Již podruhé jsme se rozhodli navštívit zaběhlý rakouský metalový festival KALTENBACH OPEN AIR , který se tradičně koná v zimním areálu malého městečka Spital am Semmering. Abych byl přesnější, výjimku tvořil minulý ročník, kdy se celé festivalové dění přestěhovalo na přilehlou louku. Avšak z názorů rakouských návštěvníků a rozhodnutí pořadatelů vrátit KOA zpátky do areálu sjezdovky si lze snadno domyslet, jak že to s loňským ročníkem bylo. Pokud se setkáváte s jménem Kaltenbach Open Air prostřednictvím těchto řádků poprvé, nemohu jinak než doporučit reportáž z předminulého roku (den první, den druhý), kde se rozepisuji nad rozložením festivalového areálu, stanového městečka a dalšími organizačními vlastnostmi celé této akce.
Letos to nad Spital am Semmering vypadalo velice podobně jako při naší první návštěvě. Hlavním rozdílem byl snad pouze fakt, že KOA se rozrostl na trojdenní akci a po vzoru většiny ostatních festivalů se začínalo v odpoledních hodinách prvního dne. Z odstavného parkoviště pak návštěvníky odvážely na místo přistavené dodávky místní taxislužby (vozem se letos do kempu nesmělo – pozn. autor), což se při počátečním náporu lidí zdálo jako nepříliš vydařený krok, avšak v průběhu festivalu přišel tento všudypřítomný servis vhod.
Přestože jsme rozbili stan chvíli po poledni, obhlídka areálu a přítomných obchůdků zabrala skutečně mnoho času. První trojice kapel Brewed & Canned, Heaten Foray a Mastic Scum nás tím pádem minula, což mě mrzelo především u druhých jmenovaných pagan metalistů, kteří se zdáli být alespoň na poslech velice zajímavým artiklem.
Premiérovou kapelou pro nás byli až INFINITY, kteří se zároveň stali první černě-kovovou akvizicí KOA. Rakouská kapela předvedla black metal ortodoxního ražení, který sice neurazil, ale ani v žádném případě nevynikal. Paradoxně nejvíce nás zaujala samotná vizáž, které chlapci moc nedali a celkově působili lehce směšně. Infinity můžete jako jednu z vybraných kapel zhlédnout v přiložených živých záznamech.
Díky pendlování mezi hledištěm a stánkem Naga Productions jsme z prvního, od vstupného osvobozeného dne, minuli další trojici kapel - Funerus, God Dethroned a Incantation. Útěchou nám může být pouze to, že ani jedna ze jmenovaných není v hledáčku našeho serveru. Předvedli se nám už tedy pouze SUICIDAL ANGELS s charismatickým zpěvákem, který zdařile burcoval přítomné pod pódiem. Thrash metal v jejich podání příjemně bavil, šlapavé rytmy v kombinaci s agresivními pasážemi rozhoupaly i do té doby statické publikum.
První festivalový den jsme očekávaně zakončili ve stánku zmiňovaného českého vydavatelství debatami o koncertní návštěvnosti, budoucnosti a konkurenceschopnosti malé distribuce. Kaltenbach pro nás tedy regulérně začínal až druhým dnem...
Sluneční paprsky společně s horkem k nevydržení nás o desáté dopolední vytáhly ze stanu. Kromě potřebné ranní hygieny a snídaně v přilehlém pensionu jsme vyrazili směr Spital am Semmering, abychom nakoupili chybějící zásoby jídla a pití. Samotný festivalový den jsme nečekaně začali absencí prvních třech kapel - Mentor, Harmatic a Varulv.
Dle přesného časového harmonogramu se pět minut před třináctou hodinou postavili na pódium death metalisté EPSYLON. Pětice pánů, z nichž dvojice v signálních kraťasech, bavila svým aktivním a energickým vystoupením a prapodivnými grimasami. Mnohem méně už bavila svoji hudbou, která se tak nějak nezáživně valila mezi přítomné.
Po grindových Distorted Impalement přišli na řadu black metaloví AZAHEL'S FORTRESS. Těm se dařilo podstatně lépe než první den Infinity. Jejich hudební produkce se nebála charakteristických melodií a kapela se netvářila nuceně zle. Popravdě řečeno mě Azahel's Fortress velice příjemně překvapili. Čekal jsem totiž další průměrnou black metalovou kapelu, kterou tito Rakušané naštěstí nejsou. Azahel's Fortress si můžete jako jednu z vybraných kapel prohlédnout v živých záznamech.
Slovenští SANATORIUM byli prvním ze dvojice reprezentantů bývalého Československa. A s oním druhým (ten se předvedl následujícího dne – pozn. autor) jmenovaným mají mnoho společného. Oba produkují brutal death/grind a oba jejich frontmani mají svá death/grind vydavatelství. Sanatorium působili na pódiu celkem sympaticky, avšak také trochu staticky. Právě frontman byl možná až příliš znaven z pátečního horkého počasí a celý set „lenivě“ prochodil po pódiu. Kapele se tak příliš nepodařilo rozhýbat kotel, což bylo zřejmě jejím největším negativem. Proti jejich hudební produkci a její prezentaci totiž výhrad nemám.
Další death metal v podání In Slumber a také kapelu Riger jsme vynechali, abychom se dostavili na miláčky rakouského obecenstva - HOLLENTHON. Ti tu měli před dvěma lety skutečně početnou fanouškovskou základnu, kterou si dozajista získali svým melodickým metalem. Letos ale kapela hrála v méně příznivém čase a návštěvnost jejich setu také nebyla oproti roku 2008 nijak závratná. Hollenthon však na tento nedostatek nebrali zřetel a odprezentovali své zásadní skladby s vervou sobě vlastní. Charismatický zpěvák Martin vřele komunikoval s publikem a hudba Rakušanů byla bez problémů. Nemám výhrad.
