Je tu závěrečná a pravděpodobně i nejobsáhlejší část našeho reportu. Krom hrajících kapel se pod článkem každý z redaktorů vyjádří ohledně svého Top a Antitop 10. Jelikož byl i sobotní line-up našláplý, nechme zbytečných řečí a pojďme se probrat z ranního oparu trochou německého grindíku.

[Dufaq]: Sobotní probuzení bylo skutečně pekelné. Kvůli noční bouřce jsem šel spát až kolem šesté ranní a samozřejmě jsem chtěl vstát na německé COCK AND BALL TORTURE, kteří otevírali závěrečný festivalový den. Přeskočil jsem tedy úmorné probuzení a hygienu a dostal se přes tuny bláta až do pevnosti, kde už CABT v plném proudu vaří svůj BDSM grindík. Nemusím asi zdůrazňovat, jak tento typ muziky po ránu dokáže člověka probudit a rozhýbat. Co jsem však nečekal, byla poměrně hojná účast pod pódiem, kde nechyběla i nafukovací panna, která byla neustále przněna přítomnými fanoušky. Výborný zvuk i výčet skladeb z většiny nahrávek rozjel sobotní den v tom nejlepším stylu.

[Dufaq]: Z Metal stage jsem se okamžitě přemístil k druhému pódiu, kde již byli připravení norští RAGNAROK, kteří letos vydali novou desku "Collectors of the King", z které si pro své příznivce připravili několik skladeb. Říkal jsem si, že black metal a warpaint ztrácí za denního světla smysl, ale Ragnarok ukázali, že i brzký dopolední čas jim vůbec nevadil a pravé peklo dokázali rozpoutat i o půl jedenácté. Nechyběl i typicky zlý a temný příchod kapely v čele s od krve pocákaným HansFyrstem, kterého můžete znát z kapely Svarttjern. Vytyčenou půlhodinku vzali hodně vážně a jejich vystoupení podle slov okolo stojících zaujalo i klasické odpůrce černého umění, kteří postávali a spokojeně podupávali nohou. I já jsem nečekal tak našlapané a ostré vystoupení. Jedinou chybičkou byla chvílemi hůře slyšitelná hlavní kytara, ale i tak se dařilo přenést do josefovské pevnosti trochu toho norského satanismu a zla. Po setu jsem odcházel vysloveně spokojený. Ještě aby ne, obě ranní kapely, na které jsem vyrazil, mě nezklamaly a navíc náramně nabudily na poslední den festivalu.

Okolo oběda se opět celá Mortem crew odebrala na oběd do přilehlých pohostinství či svých stanů. Tím pádem nám unikla vystoupení LOST SOUL a SADIST což nás mrzí nejen z důvodu, že vám nepřineseme žádné informace, ale i protože obě vystoupení podle slov známých stála za to.

[Epizeuxis]: Přesunutí Bal Sagoth a SYBREED se mě díky bohu nedotklo, neboť jsem tou dobou trávil čas v areálu, a tak jsem se měl možnost informovat o stávajícím dění. Jinak by mě asi totiž velmi mrzelo, kdybych přišel o Benjaminovo vystoupení - neboť mám rád jak Sybreed tak Pavillon Rouge a nechat si ujít vokální výkon tohoto člověka naživo, by pro mne byla nehezká nálepka. Bohužel mi přišlo, že tato informace byla zmatečná hlavně pro kapelu, která zvukovou zkoušku pojala jako malou generálku a snažila se s nastoupivším problémem poradit, jak se dalo. I tak si myslím, že vystoupení Sybreed příliš neutrpělo. Vytknul bych opět horší nazvučení, neboť opravdu chvíli trvalo, než se podařilo kapelu sladit tak, aby vše bylo obstojně slyšet. Když jsem viděl Bena naživo prvně, působil na mě trochu statickým a lehce umělohmotným dojmem, to se naštěstí rozpružilo, když kapela začala hrát. Sestava projevila velkou snahu o živou a energickou práci s publikem. Co se nástrojů týče, diktovaly prim. Já osobně to beru jako výrazné plus, neboť jsem se obával, že koncert bude jako ze zkumavky a zvuk všeho přebijí elektronické vložky. Ty zde byly příjemně zamaskovány v pozadí a nerušily celkovou produkci. Dlužno dodat, že přestože ne každý by se mnou souhlasil, odnesl jsem si ze Sybreed příjemné zážitky - koncertní podoba dala repertoáru specifickou podobu a já jsem za její rozpoznání rád.


