OCTOBER FALLS se musí na stránkách Mortem zinu cítit už jako doma. Po recenzi na EP „The Streams of the End“, dlouhohrající „The Womb of Primordial Nature“ a dvou rozhovorech přichází totiž recenze na počin nejaktuálnější – „A Collapse of Faith“. A mně je velkým potěšením, že autorem mohu být opět já.Od OCTOBER FALLS nelze čekat žádné progresivní zázraky (nemyšleno nijak zle). Mikko Lehto si za ty roky vytvořil s kapelou tvář, která je nezaměnitelná, a věřím, že nemá jediný důvod tento fakt měnit. Ačkoli to může znít tak, že se brání nějakému výraznému posunu, není to zcela tak. Jednoduše tvoří hudbu, která je mu nejblíže, oslovuje ho a nemusí nutně nahrávat líbivé skladby, které sednou posluchači přesně do noty. Dá se tedy mluvit o tom, že i po letech, kdy se OCTOBER FALLS dočkali mnoha kladných ocenění, stojí Mikko pevně nohama na zemi. A „A Collapse of Faith“ je tomu jen důkazem. Od první sekundy je snadno rozpoznatelný nejen zvuk nahrávky, ale i rukopis. Struktury nejsou moc vzdálené těm z „The Womb of Primordial Nature“, takže se posluchač opět dočká skladeb s velmi dlouhou stopáží, dostatečným počtem změn a přitažlivými melodiemi. A právě melodie jsou dle mého tématem, kterému by stálo za to věnovat pár řádků.
To, že OCTOBER FALLS odjakživa produkují velmi melodickou hudbu, nemusím snad vzhledem k mým předešlým recenzím ani připomínat. Nejedná se však o melodie, které by se daly označit razítkem „vtíravé“, ani se nejedná o náhodně splácanou směsku podivných riffů. Jednotlivé melodie perfektně do skladeb sedí a navazují na sebe. A i když některé zní podobně, nebo alespoň povědomě, dá se to přežít. I když musím uznat, že slyšet ještě 10 dalších skladeb v podobném duchu, asi nad OF zlomím hůl. Nicméně, navzdory všemu negativnímu i pozitivnímu, bych řekl, že si Mikko ukrojil s „A Collapse of Faith“ docela velký krajíc. Album totiž obsahuje nejdelší skladby v historii kapely. A pokud chcete zaujmout po celou dobu osmnácti minut, kdy na displeji přehrávače svítí stále číslo 1, chce to zapojit mozek. Toto se na „A Collapse of Faith“ autorovi naštěstí z 80% daří, něco tomu však k dokonalosti chybí. „Přírodní“ black metal (vlivy folku se postupně vytrácejí), prezentovaný na recenzovaném albu, je snadno zapamatovatelný, avšak nikoli prvoplánový. Skladby, až na výjimky, neobsahují nějaká závratně rychlá tempa, spíše jsou takové vláčné, táhlé, poklidné, nesoucí specifické poselství. K tomuto je v případě „A Collapse of Faith“ zvolen i adekvátní zvuk, velmi rád řeknu, že nejlepší v historii OCTOBER FALLS. Jedná se o element, který je jak atmosférický, tak i zajímavý. Nelze mluvit o žádné krystalické vyšperkovanosti, to by totiž ani k této hudbě nesedělo. Právě lehká zastřenost, dávající prostor atmosféře, dělá black metal krásným, a toho si je Mikko velmi dobře vědom. Nicméně ani on nechce stát, co se zvuku týče, zcela na stejném místě. Když si pustíte jednotlivá alba po sobě, zjistíte, že se produkce zlepšuje a zlepšuje a na právě „A Collapse…“ graduje.
Během poslechu mě napadlo, že OCTOBER FALLS jsou něco jako nikdy nekončící příběh. Když si vedle sebe naskládáte všechny skladby, které za poslední roky kapela stvořila, uslyšíte a pocítíte ten ucelený příběh (v uvozovkách).
I když by se to tak mohlo jevit, nenazýval bych „A Collapse of Faith“ jako kulisní album. Je plné krásných momentů, které potřebují v posluchačově srdci a mozku dozrát. Já osobně byl po prvních deseti posleších lehce zklamán, ale jak jsem věnoval albu více a více času, pomalu jsem se stával jeho součástí a vnímal, že OCTOBER FALLS zrají jako víno. Jak Mikko v rozhovoru zmínil, kapela do budoucna možná přichystá nějaká překvapení. Nečekám nic závratného, ale osobně se už teď velmi těším.
K recenzi poskytl: Eitrin Editions