Následovat však měla jedna z nejzajímavějších kapel celého KOA. Potkat švédské MÅNEGARM naživo je pro českého fanouška problém. Tedy v případě, že se na jejich vystoupení nevydá do zahraničí. Připočítám-li fakt, že Erik a spol. mají čerstvě po vydání novinkové desky, měli v rukávu možná největší eso. Rozjezd celého setu nechali Švédi na aktuální klipovce „Vetrarmegin“, kterou dali při západu Slunce najevo, že se hodlají představit v co nejlepší formě. Pro rakouské obecenstvo bylo připraveno několik skladeb skrze celou diskografii kapely, na své si tak přišli milovníci agresivních i melancholických písní dálného severu. Månegarm kladli důraz především na atmosféru, což považuji za vydařený krok. Z pódia jakoby na mě nejednou dýchal charakteristický feeling severoevropského folklóru, ke kterému nebylo zapotřebí žádných lidových nástrojů (tedy až na housle – pozn. autor). Chlapci si jednoduše vystačili s klasickou metalovou „výbavou“ - basa, kytara, vokál a bicí. Zhlédnout vystoupení Månegarm bylo dozajista zážitkem, který si můžete částečně vychutnat skrze naše živé záznamy.
Line-up festivalu začal pomalu ale jistě nabírat na intenzitě – pro nás nezajímavé Holy Moses střídali na stage provokativní SHINING. Niklase a jeho partičku se mi za ta poslední léta, kdy Shining takříkajíc „letí“, ještě nepodařilo vidět na živo, tudíž jsem byl skutečně velice zvědavý, jaký exces si Švédi pro tento koncert připraví. A skutečně. Kromě očekávaného líbání basáka při druhé skladbě jsme se od Niklase dočkali i regulérních zvratků, kterými kromě odposlechů obdařil dost možná i přítomné fotografy. Z tohoto pohledu se jednalo o rozhodně netradiční a osobitou show, nad kterou jedni onanují a druzí ohrnují nos. Ale dost možná jí také Shining už neoslovují takovým způsobem, jakým před pár lety. Zřejmě nejvíce záleží na tom, kolikrát jste již jejich koncert navštívili. Z hudebního hlediska pak není téměř co vytýkat, kromě starých osvědčených klasik jsme se dočkali i malé ukázky z desky „VII: Född Förlorare“. Hudební produkce nikde neskřípala, celá kapela odehrála svůj set nadmíru profesionálně a energicky. Pravdou je, že jsem čekal trochu více intenzity a provokace v pódiové show a možná i více úderné produkce. I přesto všechno však byli Shining jednou z top kapel letošního KOA.
Hlavní hvězdou druhého festivalového dne byla další švédská úderka – tentokrát DARK FUNERAL. A po zásluze. Každý, kdo alespoň trochu sleduje koncertní dění téhle black metalové kapely, musí vědět, že ne vždy se Satanovým dětem zadaří. Jednou za to může „drogové“ opojení, podruhé zas tuze malá touha po skutečně kvalitním výkonu. Existuje ale minimálně stejně případů, kdy se Dark Funeral podaří svým výkonem zbourat klub, ve kterém zrovna vystupují. Předpovídat úspěšný čí neúspěšný koncert je asi stejně ošemetné, jako vsadit si na českou hokejovou reprezentaci před letošním světovým šampionátem. V Rakousku se však pánům nadmíru zadařilo. Fanouškům odehráli snad všechny zásadní skladby své dlouholeté diskografie včetně mnou naprosto nečekané „Dead Skin Mask“ z coverového mini-cd „Teach Children to Worship Satan“. Kromě skladeb z novinkové desky zazněly i zářezy „An Aprentice of Satan“ či „Dark Funeral“. Ahriman, Caligula i zbytek Dark Funeral přijeli na Kaltenbach Open Air ve skvělé formě, vše, na co sáhli, se jim dařilo. Set nabitý neskutečnou energií vyzařoval zlo všude kolem. Uctívat Satana zde Švédi naučili nejen přítomné děti, ale také všechny ostatní. Rychlost, agresivita, hráčská preciznost a náboj, to byla hlavní synonyma kapely.
Poslední večerní kapelu Asphyx jsme společensky unavení oželeli. První regulérní den festivalu KOA nabídl kromě kvalitního obsazení také posun v organizačních záležitostech. Na rozdíl od naší minulé návštěvy se pořadatelům konečně podařilo zajistit neustále čisté toalety, vhod přišlo i několik sprch. Méně vhod už byla časově náročná fronta, která vznikala už při několika málo zpocených lidech. Stánků s merchandise bylo i v letošním roce dostatek a obrovský stan s jídlem vzhledem k počtu návštěvníků také postačil. Pokud jste měli s výběrem jídla či pití problém, mohli jste využít již zmiňované taxislužby, jež vás bezplatně odvezla do městečka a nazpět. Nakonec bych snad jen zmínil, že se svým pitivem jste v samotném areálu opět nepochodili a že ceny piva a nealka nebyly k nám Čechům zrovna přívětivé (pivo – 3,5€, cola – 4€). Tento nedostatek jsme řešili v backstage, kde bylo k dostání pivo „pouze“ v plechovkách, avšak jejich cena byla mnohem přívětivější.