[Guldur]: Angličtí THE ARUSHA ACCORD se hlásili o slovo ve značně proměnlivém počasí posledního festivalového dne. Jejich metalcore nebo mathcore (moc těmhle stylům nerozumím) byl v jedné vteřině zběsile sypající s mnoha záseky a divoce šlapající basou a v druhé zase melodický a jednoduchý. To vše za podpory dvou vokalistů, kteří se spravedlivě dělili o jednotlivé pasáže. Pokud se náhodou připletu této muzice do cesty, tak osobně dávám přednost spíše poblázněnostem typu Dillinger Escape Plan, Virulence nebo Carnival in Coal. Tento jakoby učesanější proud mě pořád nějak obchází. Aby nedošlo k nedorozumění, kapela hrála na výbornou, kotel se bavil, nástroje předvedly super honičku a vzájemné podrazy, jenom prostě jsem už asi tak zabedněn, že mě to příliš neosloví. V rámci svého žánru má kapela asi velkou šanci uspět, s publikem to umí a to jim to v podobě aktivní spoluúčasti na jejich amoku vrací, ale někdo holky a jiný vdolky.

Další absence se týká trojice už poměrně velkých jmen, které navíc částečně i spadají do hledáčku Mortemu. Každému, kdo se tedy těšil na ORIGIN, GRAVEWORM a MADDER MORTEM, se tímto opět a tentokrát už naposledy omlouváme.

[Guldur]: Hej hola. Tak tuhle kapelu, kterou jsem před lety zbožňoval a točil její CD i několikrát denně v přehrávači, jsem neslyšel již pěkně dlouho. Je poněkud úsměvné, když se člověk podívá, odkud kam se posunul ve vnímání hudby jako takové, a kam až vedou jeho kořeny. Samozřejmě většina z nás má své kořeny stále na paměti, ale tak nějak je zažít in natura je přeci jenom něco jiného. Z důvodu objektivity se pokusím vyhnout vzpomínání a odpouštění chyb kapele jenom proto, že jsem ji kdysi obdivoval. U MOONSORROW je potřeba, aby na koncert dorazilo dost lidí a vychutnalo si jejich humppácké halekačky pěkně hromadně. Na Brutalu se to povedlo… a tak byla fanouškovská základna více než početná. Po nástupu všech členů na intro z desky „Kivenkantaja“ se rozjely první skladby z epčka „Hävitetty“ a následoval průřez všemi zásadními alby této finské stálice. Diváctvo bylo u vytržení a podporovalo Moonsorrow bouřlivými ovacemi. Celkově si myslím, že byl set dost povedený. Skladeb logicky zaznělo, co se týče počtu, minimum, ale co skladba - to samostatný příběh. Ono, když máte průměrnou délku písní něco mezi 10-15 minutami, tak toho moc za 45 minut nestihnete. Frontman kapely Ville Sorvali nám docela zhubl, což určitě ocenila početná skupina fanynek a podával poměrně slušné výkony. Vitální byla samozřejmě hlasová podpora jeho spoluhráčů, kteří musí svými hlasy doplňovat sborové party, kterých mají Moonsorrow bezpočet. Pokud se podíváme na druhou stranu mince, tak nezaujatý divák si měl možnost poslechnout vydatnou porci dobře zahrané finské metalové epiky a vychutnat si ostré kytary v doprovodu majestátných kláves. Ovšem pochopitelně, pokud vám tato muzika nic neříká, tak během setu Moonsorrow asi svůj názor nezměníte. To bych vám dal spíše šanci na loňských Primordial, kteří, přiznejme to otevřeně, letos mezi epickými muzikanty konkurenci nenašli. Na závěr možná jenom drobná zajímavost. Věděli jste, že kytarista a basák Moonsorrow jsou členové ikonických Woods of Belial? To by panečku mohla být exkluzivita na příští rok!

[Epizeuxis]: Na finské Moonsorrow jsem žel Bohu přišel o něco později, avšak ani to mi nezabránilo, abych si o jejich vystoupení dokázal udělat smysluplný obrázek. Viděl, či spíše slyšel, jsem je od vedlejšího podia, kde jsem již čekal na Jesu. To, co jsem stihl, bylo vcelku příjemné, s jejich klasickou esencí a rozhodně i příjemnější nežli Ensiferum, nicméně si myslím, že kapela trpěla na nepostačující časovou stopu. Na nějaké důkladnější zhodnocení bych se však do setu musel ponořit daleko více – takto mi mnoho uniklo.

