Vesmír je nepochybně věc zajímavá. Těžko popisovat tu fascinaci, kterou ve mně vzbuzují černé díry, supernovy či pulsary. Zkusme se však vrátit do doby, kdy lidé neměli o těchto objektech ani ponětí a řešili velice prostou a základní otázku; jak je vlastně naše soustava uzpůsobena a jak vypadá. Z nové desky THE OCEAN nazvané "Heliocentric" toto téma doslova kape a pokus o zhudebnění osobně vítám s rukama svírající úhel menší než 360° (a přece se mé dlaně dotýkají). Myslíte, že je to nemožné? Pokud by náš vesmír byl tvaru orbifoldu, mýlili byste se. Dost astrofyzikálních vtipů a vrhneme se rovnou na desku. Abych se přiznal, tento počin je mé první setkání s kapelou a mé pocity jsou poněkud různorodé. Jednotlivé skladby působí dost samostatně a spojuje je akorát tématika textů. Poslech alba se tím pádem dost stěžuje, protože málokdo z nás je asi mentálně připravený na šestiminutové popěvky u klavíru alá Alicia Keys vnořené mezi vcelku slušně rozjeté sludge. Aby toho nebylo málo, časem se přidají i smyčce, saxofon, trubky a jazzový klavír pronikne i do tvrdších songů, což je pro můj dost uzavřený hudební vkus úder na solar plexus.
Album se dá docela dobrým způsobem rozdělit na skladby v rámci sludge a skladby ostatní (poněkud experimentálnější kousky jako "Ptolemy Was Wrong" či "Epiphany"). V první kategorii mi nevoní až moc velká převaha čistého vokálu a s tím spojená hudební nuda a stagnace. Skladby se často plácají v jedné úrovni, postrádají gradaci, a když už tedy přijde nějaký ten výraznější moment, člověk brzy zjistí, že ten samý motiv hutných akordů a pomalých bicích byl využitý ve skladbách předchozích (a věřte, že na něj ještě v průběhu alba narazíte). Občas mi zkrátka chybí nějaký ten svižnější moment, který by nahradil omílané hutné pasáže a rozkýval mou hlavu. Když přejdeme k druhé kategorii, jsem tak trošku na holičkách. Fanda klavíru opravdu nejsem a tuto část alba jsem spíše protrpěl. Na jednu stranu to odráží muzikálnost THE OCEAN a nelze tak pochybovat o hudebních vlohách a kvalitách, nicméně mně osobně podobné atmosférou nezajímavé pokusy vadí.
Velmi sympaticky na mě však působí poslední dvě skladby, jmenovitě tedy "The Origin of Species" a "The Origin of God". Jak již napovídají samotné názvy, tématika textů je dost podobná; obě jsou založeny na naprosto totožném motivu, který se rozvine pokaždé jiným směrem. Skvělý nápad a především pak skvělé provedení. Pokud bych snad měl jmenovat pomyslný top celého "Heliocentric", byl by to právě konec alba.
Po dlouhém váhání jsem se rozhodl, že albu udělím univerzálních 7.5 bodů. Pod tuto hranici bych rozhodně nešel, protože hudebně je deska docela zajímavě zpracovaná. Naopak opačným směrem bych se nedral z prostého důvodu; nenašel jsem naprosto nic, co by mě posadilo na zadek. Jeden můj kolega u své recenze napsal: "proč jíst staré pečivo, když bydlím vedle pekárny", a přesně to platí i u nových THE OCEAN… S tím, že tou pomyslnou pekárnou nemůže být nikdo jiný, než…
