První a druhý den rakouského metalového festivalu KALTENBACH OPEN AIR jsme si představili v minulém článku, nyní nás čeká podívat se na zoubek tomu poslednímu. Největším lákadlem byla bezpochyby dvojice kapel Primordial a Dying Fetus, která byla sice v loňském roce avizovaná, avšak nakonec se z různých důvodů nemohla dostavit. Pořadatelé tak všem přítomným fanouškům minulého ročníku slíbili oba tyto artikly na letošek, a tak se pohanští Irové, stejně jako brutálně death metaloví Američané, postavili na pódium v hlavním hracím čase. Pakliže už mluvíme o změnách v line-up KOA, měl bych zmínit pouhý jeden letošní výpadek. Žádnou náhradu se pořadatelům sehnat nepodařilo, hrací časy i prodlevy mezi nimi se tak nepatrně rozrostly a časový přebytek byl relativně brzy minulostí.

Prvních několik kapel jsme opět nechali svému osudu, naši pozornost si zasloužili až PARSIFALL. Opět moderní vyznění metal/deathcoru, tak, jak v poslední době oslovuje fanouškovskou základnu. Výkon kapely byl ucházející, jejich hudba měla tzv. šťávu a drive. Zajímavé bylo sledovat dva zpěváky, kteří se rovnoměrně dělili a zajímavě doplňovali.

O kapele OBSCURITY jste si mohli přečíst již v reportu na loňský ročník německého Barther Metal Open Air. Tam kluci mezi několika stylově velice podobnými spolky bohužel dost výrazně zapadli. V rámci KOA byli se svým „kytarovým pagan metalem made in Germany“ osamoceni, tudíž se dalo předpokládat, že nás dokážou zaujmout podstatně více. Předpoklady však po několika skladbách vzaly za své, to když se na nás z pódia valila jedna nevýrazná skladba za druhou, všechny podobné jak vejce vejci. Neúspěch Obscurity jednoduše není zapříčiněn ničím jiným, než tím, co kapela sama produkuje. A nepomůže jim ani sympatická aktivita na pódiu.

Čeští FLESHLESS - to byla jiná káva. Stejně jako přede dvěma lety se jim podařilo být jednou z ústředních postav celé akce. Vláďa Prokoš nesmlouvavě odštěkával jednotlivé fráze textu, které prokládal tradičním chrochtáním. Oba kytaristé byli opět precizní i nenahraditelnou částí Fleshless, a kapela jako celek dala najevo, že je forma ani náhodou neopouští. Během výletu skrze historii kapely jsme se dočkali i vtipné vsuvky v podobě několikasekundové skladby z debutového alba. Vystoupení této death/grindové partičky jsou vždy ekvivalentem k energické, precizní a po všech stránkách profesionální práci, která navíc baví. Palec nahoru!

Místní DARKFALL jsme slyšeli pouze z campu, kam jsme se vydali občerstvit před dalším pokračováním třetího festivalového dne. Kromě na dálku zajímavého melodického death metalu jsme registrovali ještě cover „Poker Face“ od Lady Gaga.

Po skutečně dlouhé době nečinnosti přispěchali Lotyši SKYFORGER s novou studiovkou. A ať je její kritika jaká je (deska získává rozporuplná hodnocení – pozn. autor), musí se jim nechat jedno; naživo to stále umí výborně. Jejich hlavní předností v mých očích a uších je stále představa pětice borců z daleké země nepoznamenané uchvátaným životním stylem dnešního světa. Při jejich koncertech jakoby se zastavil čas. Skyfoger umí vtáhnout posluchače do své pohádky jako nikdo jiný a předvedli to i v Rakousku. Pravdou je, že výběr jejich skladeb bych z mého soukromého hlediska nehodnotil jako vzrušující, ba možná ani jako dostačující (hrálo se logicky hlavně z novinky) - z mé nejoblíbenější desky „Thunderforge“ se dostalo pouze na „When Usins Rides“, akustický „Swordsong“ nebyl zastoupen vůbec a z „Latvian Rifleman“ jsme dočkali také pouze jedné skladby. Ale ona zmiňovaná atmosféra mi to všechno vrchovatě nahradila. Co naplat, Skyforger mě dokázali i po letech opět dokonale okouzlit.


Death metal v podání HAIL OF BULLETS šel po vystoupení Lotyšů tak nějak mimo mé vnímání. Kapela v čele s charismatickým bělovlasým zpěvákem sice zdařile řádila a příznivce tohoto žánru evidentně bavila, z mého pohledu ale chyběly silnější melodie a větší osobitost.