[Dufaq]: Odpoledne jsem se šel ze zvědavosti kouknout na kapelu LYZANXIA, která pochází z Francie. To byl první důvod. Tím druhým je aktuální sestava, která obsahuje členy kapel Phaze I a Reverence. Sice se nejedná o žádný black metal, jak by mohli mnozí tušit, ale spíše o moderní formu thrash metalu, okořeněnou dalšími vlivy.
Dále musím poznamenat, že doposud jsem s kapelou neměl tu čest. Jejich set mě však natolik zaujal, že se po návratu z festivalu okamžitě stala obětí mého zájmu. Výborný zvuk a zdařilé kompozice zajistily velkou spokojenost nejen u mě, ale i všech přítomných. Lyzanxia prezentovala svou novou desku "Locust" a skladby z ní mě z celého vystoupení zaujaly nejvíc. Sečteno podrženo, pro mě Lyzanxia byla hned po Kylese a Jesu největším překvapením festivalu.


[Epizeuxis]: Zdaleka největším hudebním svátkem pro mne tento ročník byla experimentální rock/metalová formace zahuštěná shoegaze a okořeněná industry, projekt Justina Broadricka, JESU. Od první chvíle, kdy jsem zaznamenal přítomnost něčeho takového na letošním ročníku Brutal Assaultu, bylo u mě definitivně rozhodnuto o headlinerovi a povinnosti. Projekt, který mám ze studiové produkce velmi rád a jenž patří mezi mé nejoblíbenější hudební múzy vůbec, naplňoval na druhou stranu svou přítomností na velkém hudebním svatostánku moji hlavu dohady a obavami. V první řadě jsem strnul při výběru času – nedokázal jsem si představit, jak bude takto komorní věc fungovat v pět hodin odpoledne. Následující part Macabre mě děsil ještě více, neboť si vzpomínám na velkou propast letošního roku v podání Ulver vs. Dark Funeral. S vědomím, že je Jesu hlavně klubová záležitost, jsem se však stále na Justinovo živé umění těšil. A ať již byly ohlasy na tuto show všelijaké, já osobně jsem v závěru byl velmi spokojen. Když jsem konečně z podivné hlukové koule vydedukoval to, co mám na Jesu rád, zahryzla se mi ona kyselost, zásvětní mráz a neurčito kamsi do páteře a já jsem jenom s úžasem hleděl před sebe do škvíry mezi stropem pódia. A pozoroval zapadající slunce, které se dralo přes travnatý vrch pevnosti a listy stromů. V těchto momentech byl poslech koncertu naprosto nadlidský a nedokázala mi jej znechutit ani zvuková zkouška již zmíněných Macabre, kteří na rozdíl od JESU leží slušně řečeno na těch nižších příčkách letoška. Zvučit se chtě-nechtě musí, nicméně když začal Broadrick čarovat své dlouhé a krásně opilé pasáže za „doprovodu“ z vedlejšího podia, bylo mi jej poněkud líto. Nehledě na jeho neskutečné a viditelné nasazení, jež z celé prezentace vystupovalo do popředí. Nejen, že dokázal, že je uznávaným hudebníkem značných kvalit, ale zároveň dokázal svou hudbu velmi prožít a dát do ní opravdu hodně. Možná i proto jsem velmi ocenil jeho již sólovou prezentaci (neboť kolega Dalton v závěru z podia odešel), kde ničím nerozházen a profesionálně dovedl v potu tváře celou produkci ke zdárnému konci. Šlo postřehnout únavu, nicméně tvář pana hudebníka zračila klid a na závěr při finální děkovačce snad i radost. Nebudu zastírat, že Jesu pro mě předvedli vrchol roku 2010, přestože mi to jistojistě nevynahradí mé zaváhání z listopadu, kdy se představili v Brně. Nicméně, dost faktorů nenasvědčovalo dobrému výsledku. Hlavně zvuk, který byl místy naprosto katastrofální, v úvodu hrozivě duněly elektronické bubny a vše přebíjely, jindy zase Justin, přistoupiv k mikrofonu, nebyl v hledišti vůbec slyšet a patrně se neslyšel ani on sám. Měl jsem ale radost z toho, že se vše obešlo i bez posměšného pískání a lomozu z vedlejšího podia, nebo jsem nic takového nepostřehl.

[Borco]: Nič proti vtipným spolkom, ale humor, s ktorým pracujú kronikári násilných kriminálnikov, MACABRE, mi nie je práve najbližší. Predsa len som sa však šiel na ich vystúpenie pozrieť. A presne, keby to toho nemotali tie veselice, grimasy a popevky pripomínajúce skôr kreslené filmy, tak to mohla byť decentná jazda plná dobrých riffov a valivých bicích. Škoda, že práve tým, čím si vydobyli svoj status, ma vôbec nelákajú, a z koncertu som si napriek hutnému zvuku veľký zážitok neodniesol.

