Předně je to cit pro melodii a výpravnost, kterou u desky „Fall, Obsidian Night“ charakterizují velmi hojně užívané smyčce a jasně strukturované kytarové riffy prošpikované emocionálním nábojem. Nad každou ze skladeb pohřebního oratoria „Fall...“ se jako Poeovo kyvadlo klene brutální chropot Matthieua Sachse, kterému zdatně kontruje svým měkkým sopránem podmanivá Carline Van Roos, jež se ovšem nepouští do nějakých zpívánkových klišé, ale často zůstává svým hlasem hodně v pozadí, připomínaje poslední zbytky lidství v sarkofágu umrlce. Carline je však nejenom zpěvačka a ozdoba celé desky, ale také autorka části skladeb, veškeré orchestrace a syntetizátorových pasáží, o jejichž kvalitě vás jistě přesvědčí skladba „Our Memories Are Made of Stones“, která poklidně plyne v rytmu neoklasického ambientu, sem tam doprovázeného zvuky přílivu a podpořeného akustickou kytarou, ze které na vás dýchne zádumčivá stará Provence. Ovšem ani Matthieuův hlas nepůsobí nějak klišovitě ani brutálně, ač je inspirace slavnými vokalisty death metalového žánru okamžitě nápadná. Prostě, do atmosféry desky se perfektně hodí a určitě není samoúčelný.
Deska ubíhá klidně ve svém tempu pohřebního průvodu, které trochu paradoxně diktuje krotitel bicí artilerie Norman Müller, známý též z holandských Scythe - rarachů sypavého deathu. Ovšem rozhodnost a obrovský nadhled čiší z každého jeho úderu a nikoho nenechají na pochybách, že za bicími sedí ostřílený tlučmistr. Tu přechod, tu rychlá triola na dvojkopáky uzemní každého posluchače, který už začal svůj posmrtný sestup. Závěrečná „Obsidian“ je již skutečným testamentem a její klidná koncovka zcela jasně symbolizuje oponu zavírající se za rakví nebožtíka po skončení obřadu. Po konci je možná jenom škoda, že elektronické pasáže nebo akustické madrigaly nedostaly prostor i během dlouhých skladeb a nebyly využity k mezihrám, což by jistě desku ozvláštnilo. S pochvalou ale musím přivítat skutečnost, že se na „Fall...“ držely na uzdě studiové efekty a procesory, což desce přidalo na uvěřitelnosti, a hlavně bicí nehází desítky ozvěn a neruší tak jemnou kompozici desky.
Všechny skladby jsou velice citlivě smíchány a výsledný celek je tak jednolitý a kompaktní. Trojice nalezla perfektní mix trudné alchymie a čitelnosti jednotlivých nástrojů. Zpěv Carline neobtěžuje, což velmi často bývá jedním z neduhů doomových formací posílených dámským hlasem. Dalo by se říci, že hladí. Díky velmi hezky složeným klávesovým partům si přijdou na své i milovníci ambientně či neoklasicky laděných doomových formací jako např. Fungoid Stream atd.
Jak jsem napsal výše, REMEMBRANCE jsou personálně spojeni s dalším zajímavým projektem Lethian Dreams. Na rozdíl od poslední řadovky LD si REMEMBRANCE vystačili pouze s jednou kytarou a jednodušším bicím doprovodem, což se ukázalo jako skvělý tah. Doufejme, že i na další desce se REMEMBRANCE podaří zachovat onu rovnováhu emocí a vytvoří další takhle krásně vybroušený černý diamant. Pokud jim forma vydrží, máme se určitě na co těšit!
