Bez debat jedno z nejočekávanějších alb tohoto roku. Švédská klasika po třech letech vychrlila z prohnilého chřtánu další opus temnoty, a řekněme si upřímně, bylo to jako tři roky trvající štědrovečerní večeře, kdy celá rodina stále pitvá kapra a vy se nudou mlátíte prázdným talířem po hlavě, kdyže už se půjde k tomu stromečku pro dárky. Po naprosto likvidačním "Casus Luciferi" a lehce inovativním "Sworn to the Dark" je tu s velkými ambicemi "Lawless Darkness", které bude předmětem mé recenze.Každý asi zaznamenal singl "Reaping Death", jež kapela uvolnila několik měsíců před vydáním a který sklidil velký komerční úspěch. Abych se přiznal, nemám nejmenší páru proč. Skladbu jsem podrobil opravdu důkladnému poslechu, ale nic. Marně jsem hledal tu dravost a surovost, kterou se kapela proslavila (když nebereme v potaz image a spoustu řečí o temnotě). Další věc, která mě dost zarazila, byl mix a celkové vyznění skladby. Některé pasáže zněly extrémně nečitelně, melodie nevýrazně, a to je pochopitelně speciálně u WATAIN velké mínus.
Podobné zklamání následovalo i u poslechu již celého alba. Nevím, zda jsem tak negativní, protože jsem žil v opravdu vysokém očekávání, nicméně ono se není čemu divit, když kapela zcela hrdě hlásala vcelku úsměvné heslo "Black metal shall be reborn", a to už je samo o sobě obrovské sousto i pro samotného Erika a spol. Jestli však existuje něco, co mě na albu doslova fackuje přes ústa modrým vibrátorem, jsou to jednoznačně sóla. Jsem ochotný respektovat fakt, že kapela je především ze staré školy, ale klasické heavy metalové "blikáto" opravdu nesnesu, vadí mi to a ani mi nepřijde, že by do celého konceptu alba zapadalo. Pokud jste někdy měli pocit, že tvorba WATAIN lehce voní švédskými kolegy Dissection (například já to doteď nějak nepociťoval a na narážky okolí jsem se spíše koukal s otazníkem v očích), tak na „Lawless Darkness“ to pocítíte dvakrát tak více. Nicméně tak či onak, neřekl bych, že se jedná přímo o vykrádání, spíše je to dáno především švédskou scénou, která je svou melodickou hudbou známá po celém světě.
Abych si to přeci jen trochu vyžehlil, zmíním taky pár faktorů, které se povedly. Především jsou to ty klasické disharmonické vydrnkávačky, které k WATAIN neodmyslitelně patří. Další poněkud novotou vonící prvek je chytlavost některých naprosto primitivních pasáží, především pak ve skladbě "Kiss of Death" a "Wolves Curse". Hodně světlým bodem celé desky je na autora nezvykle dlouhá skladba "Waters of Ain". 14 minut velmi komplexního veledíla, kde se postupně vystřídá snad vše, na co jsme od švédů zvyklí plus něco málo navíc ve formě naprosto geniálního baladického konce. Tím jsem ale také s výčtem kladů skončil. Bohužel...
Je mi líto, ale deska mě zkrátka nepřesvědčila a nechytla. Pokud je "Casus Luciferi" agresivní bestie a "Sworn to the Dark" progresivní arcidílo, tak "Lawless Darkness" je ........ nevím co, možná nevýrazný bratr dvou zmiňovaných počinů. Jsem dost zvědavý na vaše postoje jak k desce tak i mému názoru, takže určitě komentujte a můžeme se o tom rozpovídat více.
K recenzi poskytl: Season of Mist