[Dalihrob]: Ohledně Macabre se s kolegy poněkud neshodnu, neboť já se ukrutně bavil! Decentní kotýlek a skákavá, jakoby do punku laděná hudba, nutila ke skotačení. Následující Diablo Swing Orchestra mi připomínali hudební kabaretní vystoupení, chyběly jen kankánové tanečnice. Macabre mi zahulený pajzl připomněli také, jali se však vyprávění o hrůzných mordech a do toho hráli svojí nádherně přitroublou hudbu. Takhle si představuji zábavný metal. PS: Bylo veselé vidět bubeníka a jeho výraz, který vypadal jako: „Prosím, já už nechci, mám dost.“, když si fanouškové žádali přídavku.


[Epizeuxis]: Poslední vystoupení, jež jsem bohužel tento festivalový ročník viděl, byli švédští milovníci psích kusů a experimentů DIABLO SWING ORCHESTRA. Uznával jsem jejich studiovou produkci, byť jsem nikdy nebyl jejich velkým fanouškem, nicméně upřímně mohu říci, že teprve živě mě dokázali skutečně po/zabavit. Zdánlivě jednoduché a svěží rytmy, specifické nástroje a svérázný humor dokázaly vyplnit i kratší časové pásmo a sváděly k tanci i poslechu. Opět bych pedantsky upozornil na nepříjemný zvuk, který bylo třeba pilovat a montovat v průběhu celého vystoupení, nicméně i tak mi DSO přinesli vcelku pozitivní dojmy. Pár hudebních legrací, skotačivostí a zajímavých inovací velmi potěšilo, místy jsem prožíval pro změnu pocity nudy, neboť ne vždy mi přišla naživo jejich hudba komplexní. Kladným dojmem však jednoznačně působilo velmi živé a energické odehrání celého svého setu, stejně jako charakteristický morbidně-žertovně-vážný feeling, dýchající až do zadních řad hlediště.

[Borco]: VOIVOD v ČR? Páni a dámy, tak to bola vec, ktorou mňa osobne Shindy moc príjemne prekvapil. Nedostali síce najviac priestoru, ktorý by odpovedal rozsahu ich tvorby, ale vynechať to nešlo. Poctivá stará škola thrash/punku postupne prilákala mimo skalných fanúšikov aj slušný zástup „okoloidúcich“. Títo skúsení suveréni prešli celou tvorbou, prakticky od prvého albumu „War And Pain“, až po minuloročný „Infini“, a všetky skladby sa vyznačovali chorobnou chytľavosťou. Čo však už nie je úplne bežné je to, že bande takéhoto razenia vďačím aj za určitý emocionálny zážitok. Čiastočne za to môže určite istá pieta za zosnulého gitaristu Piggyho, ale i tak celý koncert visela vo vzduchu zvláštna atmosféra, ktorej sa nedá prirovnať žiadne iné vystúpenie festivalu, snáď ani také Jesu. A to hrajú stále ten skurvený thrash! Zaslúžená legenda, a ja som moc rád, že si to na Brutale tiež zjavne užívali!

[Dalihrob]: Netušil jsem, že jsou DYING FETUS už natolik velkou kapelou, aby mohli hrát během „hlavního“ času. Nejenže na ně přišlo mnoho lidí, ale hlavně hráli naprosto skvěle! Opět jako u Sepultury jsem neodolal, zvednul se z tribuny a šel trochu blíž, abych mohl ještě opožděně zahrozit a zakřičet si „zabij matku, znásilni psa“, hehe. Trio hudebníků bylo dokonale sehrané a společně s brutálním zvukem zadupali Brutal do země.

[Dufaq]: Pro někoho je kapela MESHUGGAH naprosto nestravitelnou záležitostí, která na letošní BA absolutně nezapadá. Já v ní vidím nejen jedno z největších lákadel festivalu, ale hlavně příjemné zpestření, protože jejich technicky náročná muzika vyčnívala v sobotním večeru jako zasněžené Kilimandžáro ve vyprahlé africké pustině. Tyto švédské instrumentální šílence jsem měl již jednou možnost vidět klubově a tenkrát mě vstoupení rozsekalo na maděru. Mé očekávání co na festivalu předvedou, bylo obrovské. Hlavně jsem doufal, že zahrají dvě mé nejoblíbenější skladby. Po halucinogením intru přichází první z nich - "Rational Gaze" a okamžitě to začíná vřít až ke zvukařskému stánku. Ani nedozní poslední tóny skladby a rozeznívá se "Bleed" z aktuálního počinu "ObZen". Takový nástup jsem vážně nečekal. Zbytek vystoupení se nesl i v duchu poměrně starých skladeb, které bych rozhodně nečekal. Největší "mrdou" však byl zvuk, který byl po Devinovi a Gojire snad tím nejpovedenějším za celý festival. Další z věcí, která mě překvapila, byl i obrovský ohlas přítomných. Což by se před ještě pár lety určitě nestalo. Za to může jistě nová vlna návštěvníků, kteří přijeli právě kvůli takovým kapelám. Nebudu přehánět, když podotknu, že tento set mě dostal víc než mé první setkání v pražském klubu Roxy. A taktéž patřilo k tomu nejlepšímu, co jsem letos viděl. Chválím!


