BESATT vždy byli kapelou, kterou jste mohli buďto milovat nebo nenávidět. V katolickém Polsku odjakživa byly dvě strany, logicky šlo o protiklady. Mocná církev svatého zkurvysyna v opozici s jejími odpůrci. Pokud bychom hovořili o celosvětově proslulých kapelách pocházejících z Polska, vzpomeneme zcela určitě Behemoth, Vader, Vesania… Všechny tři jsou zaměřeny útočně proti zdechlině s trnovou korunou (jak jinak).
Pod nánosem špíny, hluboko v podzemí, se nacházejí ale i další modly. Těmito modlami jsou především Infernal War a konečně i BESATT. Chtěl bych tvrdit, že není nikdo, kdo by se dosud s těmito bezvěrci nesetkal, ale bojím se, že je spousta takových, kteří stále nevědí, oč jde. Kapela o sobě dala vědět především nahrávkami „Black Mass“ a „Triumph of Antichrist“. Dovolím si tvrdit, že právě díky těmto opusům jsou BESATT právě tam, kde jsou, a v celém Polsku zastávají vysoce ceněný úřad. Po odchodu Fulminea jsem se neobával o chod kapely, ale předpokládal jsem určitý vývoj a bojoval především s nutnou změnou vokálu.
„Demonicon“ je jednou z těch desek, co dokáže zaujmout na první poslech. Skutečně zběsilá technická jízda. Bestiální kytary předvádějí sice klasickou black metalovou vánici, avšak s takovou jistotou, že dosahují výborného výsledku. Po několikerém poslechu se nabízí myšlenka, nakolik se BESATT chtějí přiblížit kultivovanějším kapelám ze severu. Určité vlivy modernizace jsou více nežli zřetelné. Tentokrát BESATT vsadili všechny karty na jednoduché a nosné melodie. Kolikrát postaví skladbu na jediné základní melodii. Zní to sice klišovitě a fádně, ale právě tyto skladby mají extrémní razanci. Vždyť ne nadarmo se říká, že v jednoduchosti je síla.
Co si budeme povídat, kdo Poláky zažil na pódiu, ví, o čem je řeč.
BESATT jsou velmi aktivně koncertující kapelou a veškeré své umění umí dokonale prodat. Doslova černá satanská mše je věcí zaručenou!
Jak jsem již jednou říkal, o technické zdatnosti muzikantů nejsou nejmenší pochybnosti. Své nástroje ovládají s mistrovskou přesností a naše sluchovody tak mučí s katovskou zručností. Trošku jsem se obával, jakým stylem bude nahrazen Fulmineův již typický vokál. Vždyť kdykoliv se mi na paměť vrátili BESATT, vzpomněl jsem si právě na onen charakteristický skřehot. Pokud jste však pochybovali jako já, můžete být v klidu. Beldaroh se mikrofonu chopil prakticky okamžitě. Jeho hrdlo trhá koule a BESATT jsou opět tou masakrující kapelou. Připočteme-li k tomu všemu skutečně vysokou úroveň zvuku, můžeme o „Demonicon“ hovořit jako o skutečně vydařené nahrávce.
Co říci závěrem? Vše již bylo řečeno.
Kluci z BESATT by však zaručeně řekli: „AVE MASTER LUCIFER“.
Jen houšť!