Po kapele Darkane nadešel čas na zřejmě nejdiskutovanější black metalovou skupinu současnosti - KEEP OF KALESSIN. Hlavními tématy k diskuzi jsou především účast Norů v soutěži Eurovize a údajná komerční plánovitost posledních dvou studiových nahrávek. Sám jsem se až do poslední chvíle za pochroumané jméno kapely pral, nicméně po vystoupení, které Keep of Kalessin předvedli v Rakousku, s touto předem prohranou válkou končím taktéž. Stage připravená na velkolepou show, hudebníci přicházející až za prvních tónu introdukce, oblaka umělého dýmu, zběsilá světla. Tak začínal set Obsidiana a jeho společníků. Už při příchodu vokalisty však bylo vidět, že ne vše je v pořádku. Thebonovi bylo buď pekelně zle, prožíval krutou kocovinu, anebo jinou indispozici. Faktem zůstává, že kapela se zpočátku setu příjemně snažila. Výsledek však zůstával značně za očekáváním. Živelnost, kterou jsem pozoroval na předchozích koncertech Keep of Kalessin byla ta tam, celé pomyslné kolečko z neznámých důvodů prapodivně drhlo. Tomu všemu pak nasadila korunu sama kapela, když se v poslední skladbě setu rozhodla napodobit americké heavy metalisty Manowar. Obsidianova sóla s kytarou za hlavou nahradilo „mocné“ sólo na bicí soupravu a grimasy mistrů světa v ovládání svých nástrojů (sami se můžete přesvědčit v přiloženém videu). V případě jinak perfektně zvládnutého vystoupení bych tento exces možná ještě pochopil, ale po totálně chladné hodince, co se emocí týče, toho na mě bylo až až. Znechucen a otráven jsem nad Keep of Kalessin zlomil hůl i já.

Sluchové smysly jsem si naštěstí a naprosto nečekaně zpravil hned u další sebranky. Australští ABORTED s hudbou na pomezí death metalu a grindu předvedli něco neskutečného. Za pomoci tmy a výborné světelné show mi téměř vyrazili dech agresivitou, energičností, technickou precizností a komunikací s publikem. Takto si představuji koncert, ke kterému není možné říci špatného slova. Bližšími informacemi o jednotlivých skladbách bohužel disponovat nemohu, jelikož s diskografií kapely seznámen nejsem. Ale i tak to pro mě, neznalého člověka, byl skutečně mocný zážitek a to se ve výsledku cení o to více. Aborted byli jasně nejvydařenější kapelou celého Kaltenbachu, a to po všech možných stránkách a úhlech pohledu.

Jak jsem zmiňoval hned z počátku tohoto reportu, tak se také stalo. Na poslední dvojici kapel jsme se imaginárně vrátili do ročníku 2009. První se publiku za minulý rok revanšovali irští PRIMORDIAL. Po snad pětiminutovém intru, které napínalo všechny přítomné maximální možnou dávkou, se kapela konečně ukázala divákům. A začala zlehka akustickou vybrnkávačkou, což gradující atmosféru trochu zabrzdilo. Ale po chvíli už bylo vše ve starých kolejích. Nemtheanga promlouval k publiku, přivolával bouři, která se nad areálem pomalu točila, osvětloval příběhy jednotlivých skladeb, v nichž pak jeho hlas majestátně vyprávěl texty. Byl tradičně jediný, kdo měl nějaké líčení, zbytek kapely byl nejen vizáží jakýmsi křovím asistujícím velkolepé one man show, kterou Naihmass Nemtheanga hodinu před půlnocí na KOA vytvořil. Pokud mluvím o křoví, tak myslím samozřejmě křoví velice důležité, protože bez něj by to logicky vůbec nešlo. V jedné ze skladeb si zahostoval i houslista Janne z Månegarm. Prolétnout celou historií kapely za hodinu hracího času rozhodně nešlo, i tak ale kapela zvolila playlist důmyslně s citem pro celkovou gradaci.


V pauze určené pro přestavbu stage pro poslední kapelu celého festivalu se poprvé pořádně rozpršelo, čímž přišla papírově hlavní hvězda večera DYING FETUS o téměř celou fanouškovskou základnu. Na promočené zemi se tak nakonec sešla cca stovka těch největších fanatiků. Odporné počasí počastovala několika sprostými slovy i samotná death metalová ikona, nic to ale neubralo na tom, s jakou vervou svůj čas Američané využili. Řezající těžkotonážní riffy za podpory mohutných bicí, nastavené dvojicí skutečně agresivních vokálů, valily jednu skladbu za druhou bez zbytečných řečí. Publikum, nepublikum. Mohl to být monstrózní závěr třídenního festivalového dění, kdyby se počasí rozhodlo s deštěm o hodinku nebo dvě počkat. I tak ale Dying Fetus ukázali, že jsou pevným pilířem současného amerického death metalu.

Díky hanebnému dešti jsme se krásně vysprchovaní vydali vstříc prospané noci, abychom mohli druhý den co nejdříve vyrazit směr Česká republika. Závěrem by se ještě hodilo Kaltenbach Open Air 2010 pochválit za drobné, avšak důležité organizační vylepšení, zúčastněným kapelám poděkovat, až na výjimky, za kvalitní prezentaci a divákům za bezproblémový průběh festivalu. Tak snad opět za rok v malebném městečku Spital Am Semmering.


Nejlepší kapely KOA 2010:
Aborted
Primordial
Skyforger
Fleshless
Månegarm

Nejhorší kapely KOA 2010:
Keep of Kalessin
Epsylon
Obscurity