[Guldur]: Peter Tägtgren a jeho banda opět po nějaké době zavítali před slušně zaplněný prostor před pódiem, ovšem tentokrát se svou nejslavnější (ale asi jak kde) akvizicí, a sice HYPOCRISY. A rozhodně nebyla nuda. Kapela sázela jeden hit za druhým, a přestože většina jejího setu se točila kolem posledních desek, došlo i na pecky z období před „Abducted“. A to vám byla sláva. Je veliká škoda, že se Hypocrisy více nevěnují tvorbě ve stylu svých kořenů, protože ony staré death metalové záseky zněly skutečně zabijácky. Tlučmistr Horgh, který ostatně své kvality prokázal již minulý rok s Immortal (legrace je, že kromě Abbatha se letos objevil celý zbytek Immortal, tj. Bubeník Horgh s Hypocrisy a Apollyon s Aura Noir; jak je ta scéna malá:-D) a principál Peter stále vládne growlem jako zvon. Skladby z pozdějšího období ovšem mají sílu hitu a bylo by nefér je postavit do stínu za tvorbu let minulých. Při skladbách z desek „Into the Abyss“ a „The Arrival“ by se měli mít na pozoru všichni, protože vás jako mimozemšťané unesou a donutí křepčit do rytmu těchto dupajících melodicko/deathových vypalovaček nejvyšší kvality. Publikum bylo ve varu, Peter propocený skrz na skrz a vděčný za zájem, kterého se mu dostalo. Je fakt, že koncentrace publika byla značná, neb já jsem na koncertě stál u zvukařské věže a nápad prodrat se blíže k pódiu jsem zavrhl asi tak po deseti vteřinách. Každopádně Hypocrisy přišli, ani se nestačili rozkoukat… a zvítězili. Na závěr hitovka „Roswell 47“ a šlo se na další ze slavných kapel, která ovládla sobotní večer.

[Dufaq]: Na BA je častým zvykem návrat kapel po dvou letech. Podobně tomu bylo i u AGNOSTIC FRONT. Alespoň, že oni dojeli, když už nemohli vystoupit Cro-Mags. Pro mě byli AF poslední kapelou, na kterou si můžu řádně zničit tělo v ringu plném bláznivých fanoušků. Já, Dalihrob i Borco jsme tedy svorně vyrazili do kotle to řádně rozparádit. Já i Borco už jsme za celý festival nemohli téměř mluvit, natož si "zazpívat" s Rogerem a jeho partou. Veškeré úsilí jsme tedy věnovali mosh-pitu, který začal vřít ještě před příchodem kapely. Na své si přišel skutečně každý. Hrálo se jak z "Warriors" tak i starých, nejzásadnějších desek. Skladba "Gotto Go" rozhodně potěšila ortodoxní fans. Což bylo vidět nejen během moshe, circle pitu či wall of death. NYHC rozproudil unavený festival a připravil posluchače na poslední čtyři kapely.

[Guldur]: Kdybych napsal, že vystoupení MY DYING BRIDE stálo za houby a nedalo se na něj koukat, asi byste si mysleli, že jsem musel být pod vlivem agresivních chemických substancí. A máte pravdu, tedy nikoliv s těmi substancemi. MDB byli samozřejmě jedním z vrcholů celého festivalu, ale mohlo to být snad jinak? Málokdy má člověk možnost vidět tak soustředěnou a cílevědomou kapelu, jakou je takhle anglická legenda. V publiku se míhala jak goticky okostýmovaná děvčata, tak i osoby neurčitého pohlaví pod nánosem corpsepaintů i zarostlí pánové s triky Cannibal Corpse. A nikdo si nestěžoval. Magicky uhrančivý dekadentní spektákl dostal snad každého. Aaron je frontman jako hrom a nejenom, že umí být depresivní, jak se patří, ale zároveň i metalově živelný a jeho postavy alá kouzelník Čárifuk je ve vteřině plná stage. Strojově přesný Andrew Craighan , charismatická basistka Lena Abé, zručný hráč na klávesy a violu Shaun Macgowan a rytmický diktátor Dan Mullins z pro mě kultovních The Axis of Perdition (to dovézt do Čech, tak se neznám) vytvořili perfektní orchestr, který má díky svému repertoáru hodně co nabídnout. Playlist MDB byl zatím pro mě ze všech kapel na BA sestaven nejlépe. Došlo nejenom na pecky z nejstaršího období desek „As the Flower Withers“ a „Turn to Loose Swans“, ale i na novější záseky z vynikajících alb jako „Songs of Darkness“, „Words of Light“ nebo posledního počinu „For Lies I Sire“. Co se týče přednesu, tak kapele není snad vůbec co vytknout. Zvuk byl krystalicky čistý a zároveň nepostrádal potřebné „koule“, kdy basa moc příjemně dronovala. Aaron zpíval bez jediné chyby či intonační nejistoty, a to i v growlových pasážích. Svými výstupy, sebepoškozováním a divokou dekadentní estrádou si získal celé publikum, a když bylo v nejlepším, tak se muselo bohužel končit, ač se nikomu nechtělo. My Dying Bride však na závěr spustili mou oblíbenou skladbu „The Cry of Mankind“ z desky „The Angel and The Dark River“ a já tak naprosto unesen odcházím shlédnout další velikou osobnost, a to samotného Nocturna Culta!


