Kapele AMESTIGON spjaté personálně s Abigor a Summoning trvalo celých sedmnáct let, než vydala regulérní album. Snad kvůli zájmu členů na úspěšnějších jménech, snad kvůli tomu, že někdy nápady prostě přicházejí pozvolna. Tak či tak jsem byl namlsán minimálně na skvělý foch, když už ne „masterpiece of destructive art“, jak o desce referují autoři.

Švihácky vyhlížející přebal stejně jako eponymní první skladba slibují dost, skoro až očekáváte nějaký decentní mezižánrový výlet. Nenechte se ale zmýlit feelingem, který, ač velice jemně, k takovým představám vybízí. AMESTIGON ve výsledku zase tolik neodbíhají z pohádky, ve které měl Ježíšek jiné starosti než roznášet dárky. Není to ale na škodu, naopak. Kapela ukazuje, jak může černý kov znít moderně, a přitom zůstat černým kovem.

Otevírá se před vámi třičtvrtěhodinka umně okořeněné žánrové hudby, která zůstává nohama na zemi nebo - lépe řečeno - pod ní. Ne, pánové nepřicházejí s ničím novým, jen opravdu umí vnést do černého kovu melodiku a prosvětlit jej všemožnými jemnými vyhrávkami a pomalým tempem. Relativně klasický black je zde domalován a přetvořen do melodické, snad i trochu snové podoby, u níž neplatí, že rouhání musí být nutně monotónní.

Vše, čím rakouský kvartet dokresluje své nevelebení Boha, působí univerzálně, použitelně kdekoli jinde – jsou to prostě celkem obyčejné „vybrnkávačky“ a samply, které neoslní kdejakou genialitou, ale perfektním provedením. Z desky čiší zkušenost dlouholetých hudebníků, sice neusínajících s partiturami na obličeji, ale schopných „levou zadní“ hrát špičkový standard a navíc k němu ještě přidat něco navíc. Právě to je odlišuje od jiných řemeslně výtečných kapel, jinak co do jakékoli přidané hodnoty impotentních.


Album „Sun od All Suns“ skýtá dost, aby oslovilo všechny. Působí natolik moderně, že neunudí posluchače ofrňující se nad dřevními záležitostmi, ale zároveň je v něm ještě tolik černočerné energie, že si ho bezezbytku zamilují i ortodoxněji smýšlející. Žádné prázdné fráze – těmto chlapíkům opravdu jde všechno. Melodika, riffování, vokál...můžete si jen spokojeně poklepávat nohou, protože se vám dostává hudby, jakou by zelenáči nesložili. Skladby zachutnají hned, a co je nejdůležitější, neomrzí se. A jestli krajané Hellsaw slyšeli pátou a šestou, dle mého názoru vrcholné kousky, dost možná jim zmrzl úsměv. AMESTIGON se stejně jako oni neostýchají titulovat svou práci sebevědomými přívlastky, jen s tím rozdílem, že na to mají sakra právo. Jestli patříte mezi zmíněné ortodoxní, velkoryse přičítejte, za humny totiž něco definitivně roztáhlo křídla a začalo dštít síru.