než před dvaceti lety. U „Varde“ je však evidentní, že GJENFERDSEL nemají problém s ovládáním svých nástojů ani se stavbou jednotlivých skladeb. Mírná archaičnost je prostě cílená. A počáteční pocit těžkopádnosti postupem času také mizí v nenávratném propadlišti dějin.
Kámen úrazu však může být docela dobře v tom, že novinka na posluchače neútočí, nesnaží se jej kamkoli nasměrovat. Jednoduše čeká, jestli se chytnete a budete s ní její cestu světem sdílet, anebo se jen slušně pozdravíte na společné křizovatce a každý si půjdete svojí vlastní cestou. V tom druhém případě se za vámi otočí, upřímně se pousměje a už se nikdy neuvidíte. Volba je v tomto případě na vás, nikoli na „Varde“. Já jsem se na oné křizovatce rozhodl změnit cíl své cesty, přidat se ke GJENFERDSEL. Jsou mi příjemnými a milými společníky a sdílím jejich vizi. A to vše i přesto, že je mi jasné, že díky své vnitří vytříbenosti a nemodernosti nemají ambice stát se předním představitelem na metalovém hudebním poli.