[Borco]: Album „Vorunah“ som pred festivalom nepočul, celkové reakcie na SARKE boli od priateľov rozporuplné a bol som veľmi zvedavý, čo z toho vypadne. Nocturno Culto v ten večer potvrdil, že je osobnosť a v neposlednom rade pán spevák, ktorý na seba pútal všetku pozornosť. Prakticky úplne zatienil samotného Sarkeho, ktorý s basou v úzadí pôsobil skôr ako nejaký radový muzikant, než mozog projektu a autor hudby. Black metal s mierne thrasovými a heavy metalovými vplyvmi nebol ničím prevratný, miestami sa dal silne prirovnávať k novému Darkthrone-u (napr. „Primitive Killing“), ale tá hudba bola naživo každopádne veľmi efektívna, priamočiara, a ako stvorená na mlátenie hlavou, ktoré sme si s Dalihrobom patrične dopriali. Čo však iritovalo nielen mňa, boli prehnané klávesy, ktoré nielen, že ako hudobný prvok do atmosféry absolútne nezapadali, ale aj zbytočne rušili mrazivý dojem skvelého zvuku gitár. Zvláštne, že keď som si spätne album konečne vypočul, tak som ich tam v takom množstve ani nenašiel. Napriek tomuto nepodarenému experimentu stále kvalitný a zábavný set, čo udržal moju 100% pozornosť až do poslednej noty. Aj keď súhlasím, že album nie je zrovna minuloročný top, tak SARKE naživo dôstojne obstálo!

[Guldur]: Jelikož jsem si Sarke nestihl naposlouchat, než jsem odjel na festival, tak nemám možnost srovnání s jejich CD „Vorunah“. Ovšem už jenom fakt, že se kapela hlásí k odkazu old school blacku, ovšem nikoliv jako poslední tvorba Darkthrone, ale jako její thrashová odnož, je dostatečné doporučení. Celá tahle top kapela rozjela naprosto energický set, který mě totálně probral z vyčerpání po sledování takového množství kvalitní muziky. Sarke sám měl určitě nejlépe nazvučenou basu na festivalu a chvílemi jsem si připadal jako na koncertě Motorhead. Jednotlivé skladby mají neskutečný drive a připomenou jak zásadní pecky Darkthrone tak i neprávem podceňované Khold. Nocturno je výborný bavič a jeho parodie na „true“ gesta byla skutečně perfektní. Celkově pro mne jedno z top vystoupení. Jediné co mne zamrzelo, byl fakt, že spousta „true“ fans s corpsepaintem a nášivkami Darkthrone čekala u vedlejšího pódia na Watain, když by měli, podle mého, podpořit jedinečného spoluzakladatele norského black metalu. Bez něj by Watain třeba ani nevznikli!

[Dalihrob]: Byl jsem zvědavý, jak se WATAIN předvedou, zvláště po rozhovoru, jenž nám Erik poskytnul. Ráno seděl ještě s jedním ze spoluhráčů vysmátý u pivečka, večer už tak spokojený nevypadal. „Nečekaně“ začal set kapely se slušným zpožděním a nevalným zvukem. Všechny propriety byly již dávno přichystány, popřípadě zapáleny, hudebníkům jen trvalo se napatlat. Čekal jsem magicky atmosférické vystoupení a chvílemi Watain k něčemu takovému spěli, avšak toho bylo dosaženo spíše teatrálním vystoupením nežli samotnou hudbou. Nemohu říci, že bych byl zcela zklamán, ale čekal jsem sakra víc. Stejně jako loni během Marduk a Immortal dorazil do davu i jistý chrlič ohně a už tak dost ohnivé vystoupení Watain o něco okořenil, tedy do té doby, než dorazil namíchnutý sekuriťák a faguli mu nezabavil, haha.

[Borco]: Nástup Watain v podobe „Return Of Darkness And Evil“ od Bathory bol pre mňa úplne nový pohľad na kapelu a strašne ma navnadil na zvyšok setu. Z CD ich u mňa doma moc často nepočuť, každopádne ich živá prezentácia dala muzike nový rozmer. Veľkolepá show s efektami, profesionálne hudobné výkony a charizma energického Erika vytvárali skvelú dramatickú atmosféru. Ich vlastná tvorba ma už toľko nebrala, každopádne sa im nedá uprieť svojský náboj a určité umeleckejšie podanie black metalu, ktoré stálo za to vidieť.


[Guldur]: Uzavření festivalu nakonec připadlo na finskou all-star band (Nechtěl by někdo spočítat, kolik all-star kapel vlastně letos na BA hrálo?) THE BARREN EARTH. V sestavě této mladé kapely účinkují lidé z Moonsorrow, Waltari, Swallow the Sun a Amorphis. V programu je tato kapela popsána jako melodický death metal, což sice nebylo úplně mimo, ale rozhodně hráli nakonec něco zcela jiného, než by tento název napovídal. Ona právě směsice výše popsaných kapel vytvořila takový progresivně metalový styl, který se neustále mění a klade důraz na výrazné, ale nikoliv vtíravé melodie. Chvílemi to zní jako Amorphis, chvílemi jako Waltari, ale přesto o nich můžete říci, že jsou sví. To nejlepší ze všech projektů vytváří velice příjemný a kompaktní celek, který zní tak přesvědčivě, že si až člověk říká, proč vlastně takováto fúze nenapadla nikoho už dříve. Barren Earth si své hraní opravdu užívali a troufám si říci, že se nejedna mátoha odebírající se do stanu, zastavila a přeci jenom si ve zbytku sil poslechla tento bonus na závěr. Některé skladby měly až hitový potenciál a já osobně jsem si moc pošmákl. Ač se nekonaly žádné rychlé sypačky, tak set nenudil a neuspával. Když prostě hrají talentovaní muzikanti a ještě k tomu mají nápady, je kvalitní výsledek zaručen… Až se příště ukážou v Čechách, tak myslím, že bude klub slušně zaplněn, protože jejich premiérové vystoupení v naší zemi mnozí pasovali na překvapení festivalu nebo dokonce roku. Gratuluji a jen tak dál!

Závěrečné shrnutí

Donekonečna opakovat, co se povedlo či nepovedlo přímo v rámci reportu, nejspíš by se celý článek natáhl ještě na dvojnásobek. Každý jedinec, co BA navštívil, má svůj pohled na klady a zápory. Z toho důvodu jsme zvolili tu nejjednodušší možnost, jak vše shrnout. Každý z redaktorů poskytl svůj výčet Top a Antitop 10 letošního festivalu. Každý si tak může udělat obrázek o tom, jaký pohled na kapely, organizaci a služby mají jednotlivý redaktoři Mortemu. Doufáme, že pro vás toto čtení bylo minimálně stejně zábavné jako naše psaní. A příští rok nashledanou…

TOP 10

[Borco]:
1. Doner kebab!!
2. Povrchová úprava pod pódiom
3. Multikultúrna družba
4. Mosh pits na Converge a Agnostic Front
5. Aura Noir
6. Ihsahn a Nocturno Culto na pódiu v ČR
7. Úroveň hygieny na festivalové pomery
8. Prijateľné fronty
9. The Return Of Darkness And Evil cover (Watain)
10. Časový priebeh celej akcie

[Dalihrob]:
1. Hromada přátel
2. Converge, Fear Factory, Cannibal Corpse
3. Vcelku vyvážené počasí
4. Taneček v dešti při Devinovi
5. Aura Noir, Agnostic Front, Sepultura
6. Chutné jídlo ve veganském stánku
7. Gumový koberec na mosh před pódii
8. Dying Fetus, Jesu, Devin Townsend, Macabre
9. Pár nových lokalit – Cinema, cestičky, upravená tribuna
10. Nevytopený stan, vyhýbání se frontám, štěstí na čisté WC atd.

[Dufaq]:
1. Devin a přívalový déšť
2. Ihsahn
3. Converge a mosh na ně
4. Překvapení v podobě kapel Kylesa, Jesu, Lyzanxia
5. Zvuk kapel Meshuggah, Gojira a samozřejmě i Devinův
6. Gumový koberec pod oběma pódii
7. Příjemná atmosféra a pohoda (když opomenu protipotratovou kampaň a řvaní v kempu, viz Antitop)
8. Výborná káva s sebou (nevzpomenu si na název stánku)
9. CABT, AF, Sepultura a Ragnarok za světla
10. A mnoho dalších skvělých kapel...

[Epizeuxis]:
1. Odvážný výběr některých kapel a jejich okořenění tohoto ročníku
2. Profesionalita a dobrá organizace na místě
3. Řada kvalitních vystoupení (Jesu, Kolesa, Gojira…)
4. Přátelskost a dobrá domluva s personálem
5. Laura P. (Kylesa) naživo a její tričko Black Flag :)
6. Velké prostory baru v objektu bývalé pevnosti (úkryt před nepřízní počasí)
7. Gambrinus vcelku obstojné chuti
8. Minimum negativních ohlasů ze strany obyvatel pevnostního města
9. Relativní klid a příjemný průběh festivalu
10. Potenciální vyžití při mimohudebních aktivitách (merchandise, horrorcinema v pevných prostorách, v okolí dostatek hospod…)

[Guldur]:
1. Vůbec skutečnost, že někdo dělá fest s takhle pestrým a zajímavým line-upem.
2. Devin Townsend
3 .My Dying Bride
4. Sarke
5. Aura Noir
6. Sigh
7. Lock Up
8. Jídlo bylo taky fajn
9. Pevnost – skvělý areál
10. Spousta fajn kamarádů a známých

ANTITOP 10

[Borco]:
1. Dážď a bahenná kúpeľ
2. Nechutná kampaň proti potratom v Josefove
3. Zmeny v programe a ich ohlasovanie
4. Problémy so zvukom počas Aura Noir
5. Ako soundcheck Macabre prznil Jesu
6. Nedostatok sedenia v areáli
7. Burani
8. Spevák GWAR

[Dalihrob]:
1. Příliš mnoho lidí a ucpaný kemp
2. Bahno + neosvětlená druhá louka = všechno od bahna
3. Debilní levicové kampaně v areálu i mimo něj
4. Ceny!!
5. Hnusné, slabé pivo a vůbec nedostatek chlastu
6. Problémy s organizací hracího času kapel
7. Zaříznutí setu Gorgoroth a vůbec „diskriminace“ dobrého UG + black metalu
8. CHOB, Deathcore, Melo-death a vůbec rádoby tvrdá gay hudba
9. Somráci a agro-návštěvníci
10. Problémy se zvukem, výpadky vody v korytu, studená sprcha a další menší nedostatky

[Dufaq]:
1. Hovno, traktor, prdel, Kaufland a podobné výmysly, které se šířily celým kempem ve dne a hlavně v noci
2. GWAR
3. Bordel v organizaci festivalu
4. GWAR (jsou tu sice už podruhé, ale také byli 2x horší než cokoliv jiného :D)
5. Candlemass
6. Neosvětlený kemp 2 a jeho šílené příchodové cesty
7. Hotdogy s kečupem
8. Zničený Sachtikusův fotoaparát

[Epizeuxis]:
1. Necitlivý, až hrubý výběr a kombinace po sobě jdoucích kapel
2. Opadnutí KYPCK a Ahab, podivné změny
3. Místy nedotažený zvuk u některých kapel
4. Podivné, nelogické a nechutné plakáty jakési organizace, jejichž finální význam mi zůstal poněkud skryt
5. Nepříjemné zvukové zkoušky v nevhodnou dobu
6. Callisto, Gaza, Ragnarok a další zajímavé kapely v nepochopitelný čas
7. Nerudné počínání polských distromajstrů v Metal Marketu
8. Vypočítavost a zlodějina některých jaroměřských stánkařů a majitelů živností
9. Davy lidí a vůbec neskutečná masovost, nejapné chování rozličných hejsků
10. Nevídané kejkle s fekálním vozem, jeho nešťastné kočírování a parkování během vystoupení blízko fanouškovské masy a další nepříjemnosti s ním spojené.

[Guldur]:
1. Pivo – fakt silně nic moc, a přitom místní značky jsou fakt super
2. Ceny za jídlo – kebab za 120?? Hell!
3. Mnoho povyku pro nic – kupte si vstup na VIP tribunu, a tam si můžete třeba sednout, ale to je tak všechno
4. Zrušený původně slibovaný vstup do areálu přímo z města (z bílé brány za kostelem)
5. Opilci, co se rvou
6. Hygiena návštěvníků – já bych snad udělal informační tabule s nákresy o mytí rukou a uklízení po sobě!
7. Bahno a bahno
8. Přehozy v programu, pak jsem se neorientoval
9. Možná až příliš mnoho kapel, člověk už se pak nesoustředí
10. Přecpaný kemp a hláška „Hovno“, fakt to není vtipný

Přiložené fotografie poskytla Nathanella, sOBE a Zdenek Greendeath Zelený. Velice děkujeme!